Zdálo by se téměř nemožné dodat v Česku něco dalšího k tématu bylinky a vaření – a mimořádně zaujmout. Je zde staletá bylinkářská tradice, desítky let trvající takřka celonárodní vášeň k chataření, chalupaření a sbírání darů lesů, luk a strání i k pěstování bylin na příslušných zahrádkách, a navíc stále vychází bezpočet kuchařek domácích i zahraničních, časopiseckých a novinových článků na toto téma, periodicky sílících s každým jarem. Obliba bylin a takzvaného zeleného koření u nás opravdu zapustila hluboké kořeny, a nejen proto, že si je můžeme snadno sami vypěstovat nebo nasbírat. Módní vlna jedlých květů, která se prohnala světovou „kulinární scénou“, také rozsvítila leckterý pokrm v luxusních i na přírodu se ohlížejících podnicích. I do repertoáru domácností se léta dostávají doma připravované bylinkové nebo květové sirupy, zavařeniny, pesta a dipy z neobvyklých plodů, natí či listů. Přesto je kniha Jany Vlkové Kytky k jídlu v receptech i herbáři objevná.

Publikace, volně navazující na autorčinu Květinovou kuchařku (Smart Press, 2015), je vycizelovaný příklad, jak spojit estetické a funkční. A především jak znovu objevit mnohé z toho, co znaly naše příslovečné prababičky, co roste vlastně všude kolem nás a o čem zhusta ani nevíme, že existuje, dá se použít, skvěle chutná a nádherně vypadá. Zvykli jsme si na plošnou nabídku supermarketových bylinek v květináčích i na ty relativně exotické, ale nevíme, že řada pokladů roste i v městských parcích, na rumištích, že se dají konzumovat čerstvé listy leckterého domácího stromu.

Pleveláky s hořčicí
Vlková je držitelka dvou akademických titulů (v oborech životní prostředí a žurnalistika), raději však používá titul vlastní: nazývá se kytkožroutkou. Ale především je to pozorná pozorovatelka přírody, k níž chová značný respekt, což jí nebrání „stavět nové věci na pevném základě – to je mnohem zábavnější“. Poznávání možností květin a rostlin vůbec pro ni není doplněním akademického vzdělání, ale cestou k praktickému, a hlavně labužnickému využití. Nic z toho, co ochutná a co se jí osvědčí, si nenechává pro sebe, inspiruje se i spřízněnými světovými kuchyněmi. Recepty však nepřejímá, tak jak jsou, nýbrž si s nimi hraje (včetně jejich názvů) a donekonečna zkouší, než najde tu správnou variantu. Namátkou uveďme lipový salát, kopřivovou polévku po francouzsku, kopretinovou česnečku či pleveláky s hořčicí. Je téměř jisté, že je budete chtít vyzkoušet hned, jakmile jejich hlavní ingredience vyraší.

Nepříliš objemná kniha má čtvercový formát, bez potíží ji udržíte v ruce i v poloze ležmo (tj. ve vaší poloze ležmo, v níž se ostatně publikace tohoto typu příjemně vychutnávají) a je rozdělena do pěti oddílů podle vrcholné kondice uváděných rostlin (Brzké jaro, Pozdní jaro, Horké léto, Babí léto a Zima). První část každé kapitoly je řešena jako herbář: najdeme zde kresbu příslušné rostliny, popis, výskyt, poznávací znaky – a k tomu tipy, co si s ní počít v kuchyni. Pasáže o využití byliny nabízejí málo nebo vůbec známé informace, respektive užitečné rady, sepsané věcně, avšak rozhodně ne suchopárně. „Chuť je velmi jemná, ale s přibývajícím věkem rostliny se v ní objevují lehce pryskyřičné tóny,“ zní jeden z popisů (výhonky chmele). A jinde: „Jeho jarní lístky jsou lahůdkou možná spíš pro duši než pro chuťové buňky“ (kozlík lékařský). V druhé části každé kapitoly pak najdete vlastní recepty.

Načasování je přesné: publikace, v níž stojí za zmínku i vydařená práce food stylistky Mileny Volfové, dekor stylistky Denisy Bartošové, fotografek Venduly Šefrnové, Aleksandry Chytry a ilustrátorky Pavly Dvorské, je vhodný dárek k jaru, kdy příroda začíná nabízet nevyčerpatelné zásoby jedlých pokladů.