Ad Hanka: Máte nepochybně právo a důvody číst cokoli (lépe než nečíst vůbec) a čímkoli být nadšena. Nemáte však pravdu, že úspěch mluví za vše. Mít úspěch je jen svědectví úspěchu, ničeho jiného. Úspěch může mít přitom nejrůznější důvody. Může být dosažen jak poctivě, tak i (a to možná častěji) nepoctivě. Obvykle se dostaví tehdy, když se dotyčný strefí do konzumentových potřeb a zvolí přitom účinnou marketingovou a reklamní strategii. Z hlediska kvality je v umění úspěch kategorií irelevantní. Koho zajímají úspěšné knihy, filmy etc. (bestsellery a "trháky") podléhá buď módě či svému pohodlí, případně může studovat příčiny úspěchu. Nedorozumění mezi kritiky a diváky se projevilo třeba nedávno v případě Troškova filmu Babovřesky. Někteří kritici nesmyslně vytýkali divákům, že na film, který je baví, chodí. Někteří diváci (plus Troška) se nesmyslně dožadovali toho, aby kritici snímek chválili, ačkoli jej z hlediska filmařské kvality chválit nemohli... Mne zajímá literatura jako taková a úspěšnost či neúspěšnost daného titulu je pro mne informací okrajovou, nepodstatnou. Od Coelha jsem přečetl dvě knihy a nejde dle mého názoru v pravém slova smyslu o beletrii. Jednoduché beletristické schéma je jen záminkou k lacinému, explicitnímu a zpravidla nekonkrétnímu "duchovnímu" poučování. Coelho si přitom dává dobrý pozor, aby čtenáře nepopudil: říká mu to, co chce slyšet. Např.: Máš obrovské možnosti a schopnosti, můžeš najít štěstí a lásku, stačí na sobě "duchovně" pracovat, podstoupit "zkoušky", vydat se na "cestu", "prozřít" atd. Skutečná civilizační nebezpečí i osobní selhání, daná i lidskou "přirozeností", lidským egoismem a krátkozrakostí, přitom Coelho nechává stranou či bagatelizuje. (Váňův článek je výstižný a je dobře, že jej i iliteratura publikovala.)

Čtu jeho knihy a to s velkým nadšením . Ať se o něm napíše cokoliv, jeho díla a úspěch mluví za vše .

Coelho je tím, co popisujete, nechvalně proslulý, velmi se "inspiroval" například dílem H. Hesseho či Jorgeho Luise Borgese. Velká škoda, že ho za ty jeho blafy tolik čtenářů oslavuje.

Keďže je Alef iba druhou knihou, ktorú od Coelha čítam, ľutujem to, že som neprestala čítať hneď po "diele" Ako rieka, ktorá plynie, pretože jeho diela nemajú žiadnu hĺbku, postavy sú strašne slabo vykreslené,atď. Tento pocit ma neprešiel ani pri Alefovi, aj keď som iba v polovici. Navyše som znechutená, že Hegelovu filozofiu príšerne zjednodušil a vydáva jeho myšlienky demagogicky za svoje.

Při čtení cizích osobních dopisů, zpřístupněných veřejnosti bez souhlasu autora případně adresáta, jisté rozpaky cítím. Ovšem Pessoovy texty do této kategorie nepatří. Fernando Pessoa nevyjádřil přání, aby jeho texty byly zničeny, na rozdíl od Franze Kafky, například. V textech byl jen zřídka "neveřejným" Pessoou, psal, zjednodušeně řečeno vtělen do svých heteronymních osobností, a psal nikoliv pro jednoho konkrétního adresáta, jak tomu v případě soukromých dopisů bývá, ale pro čtenáře, ať jím bude kdokoliv.

Dobry den, chtela jsem se prosim zeptat, proc ze nas tedy nemusi trapit ty rozpaky, kdyz cteme cizi osobni korespondenci? Viz text autorky clanku. Dekuji predem za odpoved.

Máte pravdu. Odkazy přes jména spisovatelů jsou na další recenze/články, které s těmito autory souvisejí, tedy nikoliv nutně na jejich knihu v projektu Mýty. Ale u M. Urbana je vhodnější článek k odkazu, tak to napravíme.

Projekt Mýty u Miloše Urbana není zastoupen románem Boletus arcanus, ale novelou Pole a palisáda.

Skvělá recenze na opravadu skvělou knihu!!!

Agualusa patrí k mojim najväčším liteárnym objavom minulého roku. Obchodníka s minulosťou možno len odporučiť.