Co si člověk představí, když slyší pojem „Čína“? Někdo si vybaví jídelníček z restaurace ve vedlejší ulici, další Velkou čínskou zeď a terakotovou armádu, jiný bojová umění a buddhistické chrámy, milovníci sportu si připomenou letní olympijské hry konané před deseti lety v Pekingu, ekologům vytanou na mysli snímky znečištěných řek a smogem zamořených měst, obráncům lidských práv záběry tanků najíždějících do protestujících studentů a podobně bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Patrně málokdo ale v dané souvislosti pomyslí na to, že v případě Číny se jedná o stát s jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě, aspirující na pozici regionálního hegemona i v politických a vojenských otázkách, stále častěji se domáhajícího práva být nejen slyšen, ale i respektován v globálním měřítku. Právě taková je ale charakteristika současné Číny a lze důvodně předpokládat, že její vzestup mezi světové velmoci otřese postavením velmocí již existujících, k nimž patří v první řadě Spojené státy americké. Tato časově nepříliš vzdálená změna mezinárodních poměrů, o které platí známé úsloví, že otázkou není, zda k ní dojde, ale kdy k ní dojde, a její pravděpodobné důsledky představují téma nejnovější knihy amerického politologa Grahama Allisona (nar. 1940). Autor má za sebou kariéru nejen akademického pracovníka, ale dlouhá léta působil též jako poradce na americkém ministerstvu obrany. Jako téměř každý akademik má na kontě řadu publikací, předkládaná kniha je však jeho první práce přeložená do češtiny. V překladu Martina Pokorného ji uvedlo na trh nakladatelství Prostor, a to jako první svazek nově plánované edice Globus.

Podtitul knihy zaujme odkazem na antického historika Thúkýdida, jehož souvislost s aktuálními americko-čínskými vztahy nemusí být zcela zřejmá. Skeptiky je možné již na tomto místě ujistit, že autorovi nejde o hledání laciných zjednodušujících paralel mezi dnešním globalizovaným a dávným helénským světem. Aniž by Allison zabrousil příliš detailně do antických dějin, předkládá čtenáři své argumenty ohledně ponaučení, jež nám dílo dávno mrtvého učence může poskytnout, a obecně platné principy, jejichž podstatu Thúkýdidés rozebírá ve svém klíčovém díle Dějiny peloponéské války (překladatel knihy se z nějakého důvodu striktně drží varianty se dvěma n), aplikuje na současnou situaci. Do značné míry si vypomáhá dalšími modelovými příklady ze světové historie, kdy se principy popsané Thúkýdidem projevily, nezřídka se zničujícím vyústěním.

Šachy a go
Rozsáhlá publikace je rozdělena do čtyř částí. První na konkrétních příkladech přibližuje ekonomický vzestup Číny v posledních letech. Přestože se autor zabývá mnoha oblastmi průmyslové výroby a infrastruktury, čímž prozrazuje obsáhlost vykonaných rešerší, zcela nebo téměř zcela pomíjí mnoho souvisejících problémů, jako jsou znečištění životního prostředí, bezpečnost práce nebo kvalita zhotoveného zboží (např. pasáže věnované úspěchům čínského kosmického programu patrně nebudou mít u čtenářů majících v paměti fiasko s provozem vesmírné stanice Nebeský palác zamýšlený dopad).

Druhá část představuje malý exkurs do globální historie. Čtenář se zde dozví o průběhu peloponéské války popsané a analyzované přímo Thúkýdidem, a následně Allison přiblíží šest konfliktů z globálních dějin majících obdobné příčiny, přičemž nejpodrobněji se zabývá britsko-německým pnutím před první světovou válkou. Celá část se bohužel do značné míry překrývá s textem jedné z příloh knihy, zaměřené na popis šestnácti případů „Thúkýdidovy pasti“, kdy se hlavním aktérům jen zřídkakdy podařilo se z této politické pasti vyvléknout bez válečného konfliktu.

Tematicky pestrá část třetí se zaměřuje především na Čínu a pohled čínských politických vůdců na svět a roli jejich země v něm. Že je tento pohled zásadně odlišný od pohledu euroamerických politiků, politologů, generálů i ekonomů, není asi velké překvapení. Překvapivé však může být, jak moc rozdílný tento pohled je. Autor používá mnoho slov a uvádí jako obvykle řadu příkladů, ale patrně nejvýstižnější shrnutí těchto rozdílů poskytl v jednoduché tabulce (na s. 255) a v poučce, že euroamerický styl strategického myšlení dobře vystihují šachy, zatímco čínský vystihuje hra wej-čchi, známější spíše pod japonským názvem go. Především pro americké čtenáře je zajímavá kapitola s názvem Kdyby Čína byla jako my, rozebírající několik událostí z přelomu 19. a 20. století, kdy stále sebevědomější Spojené státy pružně ohýbaly výklad mezinárodního práva podle svých potřeb. Závěrečná kapitola této části představuje několik možných scénářů vypuknutí vojenského konfliktu mezi Čínou a Spojenými státy, z nichž žádný naneštěstí není nereálný, nýbrž naopak velmi konkrétní a v zásadě se jeho první scény mohou odehrát zítra, příští týden či kdykoliv jindy.

Dokud je čas
Snad ale situace dosud nedospěla do bodu, z něhož není návratu, jak se autor snaží čtenáře přesvědčit a vůdčí politiky varovat v části čtvrté. Zde Graham Allison ukazuje čtyři dějinné příklady Thúkýdidových pastí, kdy státy spějící ke konfliktu dokázaly včas zatáhnout za záchrannou brzdu a nebezpečí konfliktu zažehnat (opět se jedná o kapitolu překrývající se do značné míry s jednou z příloh). Analýzou těchto válek, jimž se podařilo zabránit, autor nachází dvanáct návodů, jak krizi vyřešit mírovou cestou, řada čtenářů ale jistě zaregistruje, že zdaleka ne všechny návody je možné aplikovat na případnou eskalaci čínsko-amerického napětí – tak například poučení z hrozící války mezi Spojenými státy a Velkou Británií na počátku 20. století vidí autor mimo jiné v tom, že „společné kulturní rysy mohou zabránit konfliktu“, což je v případě vztahů mezi Čínou a Spojenými státy jen těžko použitelná rada. Závěrečná kapitola pak může řadu čtenářů znepokojit sdělením, že Spojené státy vlastně nemají na rozdíl od Číny žádnou dlouhodobě plánovanou strategii, což v případě eskalace konfliktu zvyšuje riziko škod napáchaných nějakým zbrklým či pod vlivem stresu přijatým rozhodnutím odpovědných činitelů. Smyslem této kapitoly nicméně není čtenáře vyděsit, ale apelovat na politiky a přimět je k podniknutí příslušných kroků, dokud je ještě čas.

Ať už se ale vztahy mezi Čínou a Spojenými státy budou v budoucnu vyvíjet jakkoliv, je jisté, že jak Čína, tak Spojené státy budou muset alespoň částečně zohlednit i zájmy dalších zemí. Je nutné mít na paměti, že Čína přímo sousedí se dvěma jadernými velmocemi, že vývoj na Korejském poloostrově rovněž v přímém sousedství Číny je sám o sobě tématem na samostatné publikace a že příliš vzdáleno od Číny není ani Japonsko, jehož potenciál je při možných scénářích eskalace krize rovněž nutné brát v úvahu. Všechny tyto případné třetí strany konfliktu ovšem Allison zmiňuje jen velmi okrajově, čímž globální aspekty nadcházející krize značně zplošťuje.

Jako každá správná odborná publikace je kniha vybavena poznámkovým aparátem, do něhož autor – na rozdíl od mnoha jiných akademiků, kteří jej využívají jen jako prostor pro nezbytné bibliografické odkazy – umístil řadu poznámek a glos rozvíjejících popisované záležitosti, a vyplatí se tedy číst i poznámky pod čarou. Někdy se dokonce stane, že autor v poznámce své tvrzení zmírní či jinak reviduje. Pozornost je vhodné věnovat i příloze knihy, na jejímž konci Allison prostřednictvím (stále funkčního) odkazu na webové stránky čtenáře vyzývá k podání dalších návrhů „Thúkýdidových pastí“, jež jemu a jeho studentům i jiným badatelům mohou pomoci v dalších analýzách.

Navzdory uvedeným výtkám je nutné ocenit, že Allison dal dohromady množství málo známých faktů, která zařadil do patřičných, byť ne právě potěšujících souvislostí. S jeho závěry není nutné bez výhrad souhlasit (sám přiznává, že vlastně žádný definitivní verdikt nad budoucností čínsko-amerických vztahů nevynáší), dobře však poslouží jako podklady k zamyšlení nejen pro politology, ale i pro další čtenáře, kterým proměny dnešního světa nejsou lhostejné.