Pořádně nerozumím, na co narážíte, nikdy a nikde jsem nenapsal, že prosrbský postoj je správný.

Ne.

To jste mě pobavil, Ratlíku. Takže pokud chce o balkánské válce psát někdo objektivně a vědecky, musí zaujmout prosrbské stanovisko?

Kniha se snaží vystupovat z pozice nestranné, spíše psychologické, analýzy vybraných válečných zločinců. Pokud si při čtení odmyslíme poměrně zdařile převyprávěné a čtivě napsané jednotlivé masakry, zůstane nám velké „pseudo“ (vědecká, historická a populárně naučná brožura), v kterém autorka, s nadání Goebbelse předkládá vlastní interpretaci osobností jednotlivých aktérů. Nejvtipnější jsou až několika odstavcové pasáže, které začínají slovy typu "Co si asi tak myslel, když ..." nebo "Jak se cítil ...", "Na co myslel ..." atp. často po prozaickém elaborátu zakončeném slovy "a nebo se mýlím", které postrádají jakoukoli objektivní hodnotu. Vlastní analýzy jsou diletantské. Autorka se například snaží na základě oblečení ženy Slobodana Miloševiče vyvodit její povahové a charakterové vlastnosti. Vůbec ji nenapadá více možnosti interpretace, předkládá jednu jedinou,která se hodí k jejímu pohledu. Podobná trapárna je při hokus pokus analýze smrti dcery generála Mladiče. Zabila se protože, nemohla vydržet s otcem drsným vojákem. Autorka prezentuje dva důvody. Prvním, vcelku reálným, bylo že se dověděla o otcově podíle na válečných zločinech (opět se ale jedná o nepodloženou spekulaci), druhým, to je tah na branku (ať žije logika), byla válečná hra „lodě“, kterou večer před svou smrtí rodina údajně musela povinně s otcem hrát. Takhle bych mohl rozebrat celou knihu, podobných blábolů je v ní víc než dost. Ani mouše by neublížili skvěle funguje jako prozaický žánr, soubor povídek. Pokud se přesuneme do prostoru odborné literatury, dostaneme velmi subjektivně podbarvenou, nevědeckou a ideologicky (tzn. protisrbsky) orientovanou snůšku konstrukcí. PS: Promiňte mi pravopisné chyby.

V uvedené knize je její jméno uvedeno v podobě, kterou používám i já v recenzi. Jinak se skutečně v současnosti jmenuje Ivana Simić Bodrožić.

já myslel, že ivana bodrožić se teď jmenuje Ivana Simić Bodrožić, stejně jako si její manžel Roman Simić Bodrožić vzal příjmení její

Dobry den. Jiste, veskera autorska prava jsou osetrena. Tato antologie byla puvodne pripravena pro americky trh a po dobrem prijeti se zacala vydavat i v Evrope.

me by zajimalo, jestli dal jergovic svoleni k publikaci sve povidky, protoze jak znamo se takovych antologii nechce ucastnit

Dost strašný překlad velmi zajímavé knihy, co víc dodat, snad jen to, že bude přeložena někým jiným, než tato ukázka... "postavy jsou uvěřitelné", atd.. škoda.

Děkuji za upozornění. Máte pravdu, správně má být šeď.