Vladimir Sorokin

Sorokin ve své poslední próze načrtává možný osud knih i literatury jako takové. Děj novely se odehrává v blízké budoucnosti, kdy lidé propadli zvláštní vášni – namísto čtení začali literaturu vstřebávat v pokrmech připravených na plamenu z hořících románů, jejichž stránkami pod roštem listuje obratný kuchař.

Sorokin ve své poslední próze načrtává možný osud knih i literatury jako takové. Děj novely se odehrává v blízké budoucnosti, kdy lidé propadli zvláštní vášni – namísto čtení začali literaturu vstřebávat v pokrmech připravených na plameni z hořících románů, jejichž stránkami pod roštem listuje obratný kuchař.

Telurie Vladimíra Sorokina, jak uvádí sám autor, má být přímou odpovědí na Ecovu otázku: skončil, nebo naopak ještě nezačal (nový) středověk?

Ústřední scénu novely Vánice – putování na saních zimní krajinou za stále tíživějších okolností – převzal Sorokin z klasické ruské literatury, zároveň ale částečně reprodukuje a napodobuje scenérie a principy, které vytvořil Franz Kafka.

Doktor si najednou přímo toužebně přál uniknout z tohohle sněhového nekonečna, z chladu, který ho na pokoji nenechával ani na okamžik, uniknout z téhle noci, připomínající zlý sen, aby na ni mohl navždy zapomenout...

Poslední próza Vladimira Sorokina: podobně jako ve svých dvou předchozích knihách autor pečlivě konstruuje až hrozivě pravděpodobnou budoucnost Ruska.

Vladimir Sorokin (1955) se díky svým posledním dílům stal bezmála klasikem současné ruské literatury. I proto není od věci připomenout si také raná díla tohoto autora, která svědčí o tom, že Sorokin konceptualista, představitel sovětského undergroundu 80. let není až tak vzdálen současnému Sorokinovi, jenž je populárním a uznávaným spisovatelem a nositelem řady literárních cen.

Vladimir Michal ze slovenského nakladatelství a knihkupectví Artforum se na mě obrátil s otázkou, zda bych jim nepomohl pozvat Sorokina na literární festival do Žiliny. Bylo mi jasné, že Sorokin může zareagovat dvěma způsoby: buď pozvání odmítnout, nebo na ně vůbec neodpovědět. Sorokin obratem odpověděl, že rád přijede.

Stává se snad nakonec z kultovního autora Vladimira Sorokina díky knize Den opričníka klasik současné ruské literatury? Zdá se, že nyní před sebou máme autora, který satiricky zpracoval důležité a výbušné téma, jakým je Putinovo Rusko.

Kniha Den Opričníka vyšla nedávno i ve slovenštině a slovenským nakladatelům se podařilo téměř nemožné – přivést jejího autora na Slovensko. A protože ze Slovenska je to do České republiky jenom kousek, zavítal Vladimir Sorokin i do Prahy.

Pro svůj obraz Ruska roku 2028 si Sorokin zvolil zcela nečekanou polohu, která jako by se snažila vyjít vstříc čtenáři unavenému z dnešní roztříštěné reality, čtenáři, kterému se znovu zachtělo slyšet velká heroická vyprávění pomalu zapomenuté minulosti.

Koncertná sieň v Kremli ma odjakživa privádzala do vytrženia. I keď som tu prvý raz pred dvadsiatimi šiestimi rokmi bol s nebohými rodičmi na Labuťom jazere, keď som cez prestávku jedol bliny s červeným kaviárom, keď som ockovým mobilom telefonoval z bufetu kamarátovi Paškovi, keď som cikal v priestrannom záchode, keď som sa díval na tajuplné baletky v snehobielych balerínkach, a veru i teraz, keď sa už mojich slúch dotkli prvé šediny.

V Moskvě už je večer. Cestou z Vnukova do města zapínám rozhlasy nepřátelské. Věrný medák nejdřív pro mě z éteru vyloví švédskou Paradigmu, našim ilegálním intelektuálům určenou.

Na ulici je mrazivo, ale slunce už se za mraky svezlo–zakutálelo. Nejvyšší čas se k Dílu vrátit. Teď mě čeká hvězdopád. A to je věc potřebná, státního významu.

Důraz na jazyk a neméně na jeho schopnost (de)formovat okolní prostor, je přítomný i v zatím posledním Sorokinově románu s názvem Den opričníka, který v češtině vychází v překladu Libora Dvořáka.

Na sklonku léta Vladimir Sorokin (1955) vydal pokračování nebo spíše doplněk ke svému románu Opričníkův den (Děň opričnika, 2006) – soubor povídek s názvem Kreml z cukru (Sacharnyj Kremľ, 2008).

V moskevském nakladatelství Zacharov vyšly sebrané hry Vladimira Sorokina (1955). V knize Kapital (Kapitál) jsou pod názvem jediné nové hry tohoto sborníku představeny všechny dramatické texty autora napsané v průběhu osmdesátých a devadesátých let – veškerý kapitál dramatika Sorokina.

Poslední novela Vladimira Sorokina (1955) Den opričníka (Děň opričnika) se stala jednou z neopominutelných událostí na ruské literární scéně právě uplynuvšího roku. Nejen pro otevřenost, s jakou zpracovává politické téma, ale také pro paradoxně zvolenou komickou polohu.

V překladu Fronty nejsou velké chyby či zkreslení, jsou v něm dokonce výborná místa, zajímavá řešení, nejzdařilejší jsou expresivní části, kdy jsou už někteří hrdinové namol.

Vladimir Sorokin: Fronta. Z ruského originálu Očereď, vydaného nakladatelstvím Sintaksis v Paříži 1985, přeložil Jakub Šedivý, předmluva Tomáš Glanc, ilustroval Petr Štefek, redakčně připravili Barbara Storchová a Libor Dvořák; Malá Skála, Praha 2003, 304 strany.