Kanadský antropolog středoevropského původu Ivan Kalmar se ve své nové knize zabývá vzestupem iliberalismu v zemích visegrádské čtyřky. Nabízí přitom nejen znepokojivý pohled na současnou situaci, ale také naději, jak pracovat se zklamáním z toho, že jsme součástí Západu – ale ne tak docela.
Průřez tvorbou kreslíře a ilustrátora Bohumila Konečného ocení především pamětníci časů, kdy v literatuře, filmu a komiksu vládla „realistická“ dobrodružství z divokých končin.
Potřeba přijímat potravu nás pojí s ostatními živočichy, ale zároveň jsme průběh tohoto procesu vycizelovali do takového množství rituálů, až je jistý druh přijímání dokonce označován jako „svatý“. Nová kniha historika France zatím nejobsáhleji a nejpečlivěji dokumentuje a analyzuje, jakou podobu mělo přijímání (jaké) potravy v minulém století po nástupu komunistů.
Horské sanatorium v předvečer první světové války, intelektuální disputace, feministické podvraty i nepatrné hororové mystérium. Olga Tokarczuk napsala angažovanou prózu, která se tváří jako misogynní, ale tvrdí pravý opak. A propojuje při tom přírodu, mytologii, mykologii i otázky genderu.
Vynálezy a jejich inovace zpravidla nebývají dílem jednotlivce, nýbrž celého zástupu důvtipných myslí, jak objasňuje poutavě ilustrovaná, ale možná až příliš stručná kniha italských autorů.
Odvážná mladá Islanďanka uteče na konci 19. století do Ameriky se vzácným muzejním artefaktem v kapse. Její neuvěřitelná cesta plná zvratů poznamená kulturní dějiny Islandu.
Co mají společného bratři Okamurovi, Jan Zábrana a Petr Čornej? Všichni prožili nemalou část svých životů v pražské městské čtvrti Malešice. I díky tomu se sešli ve výborné knize Malešická kronika: Z pole do metropole, jejíž editorkou je zkušená novinářka Karolína Vránková.
„Jsme tady. U zániku jednoho velkého příběhu,“ říká žena stojící u umírajícího ledovce. V debutovém románu Emmy Kausc mizí místa i lidé. Touha vyprávět ovšem zůstává.
Americká literární scéna se již dlouhou dobu snaží objevovat a oslavovat tvůrce pocházející z nejrůznějších menšin. Což se stalo terčem tragikomické satiry americké spisovatelky čínského původu.
Cestování je dnes snadné, najít panenské kouty země je však čím dál tím těžší. Spolu s hrdinou Perugova románu po nich můžeme pátrat na zažloutlých stránkách knih i takříkajíc za humny, v Evropě. Ale jsou tam ještě?
Dějiny archeologického výzkumu v Jeruzalémě se čtou spíše jako politicko-společenský thriller. Na místě, kde to, co se nachází pod zemí, legitimizuje vlastnictví prostoru nad ní, a kde je posvátný téměř každý kámen, není odkrývání historického odkazu našich předků vůbec nic snadného.
Rozsáhlý komiksový román francouzského autora nabízí spíše než vtahující příběh podmanivé obrazy a úvahy o možnostech umělé inteligence a nesmrtelných robotických bytostí. A je to tak trochu komiksová básnická skladba.
Na Rakousko padá stín temné budoucnosti. Ve dnech těsně po anšlusu ale v Prátru probíhá fotbalový zápas, který národu na chvíli vrátí hrdost. Hrdinou dne se stává eso národního týmu Sindelar. Co ale fotbalista prožívá v osobním životě? A jak mohou malé dějiny zastiňovat ty velké?
Andorrský spisovatel Albert Villaró v detektivním příběhu o zavražděné restaurátorce popisuje proměny své jedinečné země. Tradiční hodnoty se zde vytrácejí pod vlivem rostoucího bohatství obyvatel i související zločinnosti. Pruská modř si bere z detektivního žánru to nejlepší – a současně má románový přesah.
Vázané leporelo o hledání ztraceného míče a vzájemné pomoci doplňují hřejivé, prostorové ilustrace. Umělecký skvost pro nejmenší.
Inteligentní a příjemně lenivá detektivka má velkou šanci oslovit i čtenáře, kteří žánru běžně neholdují. Jako jeden z prvních románů tak úspěšně prošlapává cestu andorrské literatury k českým čtenářům a zároveň jim nenásilně otevírá svět, z něhož pochází.
Druhý povídkový soubor autorky, která si, stejně jako v prvotině, všímá chování lidí ve zlomových situacích. U těchto krátkých textů nečekejte žádný happy end, ale naopak přes sto padesát stránek syrového smutku, bolesti a zoufalství, které vedou čtenáře k zamyšlení.
Vizuálně poutavé dějiny Labe líčí hlavně jeho proměnu od 19. století do současnosti. Jsou psány s rozhledem Evropana, který rozvoj česko-německé řeky vnímá v kontextu celoevropské spolupráce a ekologických snah, na které jednotlivé státy nestačí.
První příběh trpasličích odborníků na akvizice z nekromantských hrobek dokazuje, že humoristické fantasy se stále daří. Autor bezstarostně využívá všech klišé, která se na trpaslíky ve fantasy nabalila.
Lze léčit alzheimera návratem do šťastných vzpomínek? A co teprve, když ztráta paměti zasáhne celou společnost, když vstoupí i do politiky? Když rozboří mezinárodní hranice, když smíchá časy… Otázky klade a odpovědi hledá Georgi Gospodinov spolu Gaustinem.
Unikátní vhled do výzev, kterým čelí nejsevernější oblast Země v kontextu klimatických změn, geopolitického soupeření a měnícího se světového řádu: kniha shrnuje příspěvky předních odborníků, kteří analyzují arktický paradox – spojení dramatických environmentálních dopadů s novými ekonomickými a strategickými příležitostmi.
Rakouská hvězda sociálních sítí vystupující pod pseudonymem Toxische Pommes napsala svůj první román. V autofikčním příběhu s břitkým humorem vypráví, jaké to je vyrůstat v rakouském provinčním městě jako „migrantské“ dítě. Ústřední vztah dcery a otce zároveň přináší nový, smířlivější pohled na cizince, kterým se nepodařilo začlenit do rakouské společnosti.
Zoja shrnuje dějiny paranoie na pozadí celosvětové historie. Často se přitom dopouští nepřesností, jak upozorňuje i český doslov. Nezpochybnitelné ovšem zůstává to, že projekce příčin všeho špatného do jiných vede do bludného kruhu a vhodnou obranou proti této nákaze je „přijetí zodpovědnosti za náš vlastní osud, včetně toho zlého uvnitř nás a kolem nás“.
Práce na pamětech populárního herce trvala už od osmdesátých let, finální výsledek byl dílem skoro archeologického pátrání. Newman naštěstí nepodlehl sebestřednosti a po smrti syna se mu vzpomínky staly formou autoterapie.
Pod editorským vedením Margaret Atwoodové a Douglase Prestona vznikl společný román třiceti šesti autorů, kteří v jednotlivých kapitolách líčí čtrnáct dnů v životech obyvatel jednoho domu během covidové pandemie. V době, kdy ulice zaplňují pouze sanitní vozy a bez důvodu není možné opustit bydliště, se brzy vytrácí naděje i morálka. V tu chvíli se mnozí obrátí k tomu, co nás, lidstvo, spojuje už od pradávna – k vyprávění příběhů.
Přehlížené, neviditelné – dějiny obyčejných lidí se zhmotňují ve strhující knize dokumentaristky a spisovatelky Ruth Zylbermanové. Obsesivně se pouští do až nadlidského úkolu: aspoň na chvíli nechat ožít stíny obyvatel nenápadného pařížského činžáku. Činí tak v podrobném, ale hluboce osobním příběhu o bolestech, které se dotkly a dotýkají celých generací.
Žlutá kniha Antonína Zhořce, jak o ní referuje nakladatelství Adolescent na svých webových stránkách, „nás vtáhne do epicentra solární bouře, ježící se jako zvířecí hříva, a připomene, že každý v sobě máme tygra s ostrými drápy“. Kromě šelmy dřímající v nitru člověka ale s postupným odloupáváním slupek básnického jazyka objevíme i žlutou barvu rozkladu, hnisu a nekonečného mementa mori.
Vizuálně podmanivá kniha, která dětem neotřele předkládá základní údaje o jejich planetě i vlastním druhu. Výsledný dojem srážejí jen některé překladatelské přešlapy.
Kateřina Pokorná vydala debutovou sbírku, které žalostně chybí důkladná redaktorská práce. Silné osobní básně střídají rýmovánky, ostré slamy zase motivační proklamace. Výsledkem je jedna velká nesourodá skrumáž.
Černý humor a krize středního věku, tak by se dala stručně charakterizovat tvorba Niny Lykke. Norská autorka po satiře V posledním tažení o praktické lékařce, které se rozpadá manželství, tentokrát zužitkovala své znalosti domácí literární scény.
