Zahrady u českých rodinných domků, zejména těch v satelitních obcích, bývají v zoufalém stavu. Zahradní realizace se dosud vytrvale opírají o velké plochy uměle zavlažovaného trávníku, tújové ploty, barevný kačírek, zákrsky jehličnanů a nesmyslně zvlněné záhonky vystlané netkanou textilií. Ferdinand Leffler se svými spolupracovníky tvoří zahrady jinak a o své zkušenosti se nejprve podělil s televizními diváky v osmidílném seriálu Terezy Frcalové Ferdinandovy zahrady, kde vystupoval jako moderátor (mimochodem, připravuje se pokračování), a nyní je představil v knižní podobě.

Snahu inspirovat čtenáře má kniha Žijte ve své zahradě už ve svém podtitulu (Inspirace pro současnou zahradu). Z tohoto pohledu asi nemůžeme autorovi příliš vyčítat, že jeho exkurz do tvorby zahrad není podrobnější či hlubší. Při rozsahu publikace je ale přece jen překvapivé, že se mnohých témat dotýká jen okrajově a některá nepostihuje vůbec.

Zkomplikovaná jednoduchost
Leffler chce kultivovat české zahradnické prostředí, ukazuje, že zahrada se má dělat promyšleně a citlivě. Že je důležité znát potřeby majitelů, místní klimatické a půdní podmínky a další podstatná dispoziční specifika pozemku. Že je potřeba věnovat pozornost použitým materiálům, že zahrada je členitý prostor s mnoha zajímavými detaily a zákoutími. Že je to také obytný prostor, který by měl plynule a harmonicky navazovat na dům. Přátelské místo určené zejména k regeneraci a odpočinku, cíleně vystavěné tak, aby si dělalo co nejmenší nároky na naši práci a námahu. Pokud tedy zrovna není naší touhou intenzivně obdělávat záhony.

Popularizace oboru je chvályhodná, avšak nesnadná věc a ne každý odborník ji bravurně ovládá. Potvrdilo se to bohužel i v tomto případě. Mnohá doporučení zde zůstávají ve velmi obecné rovině – mnohdy není podrobněji vysvětleno, proč se jimi máme řídit, proč není radno něco podceňovat nebo jak máme situaci konkrétně řešit. Věty časem začínají zavánět nudou a oči sklouzávají k fotografiím. Tím spíš, že autor používá neobvyklé výrazy jako obytno, ambientní, rostlinný materiál nebo do češtiny přenáší anglické termíny garden wish list či mood board. Text pak zbytečně působí odbornějším dojmem, který jde proti autorově deklarované snaze ukázat, že tvorba zahrad nemusí být nijak komplikovanou záležitostí. Také často opakované úsloví, že zahradě něco slučí či nesluší, čtenářovu pozornost nepovzbudí.

Bohatství nápadů
Za velmi cennou část knihy považuji představení zahradních realizací Lefflerova ateliéru. U plánů bohužel chybí měřítko a orientace vzhledem ke světovým stranám. Maličkost, s ohledem na autorova předchozí doporučení ovšem docela podstatná. Je ovšem zřejmé, že Ferdinand Leffler zahradám rozumí a dělá je excelentně. Ať už s důrazem na jejich historickou hodnotu, to v případě projektu zahrady u památkově chráněné vily Franta v Dobřichovicích, nebo třeba na zasazení do krajinného rámce v citlivém provedení přírodní zahrady u roubenky v Orlických horách.

Hodnota knížky tkví i v mnoha vkusných a technicky dokonale provedených nápadech, najdeme tu například různé schody a zídky k posezení, dřevníky jako dekorační prvky, terasy umístěné dále od domu nebo například pergoly v moderním kabátě. Zajímavé jsou i příklady využití přírodních materiálů, k nimž je zde řazen i beton. Bohatý obrazový doprovod v podobě snímků špičkových fotografů nás dokáže o jejich kráse přesvědčit.

Někdy si ovšem autor lehce protiřečí, třeba když propaguje dřevo bez nátěru a na fotkách pak vidíme vyvýšené záhony a lavičky ve výrazných barvách. Zavádějící je také vydávání osobních preferencí za obecná pravidla. Je myslím zbytečné varovat před dřevoplastovými podlahami při budování teras. Jejich použití může mít své opodstatnění a při citlivém výběru struktury a barvy zahradu nehyzdí. Také použití vodního prvku v těsné blízkosti domu nemusí vyhovovat všem. Je to škoda, text se tím stává méně věrohodným a do pozadí ustupuje to podstatné, totiž autorova snaha o kultivaci přístupu k tvorbě zahrad.

S důrazem na zapojení intuice a tvořivosti a s novými postupy (šetřit s umělou závlahou, využívat srážky pro dešťový záhon, nahradit velké trávníkové plochy půdopokryvnými trvalkami) je Lefflerův pohled v českém zahradním světě potřebný a přínosný. Proto se musím nerada dotknout svého největšího zklamání nad touto knížkou. Zcela zde chybí podrobnější část k výběru rostlin. A aspoň zmínka, že ve hře je vazba na lokální podmínky, kombinace barevnosti, struktur, textur listů i květenství, a to vše v proměnách ročních období. V tomto ohledu je uvedený výčet stromů a rostlin, které nejčastěji používá studio Flera, ten TOP 5, velmi matoucí. Copak nemá třeba bříza a lípa zcela odlišné použití? Pokud navíc tvoříme originální zahrady, k čemuž nás autor nabádá, proč vybírat z velmi omezeného seznamu, aby vypadaly „jak přes kopírák“? Naopak technická příloha na konci knihy může být svým detailním zpracováním opravdovou podporou při budování jednotlivých zahradních prvků. Jedná se ale o jakousi učebnicovou vložku, uměle naroubovanou na knihu, která, jak je v úvodu řečeno, učebnicí být nechce.

Publikace Žijte ve své zahradě je bezesporu kvalitně udělaná prezentace práce Ferdinanda Lefflera a jeho kolegů. Komu je určena? Především těm, kteří se rádi nechají inspirovat snímky zahrad provedených profesionálně, citlivě a vkusně. Bude jistě hezkým dárkem. Je to kniha, kterou prolistujeme jako lifestylový magazín.