Jan Lukavec

Životní osudy mnoha zpovídaných osobností jsou obdivuhodné, ale místy jsou jejich odpovědi předvídatelné, dokonce až frázovité. To však neznamená, že by nemohly pozitivně inspirovat. U některých témat může být totiž patos dokonce namístě.

Přepychově upravená a invenčně sepsaná kniha komplexně mapuje dějiny českého grafického designu, jeho současnost i vyhlídky, a to i v oblastech, kde jeho přítomnost běžně nevnímáme. Přibližuje, jak spolu vizuálně komunikujeme formou univerzálně srozumitelných orientačních systémů tak, aby fungování společnosti bylo na globální úrovni co nejplynulejší. Nebo se to alespoň učíme.

Zombie klíšťata, včely-zlodějky, paranoidní kočky, velrybí matka neváhající při výchově používat tělesné tresty. A také badatelé, kteří se nechávají záměrně bodnout komárem, nebo vědkyně, která byla odhodlaná vydat se kvůli výzkumu v sedmnácti letech sama do Afriky. Kniha rozhovorů srozumitelně i zábavně přibližuje poznatky českých vědců.

Americká historička a novinářka poutavě vypráví o dějinách USA, o prehistorii a postupném vývoji současného stavu, kdy se její národ ztratil v politice vzájemně zaručené epistemologické destrukce. Už neexistuje všemi uznávaná pravda, ale jen pomluvy a předsudky. Není žádné rozumné vysvětlení, pouze spiknutí.

Citlivě napsaná a pečlivě vypravená kniha rozvíjí transhistorické téma kolaborace s vyšší mocí i to, jak se s poklesky rodičů musí bolestně vyrovnávat jejich potomci. Přitom už samotná nerealistická očekávání nastavená slavnými otci můžou být přetěžké břemeno. Autorka nezpochybňuje velikost Nezvalova talentu, ale nesmlčuje ani „pružnost jeho charakteru“.

Jaké příběhy o založení svých států vyprávěli historici z Československa, Jugoslávie či Polska? Odborně pojatá práce mimo jiné řeší, jak konstruovat mýtus o vzniku státu, aby jej to legitimizovalo v očích jeho občanů i navenek. Není přitom třeba zdůrazňovat, že dva ze zmíněných státních útvarů se nakonec téměř současně rozpadly…

Publicista Veselý napsal „milostný dopis milostným písním“. Upíná se v ní k představě lásky, hudby a tance, při nichž se iracionálním prožíváním slasti rozrušují hranice identity, individualizované „já“ na parketu splývá s dalšími do kolektivní masy těl zažívajících spoluúčast ve světě. Ale nezamlčuje ani to, jaké šrámy si lidé z nepodařených vztahů odnáší, když se pro ně láska stane jedinou absolutizovanou hodnotou.

Po kolik staletí teologové tvrdili, že blaženost duší v nebi bude umocňována jejich pohledem na utrpení hříšníků v pekle (a jak je to s náboženskými základy etiky)? Kdy začal pojem humanismu zohledňovat i ženy a příslušníky neevropských národů? Poučná kniha pojednává o historii a budoucnosti pojmu, který už mnozí pohřbili.

Po knize o těch, kterým selhal důležitý vnitřní orgán, a oni museli na transplantaci, přišla novinářka Kalenská se souborem rozhovorů s lidmi, kteří prožili znásilnění. Návody, jak takové duše léčit a jak předcházet a bránit se útoku potenciálního agresora, se přitom mohou hodit každému.

Různé rituály najdeme v našem každodenním životě i u zvířat. Například námluvy u mnoha ptáků vznikly z původně potravního chování: namlouvající jedinci si totiž náznakově nabízejí části rostlinné potravy typickými pohyby hlavy. Právě ale vyšla u nás asi první kniha, která zkoumá symbolickou moc a sílu rituálů ve středověké společnosti.

Našich potoků a řek si nejvíce všímáme tehdy, když se rozvodní. Týká se to i pražského Botiče, jehož současný název prý příznačně souvisí s „botněním“, nabýváním objemu, tedy rozvodňováním. Jeho dlouhá historie, odrážející se ve změnách názvu, si ovšem zaslouží pozornost i poté, co vysoká hladina zase opadne.

Palán tentokrát představuje svoje samotáře a samorosty v roli čtenářů. Výběr jeho hrdinů je opět velmi specifický, ale kdo hledá „hluboké lidské příběhy“, v knize je nepochybně najde.

Nové vydání klasického literárně historického díla nově přibližuje, za jakých okolností v Istanbulu vznikalo. A naše recenze připojuje, proč tolik vadí klasickým filologům.

Ve své nové knize Vojtko přibližuje dilemata, jež řeší naši současníci: jak vyvážit/propojit práci a soukromý život, jak se vypořádat s „instagramovou dysmorfií“ nebo zda přistoupit k eutanazii domácího mazlíčka. A navíc tentokrát více než dříve odkrývá i svoje rodinná traumata a prozrazuje, proč na nějakou dobu musel přerušit fyzický kontakt s vlastními rodiči.

Po vzoru Augustinových Vyznání Merton tvrdě zúčtoval s hříchy svého mládí. Dnes už může být zarážející, jak některé bezmála přirozené jednání neváhá považovat za projevy metafyzického zla. Jeho chvála klášterního usebrání ale může v době vzestupu obliby mindfulness připomenout, že v Evropě máme i domácí tradici meditace.

Francouzský archeolog a pedagog poučeně zkoumá různé podoby migrace, od putování našich prapředků z africké pravlasti až po současné sezónní migrace turistické. A provokativně naznačuje překvapivou možnost budoucího vývoje migrací.

Jako lidé utváříme životní prostředí a současně jsme jím sami utvářeni. Popularizátor konceptu globální historie vypráví tento celoplanetární příběh lidského rodu a nabízí i pár pesimistických výhledů do budoucna.

Magické předměty v krajině, před nimiž se musí sklonit i developeři, interiérová pískoviště, klanící se batolata, demonstrativně rozbíjená japonská auta. Dvě Středoevropanky, které tamní prostředí poznaly na vlastní kůži, ukazují různé tváře Jižní Koreje.

Hrách se u nás jedl od nepaměti; huspenina, klobásy, šípková omáčka či kyselice se dočkaly popisu již v prvním českém kuchařském rukopise z 15. století. Dršťky a chřest byly použity v receptech ze 16. století a věnečky, řízky, rajská a bramborové knedlíky nejpozději začátkem 19. století. Jak se vyvíjela česká kuchyně a na co z ní navazovat?

Jeho ideologie měla své limity, jeho vyjadřování bylo někdy až obhroublé, neměl vyšší školy. Přesto však patřil k nejschopnějším politikům první republiky, otupoval ostří (například Masarykova boje proti církvi a Vatikánu) a dokázal nacházet kompromisy.

Vtipné a lehce nahozené lingvistické sloupky sledují proměny současné slovní zásoby a naznačují, co vypovídají o proměnách společnosti.

Drastické a rozjitřené reportáže o lidském utrpení, ale i o tom, jak uprostřed těch nejstrašlivějších hrůz nacházet naději.

Jak se česká literatura dostávala ke korejským čtenářům a jaká je situace dnes? Těží z globálního úspěchu korejské popkultury i tamní literatura? Co doporučuje korejská bohemistka Yu Sunbee ke čtení z korejské literatury – a proč?

Jak vietnamské děti učily svoje rodiče, co to jsou české Vánoce? Z jakých důvodů odcházejí či utíkají Vietnamci do Česka dnes? Na osudech čtyř odlišných českých Vietnamců kniha ukazuje různé podoby integrace a v závěru si pak česká spoluautorka na den zkouší, jaké to je pracovat jako vietnamská prodavačka.

Tržby z videoher už dnes často převyšují tržby z filmů (a výdaje na vývoj her rostou rychleji než výdaje na filmy), a tak jde o odvětví, jež se vyplatí sledovat a analyzovat. Autor esejisticky přibližuje úskalí i krásu počítačových her i to, co vše mohou vypovědět o napětích a dilematech současné společnosti.

Jižní Korea se u nás nejen díky Nině Špitálníkové profiluje jako ta druhá Korea, do níž se snaží dostat občané té Severní. Celosvětově je ale známá hlavně díky televizním seriálům a populární hudbě: to bylo patrné i na knižním veletrhu v Soulu.

Co znají Korejci z české literatury a jakým způsobem ji v Soulu prezentujeme? Michal Emanovský, současný ředitel Českého centra Soul, má přehled i o zajímavých titulech korejských spisovatelů. Když hájí čtenářské zkušenosti mladých Korejců, odvolává se na detailní univerzitní seznam doporučené četby.

Kniha poutavě odkrývá pozadí vzniku čtyř textů, které demaskovaly násilnickou a imperialistickou povahu sovětského režimu. Vyzvedává odvahu a statečnost autorů, aniž by jejich osobní vlastnosti a soukromé životy idealizovala.

Polský historik líčí dění předcházející druhé světové válce jako pestrý sled reportážních skečů. Dozvíte se nejenom, s jakým gólovým rozdílem bylo v roce 1938 ve finále mistrovství světa v hokeji Německo poraženo Československem, ale také co přispělo k tomu, že ve světě reálné politiky souboj obou států dopadl jinak než na ledě.

19. století bylo mimo jiné dobou prudkého rozvoje cestování i masové turistiky. Jak se tehdy proměňovalo a jakých nových podob nabývalo, to z mnoha úhlů pohledu líčí další sborník ze známých každoročních plzeňských sympozií.