Čeští komiksoví nakladatelé pokračují v objevování evropského komiksu. Na řadu tak letos přišla sice už postarší, ale stále kresebně úchvatná fantasy série Vicenta Segrellese (nar. 1940) nazvaná podle hlavního hrdiny Žoldnéř. Španělský výtvarník (předtím pracoval mimo jiné jako kreslíř v automobilce, v reklamní agentuře a byl autorem mnoha knižních obálek – což se vše dozvíme v cenném, nečekaně rozsáhlém vzpomínkovém autorově doslovu) začal na své komiksové prvotině pracovat koncem sedmdesátých let, první díl vyšel ve Španělsku v roce 1981 a brzy nato v dalších evropských zemích. Od té doby se objevilo dalších dvanáct pokračování, poslední v roce 2003.

Ve své době, kdy komiks znamenal především perokresbu, ohromil Segrelles čtenáře svými hyperrealistickými olejomalbami – technikou velmi pracnou a v „podřadném“ médiu, za něž byl tou dobou komiks stále ještě označován, považovanou za zbytečně nákladnou a namáhavou. V kýčovitém zobrazování polonahých či úplně nahých krasavic v náručích svalnatých bojovníků či v ohrožení fantastickými obludami nebyl tou dobou Segrelles sám, králem tohoto druhu malby byl v sedmdesátých a osmdesátých letech peruánský emigrant v USA Boris Vallejo, ostatně Segrellesův vrstevník. Ten se však soustředil pouze na obálky a plakáty s prsatými atletkami, případně na ilustrace, do pracného komiksu se nikdy nepustil. Podobné realistické bravury dosáhl v komiksu snad jen britský kreslíř Don Lawrence (jehož nejslavnější sérii Storm letos začalo také vydávat nakladatelství Crew), ten byl však od počátku komiksovým kreslířem, začínal perokresbou a později přešel k akvarelu.

Segrellesovo výtvarné pojetí tedy bylo ve své době ohromující a působivé je dodnes, přinejmenším pro fanoušky hrdinské fantasy. Pro ostatní to bude dál kýč – ale i takoví musejí uznat, že v rozsahu komiksového alba (byť jen krátkého, samotný příběh má pouze 48 stran, přičemž oken na stránce je málokdy víc než šest) jde o obdivuhodné dílo. Projevuje se na něm samozřejmě autorova nezkušenost s komiksovým vyprávěním, občas jsou skoky příliš velké, jindy zbytečně ulpí na sérii detailů. Mnohé obrázky působí staticky a dost znát je i konec sedmdesátých let: takže válečník má i po všech možných eskapádách stále dokonale učísnutou pěšinku a vlnku.

Také děj je naivní a celkově poněkud chaotický. Hlavní hrdina jde z krkolomné akce do akce, s nahou ženou většinou po boku, přičemž občas autorova fantazie dojde hodně daleko velmi lehkým krokem (hlavní hrdina například pouze s pomocí svých zbraní během jediné noci dokáže z kůže a kostí zabitého draka sestrojit rogalo). Vše se děje v podivném světě (respektive dvou sousedících světech, v jednom nad mraky a druhém pod nimi), jehož neobvyklé přírodní (ani magické) zákony autor nijak nevysvětluje; asi by mu to dalo dost práce. Ale je možné, že v pozdějších pokračováních své univerzum propracoval důkladněji. Opět je zapotřebí myslet na dobu vzniku a tehdejší kontext: komiksy jako Žoldnéř byly určeny starším klukům, pro které bylo jednoduché fantastické dobrodružství na létajících obludách, okořeněné explicitní, ale v zásadě neškodnou erotikou přesně to pravé. Logiku a věrohodnost děje takoví čtenáři moc neřešili.

Těžko soudit, zda Žoldnéř osloví i jejich současné vrstevníky, odkojené fantastikou digitální. Segrellessova malba sice stále svou sílu má, ale je dost dobře možné, že jí podlehnou právě zase jen ti, kterým bylo dvanáct v roce 1981 a po komiksech tohoto typu jen marně toužili.