Středověký básník, překladatel, dvořan a diplomat Geoffrey Chaucer, přezdívaný otec anglické literatury, je znám zejména jako autor rozverných Canterburských povídek. Ty jsou českým čtenářům známé v dnes již klasickém překladu Františka Vrby. V češtině je dále dostupná báseň Sen o rytíři (The Book of the Duchess) v překladu Martina Pokorného (Jitro, 2007) a Chaucerovo další mistrovské dílo, narativní báseň Troilus a Kriseida, převedl Zdeněk Hron (BB Art, 2001). Nyní se česká chaucerovská knihovna rozrůstá o další významný titul – komentované vydání alegorické básně Ptačí sněm.

Dílo inspirované mimo jiné Dantovou Komedií je příkladem ve středověku oblíbeného básnického žánru snového vidění, skrze nějž se protagonistovi dostává hlubšího poznání a v němž se ustálená symbolika promítá do charakteru místa, postav i děje samotného. Mluvčí básně v úvodu čte Ciceronův spis Scipionův sen, tedy vlivné dílo, které významně utvářelo středověkou teorii snů. Následně usíná a ve snu se mu, stejně jako Scipiovi, zjevuje římský vojevůdce Africanus, slovutný vítěz nad Hannibalem, který se ho rozhodne odměnit za dobrý literární vkus a provádí ho nebeskými sférami. Nakonec navštíví tajemnou zahradu, kde sídlí Venuše společně s množstvím alegorických postav.

Kolem mocné paní Přírody se slétají všechny druhy ptáků, aby si našly protějšky. Hlavním tématem ptačího shromáždění je volba partnera pro vznešenou orlici. Poté, co svůj názor v této věci vysloví nejrůznější opeřenci v souladu s vlastnostmi, jež jim připisovala středověká kultura, se orlice rozhodne volbu o rok odložit a tři nápadníky ponechat v napětí. Ostatní ptactvo se však raduje z partnerů, které jim Příroda přidělila, a báseň končí oslavou jara a lásky.

Od doby svého vzniku se Ptačí sněm stal předmětem mnoha historických interpretací chápajících báseň jako politickou alegorii, nicméně dočkala se i výkladů filozofických a teologických, podle nichž se Chaucer vyjadřuje k otázce vztahu mezi vůlí a rozumem. Z prvně zmiňovaných výkladů může české čtenáře zaujmout zejména teorie, že báseň byla sepsána u příležitosti sňatku anglického krále Richarda II. s Annou, dcerou Karla IV. a Alžběty Pomořanské. Česká princezna coby příchozí z evropské metropole do tehdy provinčního Londýna výrazně ovlivnila dobovou anglickou kulturu i módu a právě ona mohla být předlohou krásné orlice, zatímco za tři orlí nápadníky si lze dosadit šlechtice, již se o Annu ucházeli. Královským orlem, jemuž se dostává největší podpory, je v tomto výkladu sám král Richard. Skladba opakovaně zmiňuje svátek svatého Valentýna, který se však slaví v „plodném květnu“ – nejspíš z důvodu, že právě 3. května, tedy o svátku málo známého svatého Valentýna z Janova, stvrdil král Richard manželskou smlouvu s Annou. Chaucer tak možná stojí na počátku celé valentýnské tradice, svátek zamilovaných je totiž poprvé zmiňován právě v jeho dílech.

Graficky zdařilé české vydání zahrnuje zrcadlový text básně v originále a novém českém veršovaném překladu i řadu doprovodných textů, například zmíněný Scipionův sen nebo báseň Perla, která je jedním z nejslavnějších příkladů snového vidění ve středověké anglické literatuře. Fundovaný, avšak přístupný úvod překladatele a odborníka na středověkou anglickou literaturu Filipa Krajníka čtenáře provádí vývojem vnímání snů od antiky po středověk, jejich literárními dějinami a také vznikem a recepcí samotného Ptačího sněmu.

Báseň je zajímavá nejen pro své české spojitosti – jedná se o významné dílo evropské literatury, které ovlivnilo řadu dalších básníků, poskytuje vhled do středověké anglické kultury a myšlení a sama o sobě je i dnes čtivá a zábavná.