Pavel Spunar

Letos si připomínáme dvojí výročí Růženy Dostálové, jejíž jméno se pojí zejména s budováním a záštitou české neogrecistiky a byzantologie na fakultách v Praze a Brně, dlouholetým působením v Akademii věd a také s bohatou překladatelskou činností. Sté a zároveň desáté výročí dávají příležitost k ohlédnutí za touto mimořádnou osobností: osobní vzpomínkou přispěli Pavel Spunar, Jiří Pelán, Beata Lejtnarová a Pavlína Šípová.

Podnětem pro vznik práce bylo přesvědčení, že kazatelská činnost sv. Augustina zůstává v rámci širokého augustinovského bádání nedoceněna. David Vopřada se o téma začal postupně zajímat a ke zrodu knížky přispěla i horlivost kněze a dominikána, zklamaného plytkostí slavení Vánoc, zahlcených konzumem. Ponořil se do studia Augustinova kazatelství a vytěžil ze své práce knížku, jejímž základem se stal překlad Augustinových kázání na svátek Narození Páně a Epifanii.

Třebaže zkoumání husitství dnes nepatří mezi žádaná témata našich dějin, František Šmahel – nepodlehnuv módním proudům – zůstal věrný svému programu. Nejnověji připravil hutnou knížku o basilejských kompaktátech, která patří ke šperkům jeho vědeckého úsilí.

Osobnost M. Jeronýma Pražského byla pro F. Šmahela již od studentských let výzvou – vydat však o něm dvě knižní publikace během jednoho kalendářního roku je opravdu husarským kouskem. Ve spolupráci s filologem G. Silagim připravil nejprve kritickou edici Jeronýmova literárního díla (Corpus Christianorum, Continuatio Mediaevalis 222, Turnhout 2010; srov. Listy filologické 134, 2011, s. 202–208) a nyní pokračuje bilanční monografií, v níž představil své výzkumy a shrnul výsledky.

Wolfenbüttelský rukopis Gumpoldovy legendy o sv. Václavu se konečně dočkal všestranného zpracování. Pod redakcí Jany Zachové vznikla kniha, která plní hned několik funkcí.

Monografie o knížecí Moravě přibližuje Čechům zemi, která po velkomoravské předehře byla od počátku spjata s Přemyslovci a českou státností. M. Wihoda si vytkl ambiciózní úkol. Jde mu o syntetické zpracování dějin Moravy s akcentem na roli přemyslovských knížat, ale nezanedbává ani dějiny kultury spjaté s rolí a vlivem církve.

Dějiny středověkého lékařství a lékařského písemnictví patří, jak medievisté vědí, do širokého proudu kulturní historie. Lékařská odborná próza, zvláště v některých žánrech, měla i literární ambice. Studium středověkého lékařského písemnictví získává od poloviny minulého století na intenzitě i významu. Nové podněty přináší zejména medievistka Milada Říhová, která nejnověji ve spolupráci s mladší generací dokončila a vydala knihu Lékaři na dvoře Karla IV. a Jana Lucemburského.

Pročtení Kitzlerovy monografie o raně křesťanské martyrologii ukotvené v průzkumu latinské Passio Perpetuae et Felicitatis (dále jen passio) není jen vědeckým, ale také kulturním a estetickým zážitkem.

S potěšením vítám vydání druhého svazku Příběhů raně křesťanských mučedníků, volně navazujícího na prvý svazek vydaný v pražském nakladatelství Vyšehrad roku 2009. Vydavatel Petr Kitzler v něm shromáždil třináct mučednických textů, které přibližují vývoj hagiografie po konstantinovském obratu a reprezentují mučednickou literaturu v různých historických, ideových, žánrových a teritoriálních souvislostech.

Cisterciák Bernard z Clairvaux, zakladatel spekulativní mystiky 12. století, byl jednou z nejvýznamnějších osobností své doby. Vlivný církevní politik a kazatel vtiskl novému cisterciáckému hnutí zásady směřující k obnově apoštolské prostoty.

Nevelký zájem o Gallovu kroniku ve středověkých Čechách způsobila asi častá kritika Čechů, jimž je vytýkána – v duchu klišé o vždy nehorázných sousedech – zákeřnost, hrabivost a zbabělost. Nepříznivý obraz, zakořeněný i v dalších pramenech, ovlivňuje smýšlení Poláků o Češích až podnes.

Není v českých humanitních vědách mnoho projektů, které by si vytkly velký cíl a soustavně jej – třebaže v nepřízni doby a v nepravidelných intervalech – plnily. Připomínám namátkou Slovník středověké latiny v českých zemích, opera omnia M. Jana Husa a Jana Amose Komenského či záměr přeložit a vědecky komentovat všech dvacet knih pozdně antické encyklopedie Isidora ze Sevilly († 636) Etymologiae – Origines.

Stáří je obtížné. Mysl se raději obrací do minulosti, nové nápady tlumí ohled na vyměřený čas. Jak si poradit? Jak se vypořádat se skepsí z přebujelosti slov a zbytečných informací? Sebezáchova ke konci života hledá různé cesty. Lze se obracet k sobě samým revokací osobních zážitků a událostí „minulého života“ zastíněných „velkými dějinami“, lze však být i důvtipnějším.

Desátý svazek prestižní řady Colloquia mediaevalia Pragensia přináší osmnáct studií a Předmluvu podepsanou (2008) Petrem Charvátem. Všechny statě byly předneseny na mezinárodní konferenci v Plzni (2006), která byla věnována osobnosti a dílu minority Odorika z Pordenone a misiím do Asie ve 13. a 14. století. Jako obvykle se jednotlivé studie liší záběrem i pojetím, a dávají tak nahlédnout do širokého rozkročení medieválních studií.

Pozoruhodným průhledem do mentality raného křesťanství je nenápadný výbor z nejstarší řecké a latinské martyrologické literatury Příběhy raně křesťanských mučedníků, uspořádaný klasickým filologem Petrem Kitzlerem, který se postaral i o stručnou předmluvu, v níž připomněl význam křesťanského mučednictví pro Evropu...

Kniha s tak lákavým titulem upoutá každého zájemce o dějiny katolické církve a prvých dogmat. Není však syntézou, shrnující všechno podstatné dění, ani učebnicí.

Když jsem ve druhé polovině padesátých let minulého století dostal do rukou knihu Le Moyen Âge fantastique (1955), kterou napsal litevský historik umění Jurgis Baltrušaitis (1903-1988) v pařížském exilu, byl jsem překvapen tématem i zpracováním.

Vydání Quadragesimale admontského, doprovozeného obsáhlou a poučenou předmluvou, pořídily čtyři latinistky – medievalistky, které nasbíraly své zkušenosti o vývoji jazyka a středolatinského písemnictví v Čechách při přípravě a redakci Slovníku středověké latiny v českých zemích (od roku 1977).

Není pochyb, že překlady patřící do Knihovny středověké tradice nakladatelství Oikúmené, nechtějí jen kultivovat české prostředí, ale mají i vědeckou ctižádost přispět úvodní studií a bohatými poznámkami k poznání autora a jeho díla.