Jan Lukavec

Christianizaci Evropy můžeme začít vyprávět od legendárního příchodu apoštola Petra do Říma, nebo líčením postupné konverze germánských a slovanských kmenů. Historik Veyne si jako zásadní moment obratu vybral konverzi kontroverzního císaře Konstantina.

Filozofové, teologové a duchovní, vědci i filmoví či literární kritici i umělci jako představitelé soudobé inteligence. Další výběr a hodnocení renomovaného autora tentokrát nemůže nevybízet k polemikám a skeptickým otázkám.

Řada odborníků odpovídá na sérii otázek, které rozvíjejí témata analyzovaná v nedávno vydaném titulu o lidské sexualitě.

V globalizovaném světě se rychleji než v minulosti šíří zboží, viry, bacily, návody na výrobu zbraní, chytlavé melodie, svůdné obrazy i extrémistické ideologie. Epidemiolog Kucharski ukazuje, co mohou mít všechny tyto „nákazy“ společného a v čem jsou ty sociokulturní specifické.

Břitkou filipiku proti nepřátelům feminismu autor roztáhl na více než devět set stran. Překvapivá je na ní především míra expresivity.

Politici malující obrazy; umělci, kteří na protest proti poměrům v nejvýznamnější české galerii na její půdě demonstrativně defekují, protože její ředitel je alergický na všechno současné umění. Ti všichni se scházejí na stránkách knihy, která zdejší současnou výtvarnou scénu líčí barvitě a živě, v jejích polohách nízkých i vysokých.

Šídla v knize poznáváme jako suverénního ironika a glosátora nad věcí, „ministra odpadového hospodářství“ (jeho role v rodinném fungování), ale hlavně jako citlivého člověka, jenž se vyrovnává s traumaty a čelí pokušením dát se do služeb některých mocných boháčů, kteří si to nezaslouží.

V autorově podání se jednoho dne Sisyfovi podaří dovalit balvan na vrchol hory a zjistí, že zůstává na místě. Po chvíli uvolnění se cítí stále méně příjemně. Nakonec se tedy postaví, přikročí k balvanu a strčí ho ze svahu. Sejde dolů a začne balvan znovu valit do kopce… Kniha určená těm, kteří touží mít smysl života racionálně zdůvodněný, a navíc mají rádi beletrii.

Kniha přibližuje svět současné módy coby zrcadlo odrážející obecné společenské trendy a zároveň zpětně urychlující jejich rozšíření. Mimo jiné hledá odpovědi na otázku, jestli je pravda, že „kdo nosí tepláky, rezignoval na život“, a jestli jsou v oblasti módy zvýhodněni muži, či ženy.

Stále více lidí se stěhuje do měst, a proto je dobré se v mezioborové perspektivě ptát na to, jak je stavět i spravovat tak, aby byla odolná vůči krizím a dalo se v nich dobře žít. A právě to dělá tato kniha.

Životní osudy mnoha zpovídaných osobností jsou obdivuhodné, ale místy jsou jejich odpovědi předvídatelné, dokonce až frázovité. To však neznamená, že by nemohly pozitivně inspirovat. U některých témat může být totiž patos dokonce namístě.

Přepychově upravená a invenčně sepsaná kniha komplexně mapuje dějiny českého grafického designu, jeho současnost i vyhlídky, a to i v oblastech, kde jeho přítomnost běžně nevnímáme. Přibližuje, jak spolu vizuálně komunikujeme formou univerzálně srozumitelných orientačních systémů tak, aby fungování společnosti bylo na globální úrovni co nejplynulejší. Nebo se to alespoň učíme.

Zombie klíšťata, včely-zlodějky, paranoidní kočky, velrybí matka neváhající při výchově používat tělesné tresty. A také badatelé, kteří se nechávají záměrně bodnout komárem, nebo vědkyně, která byla odhodlaná vydat se kvůli výzkumu v sedmnácti letech sama do Afriky. Kniha rozhovorů srozumitelně i zábavně přibližuje poznatky českých vědců.

Americká historička a novinářka poutavě vypráví o dějinách USA, o prehistorii a postupném vývoji současného stavu, kdy se její národ ztratil v politice vzájemně zaručené epistemologické destrukce. Už neexistuje všemi uznávaná pravda, ale jen pomluvy a předsudky. Není žádné rozumné vysvětlení, pouze spiknutí.

Citlivě napsaná a pečlivě vypravená kniha rozvíjí transhistorické téma kolaborace s vyšší mocí i to, jak se s poklesky rodičů musí bolestně vyrovnávat jejich potomci. Přitom už samotná nerealistická očekávání nastavená slavnými otci můžou být přetěžké břemeno. Autorka nezpochybňuje velikost Nezvalova talentu, ale nesmlčuje ani „pružnost jeho charakteru“.

Jaké příběhy o založení svých států vyprávěli historici z Československa, Jugoslávie či Polska? Odborně pojatá práce mimo jiné řeší, jak konstruovat mýtus o vzniku státu, aby jej to legitimizovalo v očích jeho občanů i navenek. Není přitom třeba zdůrazňovat, že dva ze zmíněných státních útvarů se nakonec téměř současně rozpadly…

Publicista Veselý napsal „milostný dopis milostným písním“. Upíná se v ní k představě lásky, hudby a tance, při nichž se iracionálním prožíváním slasti rozrušují hranice identity, individualizované „já“ na parketu splývá s dalšími do kolektivní masy těl zažívajících spoluúčast ve světě. Ale nezamlčuje ani to, jaké šrámy si lidé z nepodařených vztahů odnáší, když se pro ně láska stane jedinou absolutizovanou hodnotou.

Po kolik staletí teologové tvrdili, že blaženost duší v nebi bude umocňována jejich pohledem na utrpení hříšníků v pekle (a jak je to s náboženskými základy etiky)? Kdy začal pojem humanismu zohledňovat i ženy a příslušníky neevropských národů? Poučná kniha pojednává o historii a budoucnosti pojmu, který už mnozí pohřbili.

Po knize o těch, kterým selhal důležitý vnitřní orgán, a oni museli na transplantaci, přišla novinářka Kalenská se souborem rozhovorů s lidmi, kteří prožili znásilnění. Návody, jak takové duše léčit a jak předcházet a bránit se útoku potenciálního agresora, se přitom mohou hodit každému.

Různé rituály najdeme v našem každodenním životě i u zvířat. Například námluvy u mnoha ptáků vznikly z původně potravního chování: namlouvající jedinci si totiž náznakově nabízejí části rostlinné potravy typickými pohyby hlavy. Právě ale vyšla u nás asi první kniha, která zkoumá symbolickou moc a sílu rituálů ve středověké společnosti.

Našich potoků a řek si nejvíce všímáme tehdy, když se rozvodní. Týká se to i pražského Botiče, jehož současný název prý příznačně souvisí s „botněním“, nabýváním objemu, tedy rozvodňováním. Jeho dlouhá historie, odrážející se ve změnách názvu, si ovšem zaslouží pozornost i poté, co vysoká hladina zase opadne.

Palán tentokrát představuje svoje samotáře a samorosty v roli čtenářů. Výběr jeho hrdinů je opět velmi specifický, ale kdo hledá „hluboké lidské příběhy“, v knize je nepochybně najde.

Nové vydání klasického literárně historického díla nově přibližuje, za jakých okolností v Istanbulu vznikalo. A naše recenze připojuje, proč tolik vadí klasickým filologům.

Ve své nové knize Vojtko přibližuje dilemata, jež řeší naši současníci: jak vyvážit/propojit práci a soukromý život, jak se vypořádat s „instagramovou dysmorfií“ nebo zda přistoupit k eutanazii domácího mazlíčka. A navíc tentokrát více než dříve odkrývá i svoje rodinná traumata a prozrazuje, proč na nějakou dobu musel přerušit fyzický kontakt s vlastními rodiči.

Po vzoru Augustinových Vyznání Merton tvrdě zúčtoval s hříchy svého mládí. Dnes už může být zarážející, jak některé bezmála přirozené jednání neváhá považovat za projevy metafyzického zla. Jeho chvála klášterního usebrání ale může v době vzestupu obliby mindfulness připomenout, že v Evropě máme i domácí tradici meditace.

Francouzský archeolog a pedagog poučeně zkoumá různé podoby migrace, od putování našich prapředků z africké pravlasti až po současné sezónní migrace turistické. A provokativně naznačuje překvapivou možnost budoucího vývoje migrací.

Jako lidé utváříme životní prostředí a současně jsme jím sami utvářeni. Popularizátor konceptu globální historie vypráví tento celoplanetární příběh lidského rodu a nabízí i pár pesimistických výhledů do budoucna.

Magické předměty v krajině, před nimiž se musí sklonit i developeři, interiérová pískoviště, klanící se batolata, demonstrativně rozbíjená japonská auta. Dvě Středoevropanky, které tamní prostředí poznaly na vlastní kůži, ukazují různé tváře Jižní Koreje.

Hrách se u nás jedl od nepaměti; huspenina, klobásy, šípková omáčka či kyselice se dočkaly popisu již v prvním českém kuchařském rukopise z 15. století. Dršťky a chřest byly použity v receptech ze 16. století a věnečky, řízky, rajská a bramborové knedlíky nejpozději začátkem 19. století. Jak se vyvíjela česká kuchyně a na co z ní navazovat?

Jeho ideologie měla své limity, jeho vyjadřování bylo někdy až obhroublé, neměl vyšší školy. Přesto však patřil k nejschopnějším politikům první republiky, otupoval ostří (například Masarykova boje proti církvi a Vatikánu) a dokázal nacházet kompromisy.