Publikace Květinový rok vznikla jako kompilát textů Pavla Taussiga, které dříve vydal v časopise Xantypa, a útržků z knihy Přírodou krok za krokem. Rostliny od Jana Tomana. Už toto spojení vytváří dosti nesourodou směsici, jejíž chaotičnost je neomylně prohloubena nevhodně, a dovolím si říci, že i nevkusně zvolenou grafickou úpravou a velmi nedbalou redakční prací, díky níž se tu setkáme i s několika nesmysly.

Grafické provedení – jak zvětšit objem a vytvořit zmatek
Textu je tu pomálu a původní fotografie žádné. Aby mohlo vzniknout něco, co se dá knihou vůbec nazvat, bylo potřeba vše řádně „vypolstrovat“. Vytisknout na kvalitním křídovém papíře, s použitím fotografií z mnoha fotobank, často jen ilustračních a s obsahem nesouvisejících, a nafouknutím obsahu, jak je to jen ještě únosné. Na výrazné barevné dvoustraně tak vždy samostatně trůní název měsíce, teprve na další zjistíme, že stejně velký prostor dostalo i jméno vybrané rostliny. A písmo je zvětšeno jak pro prvňáčky. Aby to však tak nebilo do očí, barva fontu je zvolena bílá na barevném pozadí, takže přes velikost písmen je text hůř čitelný. Bez zajímavosti také není, že stránky nejsou očíslovány.

Obsah jako dort pejska a kočičky
Grafické kouzlení bylo vymyšleno, teď jak si poradit s obsahem. Opravdu by mi nevadilo, kdyby vznikl jakýsi kratochvilný kalendář s povídáním o rostlinných zajímavostech ve světě filmu a s recepty z léčivých bylin. Ale i jeho sestavení by vyžadovalo kus práce, přemýšlení a hledání, a toho se této knížečce nedostalo. Rok je tu nazván květinovým, přesto jsou tu představeny třeba rakytník nebo bez černý, které za květiny moc považovat nelze. Pracovalo se s texty, jež byly k dispozici, takže třeba pampeliška je tu prezentována v měsíci lednu, kdy je doporučeno konzumovat salát z mladých lístků. Bez pomoci dvanácti měsíčků těžko vyhovět. K populárním textům Pavla Taussiga je přidán odborný botanický text, popisující rostlinu termíny, kterým laik často nerozumí. Nebo schválně: Co jsou to ušty? Co dvoumocné tyčinky? Co lichopřesleny? Zřejmě si to nezjistil ani redaktor, který tu u šalvěje ponechal termín „lichopřeselny“. Navíc, připojení těchto textů k Taussigovu vyprávění je v několika případech lehce zavádějící. Například právě u té šalvěje, kde už se trochu zmatečně neodlišuje šalvěj lékařská a šalvěj přeslenitá, doplňuje botanik informaci o šalvěji luční. U mateřídoušky je zmíněna mateřídouška časná, pravda s připomínkou, že systematika tohoto rodu je problematičtější.

Aby chyb nebylo málo
Budete-li si chtít vyrobit levandulový olej, doporučí vám tyto suroviny: mladé výhonky kopřivy, česnek, vejce. Přiznám se, že dost pochybuji, že v tomto případě dojde k požadované transmutaci. A také si nemyslím, že jsem příliš náročný čtenář, když mi k popisku „levandule“ dají snímek vistárie.

Chyby vznikly i v tiskárně, takže některým exemplářům vydání chyběly stránky – kapitola o již zmíněné šalvěji nebo úvodní stránka měsíce června. Kontrola byla jistě ztížena již zmíněným faktem, že strany nejsou číslovány.

Hodnotím publikaci dvaceti procenty a pracně hledám důvody, proč jí takové ocenění vůbec dát. To, že vypadá na první pohled tak lákavě, jí mám spíš za zlé. Odvádí tím totiž pozornost od mizerného zpracování. Tedy, najdete tam pár zajímavostí a několik receptů, které vám pomohou utužit zdraví. Popravdě, všechny je lze daleko pohodlněji najít v jakékoli jiné knize o léčivých bylinách nebo na spolehlivých bylinářských webech na internetu. Květinový rok je, a vím, že nejen pro mne, velké zklamání.