Arno Schmidt

Německý poválečný svéráz Arno Schmidt v povídce Jezerní krajina s Pocahontas testuje nové způsoby zachycení intimity. Jeho jazykově svébytná próza opět nabízí koncert asociací, aluzí a parafrází. Dobrý dojem z celého svazku však kazí doslov překladatele Radovana Charváta.

Německý autor Arno Schmidt, jehož již čtvrtou knihu Brandovo blato vydalo nakladatelství Opus, ani přes značný význam a sílu své umělecké výpovědi nejspíše nepatří mezi nejznámější spisovatele. Setkání s jeho tvorbou se pro čtenáře může rovnat pocitu objevení nového kontinentu. Aktuálně vydaná próza se zaujetím buduje prostor, v němž se stýká svět německých romantiků s životem jejího autora. Nejde přitom ani tak o nezávaznou manýristickou hru jako spíše o dílo umělce, jehož tvorba je pevnou a ne

Arno Schmidt (1914–1979) možná nepatří k nejznámějším, zato však bezesporu k nejoriginálnějším poválečným německým prozaikům. Po souborech raných próz Leviatan a Cesty do Weilaghiri vyšel loni v českém překladu i román Ze života fauna, zobrazující německé měšťanstvo během druhé světové války.

Ze všeho nejdřív jsem seběhl zase dolů; taky měsíc zabloudil na dvůr a mrzutě se přehraboval v harampádí. Večer krátce před osmou byla většina zase zpátky: obyvatel 1500; jen zemědělství; průmysl žádný. „Ale přece,“ prohlásil jeden mladík poťouchle: „nahoře, u kostela: sladovna s deseti muži.“ „Na vinicích platí mizerně: dvě marky denně a ‚haustruňk‛ zdarma.“ –? – Pokrčení rameny: „Asi voda, a v ní slza vína.“ „Dvě marky!“ a sál jako by ještě víc potemněl.

První překlad a vydání významného německého autora – expresionisty Arna Schmidta (1914–1979) v češtině.