Jakkoliv je úspěšný doma ve Francii (a Belgii) i v dalších zemích evropského kontinentu a proniká i do USA, v Česku se frankofonnímu komiksu moc nedaří. A pokud, tak spíše náročnějším dílům od Davida B. anebo Emmanuela Guiberta, konvenčnější, líbivější série, které ve Francii dosahují statisícových nákladů, se u nás až na tři výjimky stále neprosadily. Přitom pokusů bylo několik, největší učinilo v letech 2002 a 2003 tehdy expandující nakladatelství BB/Art, které na to šlo jakýmsi kobercovým náletem a v rychlém sledu do českých knihkupectví poslalo hned šestici komiksových sérií. Nejvíce pokračování – šesti – se dočkala dobrodružná a humorně laděná sci-fi Meteor, ale i ta nakonec, stejně jako všechny série BB/Artu, skončila ve výprodejích.

Nakladatelství Crew to s mainstreamovým komiksem zkouší opakovaně a dlouhodobě, se střídavými úspěchy. Daří se jim dovážet zejména japonskou mangu, evropský komiks připravují převážně ve formě omnibusů: obvykle nějakou kratší, čtyř-, šesti- či maximálně osmidílnou (v jediném případě série Kasta Metabaronů) sérii vydají pohromadě ve zmenšeném formátu, což srazí náklady pro nakladatelství i pro čtenáře, kteří navíc mají pohromadě uzavřený celý příběh; a funguje to i jako dostatečně reprezentativní dárek. Naproti tomu nakladatelství Meander frankofonní komisy vydává také a sice ne tak často, zato odvážněji: série Holmes, Svoboda! či Fantomas vycházejí v Meandru v původní velikosti, v pevné vazbě a obvykle jen po dvou dílech najednou (v případě Fantomase to jsou tři). Crew jako by je v letošním roce – opatrněji – následovala. Prvním pokusem je zatím série Ekhö, jejíž první dva díly vyšly v sešitové vazbě (a opět zmenšeném formátu) a další dva se chystají, vše má navíc charakter nikoliv knihy, ale časopisu (vlastně je to první číslo časopisu Modrá Crew, což byla před několika lety edice stejnojmenného časopisu). Nakladatelé Petr Litoš a Jiří Pavlovský navíc na posledních stránkách svazku pořádají jakousi anketu, která má určit, kterou sérii budou vydávat příště – což je zase možná inspirace „předprodejem“, který u svých exkluzivních obřích svazků (Kurva Velký Sin City, Conan) úspěšně praktikuje Comics Centrum.

Ten dlouhý úvod o nakladatelském provozu byl nutný hlavně proto, aby trochu ospravedlnil následnou vstřícnost. Frankofonní komiksy jsou neobyčejně pestré a vyhýbají se stereotypu amerických superhrdinských řad, většinou mají smysl pro humor a rozmanité, často dosti originální výtvarné pojetí, které ale nejde za hranice srozumitelnosti, zachovává si jistou líbivost. V tomto směru je série Ekhö skvělým reprezentantem. České nakladatelství šlo ostatně po jistotě: scenáristou je možná největší současná tamní hvězda Christophe Arleston, který vytvořil jednu z nejúspěšnějších francouzských sérií devadesátých let Lanfeust z Troy, kresba zatím méně známého Alessandra Barbucciho zase vychází z tradice dynamické karikaturní kresby Uderza nebo Morrise, jejichž seriály Astérix a Lucky Luke se i díky filmovým adaptacím dařilo nebo daří v Česku kontinuálně vydávat (a jsou to dvě z oněch tří v úvodu zmíněných výjimek, třetí byl Tintin).

Barbucci se navíc projevuje jako nadaný žák obou jmenovaných: v rozmáchlé, ale pevně vedené lince a výrazných a skvěle stínovaných barvách kreslí velkolepou architekturou i mnoha bizarními bytostmi zaplněný fantaskní svět, kde se magie a draci potkávají s párou, výbušninami a uniformami devatenáctého století. Neboli steampunk s kouzly a obludami, vše velmi dynamické, s ironií a občas i trochu lechtivé. Krásně se to prohlíží a jeden při tom zalituje zmenšení, ale při vědomí, že jinak by to možná v češtině nevyšlo vůbec, se s ním nakonec smíří.

Své kvality dokazuje i Arleston. V prvním díle hned po třech stránkách vrhne dva smrtelníky ze současnosti, vnadnou blondýnu Mravenu a profesorsky vyhlížejícího Josifa, do paralelního fantaskního světa, kde má Mravena převzít po své náhle zemřelé tetičce prosperující agenturu zastupující tamní umělce. Než se oba rozkoukají, ukáže se, že do Mraveny občas vstupují duchové zavražděných a nedají jí pokoj, dokud není vrah potrestán. V prvním, „newyorském“ případě takto vyřeší vraždu právě oné tetičky, ve druhém, z alternativní Paříže, už jde o spiknutí proti francouzskému císaři, na něž doplatil zatím jeho syn. Syžet fantasy komedie s kriminální zápletkou slibuje početné variace, doplněné ještě romantickou linkou mezi Mravenou a Josifem – a v dalších dílech dvojice vycestuje do alternativního Hollywoodu a Barcelony.

Arleston přitom chytře využívá všech možností, které fantaskní svět skýtá, takže z malých roztomilých veverek se stávají strašlivé obludy, narkomanka má místo injekční stříkačky toxického žabáka a bomba je umístěná v roztomilé čivavě. Podobně jako mnohé francouzské komiksy předtím, i Arleston rád využívá analogií se současností, takže tu máme hromadnou dopravu, jen ji obstarávají draci (jako letadla) a jiní veleještěři (zapřažení do kočárů místo koní), ale také obří moucha (jako vyhlídková loď), nebo dokonce stonožka (jako metro). Nezůstává přitom jen u takto přímočarých analogií: následník trůnu zemře v pařížském tunelu po honičce s bulvárními novináři jako princezna Diana, pařížští kavárníci účtují turistům předraženou kávu a k tomu Eiffelova věž ze dřeva a kamene. Arlestonův humor má mnoho vrstev a poloh, je ironický a postmoderní, ale zároveň se drží žánru akční komedie, takže vše má nanejvýš rychlé tempo. Onen žánr sice předjímá vyústění v happyendovém schématu, ale to čtenář očekává už od první stránky. Sympatické navíc je, že jde o seriál uzavřených příběhů, takže ani náhodný čtenář se neztratí.

Série Ekhö dělá populárnímu frankofonního komiksu skvělou pověst. Doufejme tedy, že sázka českého nakladatelství na laciné provedení vyjde a že se dočkáme nejen jednoho pokračování.