V rozsáhlém díle Jaroslava Foglara stojí román Chata v Jezerní kotlině poněkud ve stínu známějších Hochů od Bobří řeky a především příběhů o Rychlých šípech, zároveň si však v rámci Foglarovy tvorby drží jedno unikum: vedle prvních dvou dílů stínadelské trilogie jde o jediný Foglarův román, který se za autorova života dočkal komiksového zpracování (pomineme-li Modrou rokli, která pro Foglara značně neobvykle vyšla nejprve jako komiks a teprve po několika letech v románové podobě). Nyní se příběh Pavla a Ludvy dočkal další pocty: jde o první Foglarův román (opět pomineme-li stínadelská dobrodružství Rychlých šípů), na který navazuje oficiálními cestami distribuované pokračování. Pod názvem Zkáza Jezerní kotliny je napsal Petr Hugo Šlik (nar. 1976) a vyšlo v nakladatelství Albatros, kde autor v posledních letech publikoval mimo jiné i tetralogii o dobrodružstvích Vojty, Jindry a Terezy.

Šlik svůj román zasadil do známého prostředí Spálených Mlýnů, kde potkáváme Pavla a Ludvu zhruba rok po událostech popsaných Foglarem. Ludva už překonal onemocnění způsobené nadměrným kouřením a oba chlapci si přivydělávají sběrem šafránu v Jezerní kotlině. Do jejich života vstoupí nový třídní učitel a mladý lékárník, který přebírá zavedenou lékárnu pana Vošahlíka. Zdá se však, že ne každému jsou Pavlovy a Ludvovy výpravy za šafránem po chuti. Více na tomto místě nemá smysl prozrazovat, aby čtenář nebyl zbytečně ochuzen o překvapení.

Je nutné ocenit, že Šlik se snaží oživit foglarovský svět a na mnoha místech používá vskutku až foglarovské formulace (popis počasí posledních prázdninových dní hned v první kapitole, atmosféra Jezerní kotliny apod.), aniž by sklouzával k parodii. Rovněž jednotlivé chlapecké charaktery vykresluje alespoň natolik, aby v rámci třídního kolektivu nešlo o zcela zaměnitelné postavy. Samozřejmě nechybí motiv tajemství sahajícího do daleké minulosti (alespoň z pohledu třináctiletých chlapců), známý jak z Chaty, tak z dalších Foglarových knih. Zároveň Šlik pouze nepokračuje v chronologickém toku vyprávění, ale rozvíjí i některé motivy zmíněné již dříve v Chatě.

Šlik se nicméně od Foglara liší a pozorný čtenář nalezne i motivy, které v kanonických foglarovkách tradičně stály v ústraní, pokud se vůbec vyskytly. Výrazné je zejména posílení ženského a dívčího prvku – vedle některých drobností stojí za zmínku především postava Anežky Horové, jíž dokonce nový učitel svěří v době své nepřítomnosti vedení turistického oddílu, a zesnulá manželka lékárníka Vošahlíka, jehož vzpomínky na ni působí skutečně značně nefoglarovsky. Ženský prvek pronikl v podobě těhotné indiánky (!) dokonce i na stránky Ludvovy Zavřené knihy a Šlik posílil také roli Pavlovy maminky, která se v původní Chatě vyskytovala spíše jen jaksi z logiky věci. Stejně tak velkolepé akční finále, nadto v rozbouřeném živlu, je ve foglarovském světě dosti nezvyklé. Pavlovi a Ludvovi kromě toho chybí ve světě vrstevníků určitá protisíla, kterou v Chatě představoval spolek Tarantule pod vedením Lojzy Rezka. Ten se sice se svými kumpány objeví i ve Šlikově knize, ale poměrně záhy mizí ze scény a Pavel s Ludvou pak už čelí jen protivníkům ze strany dospělých. V tomto kontextu je snad možné prozradit, že Filip Strnad, který naučil Ludvu kouřit, se naopak ze Spálených Mlýnů kamsi vytratil.

Mezi fanoušky Foglarova díla se už stihla rozproudit diskuse nad ekologickým poselstvím knihy, objevil se i (věřme, že s nadsázkou pronesený) názor, že román působí jako beletristické zpracování dnes tolik skloňovaného Green Dealu. Lze jistě diskutovat nad tím, nakolik je takovéto vyznění prvoplánové: stejně jako někteří čtenáři viděli jako příliš průhledné původní poselství varující před nikotinem, je pochopitelné, že Šlik chtěl najít myšlenku, která by oslovila i dnešní čtenáře. Zasadit přitom do „nepřiznaných“ třicátých let, v nichž se původní Chata i většina dalších foglarovek odehrává, témata jako ekologická stopa, či dokonce vysedávání dětí u počítače a mobilního telefonu by jistě nedávalo žádný smysl.

Ať už bude ale knihu číst čtenář obeznámený s Foglarovými knihami či nikoli (Zkázu lze číst i samostatně, neboť klíčové momenty Chaty Šlik vždy v kontextu krátce zmiňuje), faktem zůstává, že do textu se vloudilo několik přehmatů, které měla redakce zachytit. Nejde přitom jen o sice věcně správné, ale přece jen otravné střídání variant Ludva a Ludvík (u Foglara zásadně Ludva, snad jen s výjimkou vysloveně oficiálních oslovení), ale především o záměnu jmen obou chlapců na straně 140; a značně diskutabilní zůstává i pasáž, že novým učitelem iniciovaný školní časopis se prodával za symbolickou jednu korunu – zde si fanoušci foglarovek jistě vybaví Boj o první místo a smutný příběh Věnceslava Lance, který se pro korunu nechával fackovat a posléze musel zlevnit na housku, protože koruna přišla jeho spolužákům jako příliš vysoká cena.

Samostatnou kapitolu představují doprovodné ilustrace Terezy Marianové. Jejich hodnocení je jistě i záležitostí osobního vkusu každého čtenáře a recenzent, jehož práce z výtvarné výchovy kolovaly svého času po škole jako ukázka toho, jak se kreslit nemá, se necítí být povolán nad nimi vynášet soud, pravdou nicméně zůstává, že na mnoha místech zobrazené scény nekorespondují s informacemi podanými v textu. Scéna odehrávající se v bytě lékárníka Vošahlíka je na ilustraci situována do lékárny, jiná ilustrace zachycuje pěstní souboj mezi Pavlem a Lojzou, k němuž dle textu vůbec nedošlo (nadto v přítomnosti muže v klobouku, přičemž dle textu si muž klobouk sundal) a asi nejkřiklavějším příkladem je scéna ze Zavřené knihy, v níž Ludva nechá bělošské záporáky po indiánském bojovníkovi střílet, ale na obrázku jej titíž darebáci chytají do lasa.

Navzdory všem odchylkám od Foglarova stylu i vysloveným chybám představuje Zkáza Jezerní kotliny milý návrat do foglarovského univerza, který (snad) dokáže zaujmout i dnešní mladé čtenáře (byť doporučení „pro čtenáře od 9 let“ je možná až příliš odvážné, četbu si jistě více vychutnají čtenáři zhruba v Pavlově a Ludvově věku). Skalní foglarovci pochopitelně knihu odmítnou s tím, že „to není Foglar“, což jim jako argument postačuje, ale pro ty ostatní se jedná o zajímavé pokračování a v určitých ohledech i završení osudů obou chlapců, lákajících čtenáře do Jezerní kotliny už více než osmdesát let.