Americký spisovatel Phil Klay je dosud autorem pouze jediné knihy – povídkové sbírky Zpátky do boje (Redeployment), za niž získal Národní knižní cenu i řadu dalších ocenění. Při psaní se inspiroval vlastními zkušenostmi z armády: po skončení střední školy narukoval k americké námořní pěchotě a odsloužil třináct měsíců v irácké provincii Anbár. V roce 2009 armádu opustil a vystudoval tvůrčí psaní.

Válka v Iráku začala v roce 2003 invazí koalice vedené Spojenými státy, která svrhla vládu Saddáma Husajna, jehož zajala a později popravila. Proti koalici a jí podporované nové irácké vládě začali bojovat povstalci a rozpoutalo se sektářské násilí mezi iráckými sunnity a šíity. Spojené státy se ze země oficiálně stáhly v roce 2011, ale o tři roky později stanuly v čele nové koalice. Vleklý konflikt si vyžádal životy statisíce Iráčanů a tisíce mrtvých a zraněných příslušníků americké armády. Samotná intervence v Iráku a její důvody se staly předmětem sporů ve Spojených státech i po celém světě.

Tyto události tvoří pozadí Klayoých povídek, které zachycují různé aspekty války z pohledu amerických vojáků. V každé z nich promlouvá jiný vypravěč a každá se zaměřuje na jinou situaci související s životem v bojové zóně nebo po návratu domů. Vypravěči, někteří pojmenovaní, jiní bezejmenní, zastávají v armádě různé funkce – seznámíme se s tzv. „péóčkem“, tedy příslušníkem psychologických operací, jehož úkolem bylo ovlivňovat civilisty a vytvářet psychologické taktiky boje s nepřítelem, s vojenským kaplanem nebo s vojenským úředníkem, pro něhož nasazení v Iráku znamenalo převážně bitvy s tabulkami a předpisy. Téměř v každé povídce se vyskytují zmínky o válečných ukrutnostech – ať už o mučírnách Al-Káidy, která provrtává vězňům klouby vrtačkou, o náhodných vraždách iráckých civilistů, nebo o americkém vojákovi ve Vietnamu, který pro zábavu týrá prostitutky – ale Klay na nich neulpívá, popisuje je prostě, jakoby mimochodem, a zprostředkovává tak stav, kdy člověk vůči zvěrstvům otupí, protože už jich viděl příliš.

Vedle uvěřitelného a přístupného jazyka, který navozuje pocit, že čtenář skutečně naslouchá vnitřnímu monologu reálného veterána, včetně nadávek, nevybíravých vtipů a poznámek o videohrách, vynikají povídky i umným propojováním motivů. V povídce Těla jsou pak takovým motivem jak těla mrtvých v Iráku, povstalců, civilistů i vojáků v různém stadiu rozkladu a poškození, tak tělo vypravěče a vliv, jaký na něj má každodenní styk s mnohdy ohořelými a znetvořenými ostatky, a tělo jeho bývalé přítelkyně Rachel, s níž se po návratu z Iráku opět setkává a touží po ní. Podobně Klay v povídce Psychologické operace rozvíjí motiv manipulace ve dvou časových rovinách: ve vypravěčových vzpomínkách na působení v týmu psychologických operací i v přítomnosti, kdy své vzpomínky sdílí se spolužačkou, pozorně sleduje své i její myšlenkové pochody a snaží se na ni zapůsobit.

Sbírka čtenáři nenabízí jednoznačný názor na konflikt v Iráku – není to ani pacifistický manifest, ani válečná agitka. Někteří vojáci narukovali do armády z idealistického přesvědčení, jiní proto, aby unikli nudnému životu na maloměstě nebo získali možnost zdarma studovat. Mnozí z nich armádu po první misi opouštějí, kdežto další se do bojové zóny chtějí co nejdřív vrátit. Autorovy úvahy o smyslu amerického snažení v Iráku, o skutečných motivech v pozadí války se v povídkách vyjevují skrze dialogy, poznámky a osobní zkušenosti vypravěčů. Například povídka Peníze jako součást zbrojení poskytuje humorný vhled do mnohdy absurdních problémů, na něž v Iráku narážejí dobře míněné snahy o místní rozvoj – v čističce odpadních vod se už sice utopily miliony z kapes amerických daňových poplatníků, ale stále nefunguje, v žádostech o dotace dostávají před zdravotní klinikou přednost kurzy včelařství, protože lépe vyhovují osnovám programu, a americký velkovýrobce matrací požaduje, aby byla v praxi vyzkoušena jeho teorie, že demokracie v Iráku se nejlépe ukotví prostřednictvím baseballu, pročež americké misi promptně zašle krabici dětských dresů.

Z povídek vyplývá také těžko uchopitelná podstata iráckého konfliktu, neboť ještě více než u jiných válek je u ní těžké říct, jak dopadla a zda vůbec skončila: „Úspěch závisel na úhlu pohledu. V Iráku to jinak ani nešlo. Neudál se tu žádný Den D, netáhlo se na Vicksburg a nikdo ani nezvítězil u pevnosti Alamo, aby bylo všem jasné, jak válka dopadla. Porážce nepřítele jsme byli nejblíže, když místní obyvatelé svrhávali sochy Saddáma, ale od té doby uplynulo několik let.“

V českém překladu Davida Korandy vydalo Klayovu prvotinu nakladatelství Plus ve své řadě soudobé světové prózy. Převod do češtiny nebyl snadný – jak zmiňuje překladatel v poznámce, bylo nutno vyvážit věrnost originálu, který pracuje s množstvím reálií americké armády (názvy zbraní, zkratky), a srozumitelnost českému čtenáři. Výsledek je velmi zdařilý, povídky si i v češtině zachovávají hovorový tón i čtivost a rozhovory mezi vojáky včetně vulgarit a slangu zní přirozeně.

Povídková sbírka Zpátky do boje představuje podstatný příspěvek k americké válečné literatuře – pojednává o válce nedávné a stále probíhající, o tom, jak se podepisuje na jednotlivcích a skrze ně i na širší společnosti, o válce velmi současné, díky médiím velmi reálné a zdokumentované, ale zároveň neskutečné a těžko postižitelné.