Monika Baudišová je jednatřicetiletá ilustrátorka a grafická designérka a nemá děti. Už čtyři roky se s manželem marně pokoušejí o početí a Baudišová si za tu dobu našla cestu, jak se z náročného období a depresí úplně nezbláznit. Původně v rámci autoterapie vytvořila řadu kreseb, na jejichž základě potom vydala v nakladatelství Labyrint knihu Bezdětná, ilustrovaný příběh o neplodnosti.

Z vlastních zkušeností vychází i její první počin věnovaný Japonsku. Kniha vzpomínkového rázu Pikunikku, japonský piknik z roku 2017 vznikla díky pobytu u japonské rodiny. V Bezdětné autorka odvážně otevírá tíživější téma, neplodnost jako zdravotní, ale také společenský problém. Na ten poukazuje již v úvodním stripu, kde se zároveň ukazuje síla celé knihy, která tkví ve vypointovaných ilustrovaných záznamech absurdních reakcí okolí: „O čem děláš knihu? – O neplodnosti. Mám pocit, že je o tom ještě pořád trochu těžké mluvit. – Hm, to mi ani nepřijde… Tyjo víš, co jsme měli včera k obědu?“

Nemilosrdné hlášky kamarádů a jejich rady (ať už poněkud hrubšího zrna: „Inseminace? Ha, ha, to je vtipný. To zní, jako byste byli dobytek.“, nebo: „Já jsem hlavně rád, že se nám to povedlo dřív, než jsme museli na umělý oplodnění jako nějaký zoufalci.“) poukazují na neschopnost o tématu komunikovat. Což je jeden z důvodů, proč autobiografický komiks vznikl. Autorka v osobní předmluvě mimo jiné doufá, že víc informací zamezí komunikačním bariérám. Mimo jiné všem dobrodincům přehledně vysvětluje, proč se neptat na otázku: Tak co děti, kdy už budou? Na závěr knihy téma posunuje a obohacuje o ilustraci rodiny s dvěma dětmi, která v bublinách říká: A kdy bude další? Jedno nestačí, měli byste mít minimálně dvě!

Emocemi nabitý příběh, který započíná bezstarostným rozhodnutím mít dítě a směřuje k neúspěšným návštěvám kliniky asistované reprodukce, vypráví Monika Baudišová s překvapivým nadhledem a černým humorem. Netaktní výroky přátel vyznívají v kontextu autorčina příběhu vtipně. Často končí slovy: „A víš, kdo je těhotnej?“ V rozhovoru pro Respekt autorka dokonce uvádí, že „prvotní verze byla drsnější“. Zjemnil ji odstup a úprava pro potřeby knižní verze, na které pracovala během jarní karantény ve Španělsku.

Zařazená zdravotnická okénka mají edukační charakter. Autorka přehledně a podrobně ilustruje, jak umělé oplodnění probíhá. Mimo ilustrací lékařského charakteru napomáhají pochopení neplodnosti zejména pasáže, v nichž vykresluje tlak na psychiku jednotlivce i celého páru, ale také na fyzickou stránku ústřední postavy. Silný je celostránkový obrázek na černém pozadí, na kterém leží ženská postava s roztaženýma nohama, mezi nimiž je doktor. Čpí z něho sterilita a odosobnění.

Jednoduché karikaturní ilustrace jsou často celostránkové, na bílých, růžových a černých listech mají prostor vyniknout. Autorka často využívá bubliny a sekvenční charakter komiksu, a to nejen u drobnějších ilustrací v rámci jedné strany, ale někdy poněkud netradičně také mezi jednotlivými stranami, které na sebe navazují a vyprávějí příběh. Ilustrace graficky souzní s velkými oblými písmeny textu.

Kniha končí možnými alternativami pro páry usilující o dítě. Končí tak vlastně začátkem, novou otevřenou cestou, která čeká i knižní pár. Monika Baudišová o ní možná zase napíše, a ať by šlo o adopci, nebo pěstounství, bude to jistě stejně sugestivní příběh. Ponechány jsou i volné stránky pro čtenáře. Protože autoterapie se stává skupinovou terapií. Být neplodný ale není podmínka pro čtení knihy. Díky umnému zpracování dokáže oslovit každého, koho zajímají lidské příběhy a sociální tematika. A jako povinná četba by Bezdětná měla posloužit všem kamarádům těch, kdo se snaží počít dítě.