Román Mít a nemít amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye je jen jedním z řady děl od tohoto klasika světové literatury, která nakladatelství Odeon v nedávné době vydalo. Hemingway je jedním z autorů, o nichž se dá říci, že je „zbytečné je představovat“. A přece! Vydání deseti nejznámějších Hemingwayových děl, ke kterému pod značkou Odeon došlo od roku 2014 až do letošního podzimu, bylo motivováno právě snahou uvést Hemingwayovo dílo do čtenářského povědomí v reprezentativní šíři. Grafická úprava podoby všech vydaných svazků (dílo Martina T. Peciny) je neotřelá, a pokud se čtenář rozhodne si celou řadu pořídit, pak jeho knihovně jistě dodá na barevnosti. Sjednocený grafický design obálek, kombinující černé, převážně geometrické, obrazce na barevně pestrém pozadí, k tomu ostatně vybízí. Jak však obstojí dílo samotné, vyjmuté z kontextu autora a ediční řady?

Ernest Hemingway je autor jak oceňovaný, tak populární. Držitel Pulitzerovy ceny i Nobelovy ceny za literaturu a současně autor obecně velmi čtený. To je kombinace, jaké se některým Hemingwayovým současníkům za života v takové míře nedostalo. Například William Faulkner, žijící a tvořící ve stejnou dobu jako Hemingway (oběma autorům byly obě výše zmíněné ceny uděleny v rozmezí 6 let), si musel na větší popularitu počkat. Status takto oceněného autora do jisté míry posvěcuje svojí aurou všechna jeho díla. Název románu Mít a nemít však nechtěně vybízí k otázce, která je možná až příliš nasnadě: mít, či nemít? Je to však otázka relevantní.

Román byl původně vydán v roce 1937, krátce po velké hospodářské krizi, která začala v USA tzv. černým pátkem roku 1929 a přerostla v celosvětový fenomén. Tematickým zaměřením je tedy kniha značně ukotvená v dobovém kontextu. Na druhou stranu dnes, krátce po jiné světové hospodářské krizi, román opět nabývá na aktuálnosti. Hlavní příběhová linie Mít a nemít sleduje postavu Harryho Morgana, kapitána rybářské lodi, který si vydělává tím, že pronajímá svou loď turistům toužícím zalovit si na moři. Na začátku příběhu mu však jeho poslední turista uteče bez zaplacení, a Harry je tak nucen uchýlit se k ilegálnímu přivýdělku, pašování zboží mezi Kubou a Key Westem na Floridě. K podobným krajním řešením se jistě někteří museli uchylovat i následkem nedávné finanční krize, jež už se také dočkala řady beletristických zpracování, viz například Finanční životy básníků Jesseho Waltera.

Byť se v knize dostává realistického a živého zobrazení rybářství, Hemingwayovy oblíbené Kuby, siláctví, zbraní a pašeráctví, příběhem není román schopen zaujmout. Vyprávění je totiž rozpolceno mezi sledování stále vyhrocenějších pašeráckých eskapád Harryho Morgana a mezi znázornění Key Westu a Kuby ve 30. letech 20. století. Ostatně úryvek uvedený na záložce přebalu (první věta románu) napovídá, že zasazení děje je, alespoň podle nakladatelství, hlavní devíza knihy: „Víte, jak to vypadá brzy ráno v Havaně, kdy tuláci, rozvalení u zdí budov, ještě vyspávají, než přirachotí první vozy s nákladem ledu pro hospody?“ V této příběhové linii je též zobrazeno manželství záletnického spisovatele a alkoholika Richarda Gordona. Výsledkem těkání mezi zmíněnými dvěma rovinami, v nichž se autorovo ego rozložilo mezi dvě hlavní postavy (rybář-lovec a spisovatel), je epizodičnost, fragmentárnost, která neumožňuje takovou dynamiku, aby čtenáře „vtáhla do děje“, byť samotné epizody mohou být napínavé (např. Harryho poslední ilegální výprava s detailním popisem vyhrocené situace na lodi). Ostatně, „příběhová“ rovina s Richardem Gordonem není ani tak příběh jako spíš skica jednoho manželství a prostředí.

Román není jednotný ani formálně. Je rozdělen na tři části velmi nestejné délky: Harry Morgan Jaro, Harry Morgan Podzim a Harry Morgan Zima. Tyto názvy odkazují k zhoršující se finanční situaci a stále extrémnějšímu způsobu výdělku Harryho Morgana. První část vypráví Harry Morgan, druhou pak odosobněný vypravěč. Třetí část začíná kapitolou nadepsanou Hovoří Albert a je vyprávěna Harryho společníkem Albertem. Následující dvoustránková kapitola je nadepsaná Harry a představuje Harryho vnitřní monolog. Zbytek knihy je pak opět vyprávěn odosobněným vypravěčem. Jako by si chtěl Hemingway vyzkoušet různé vyprávěcí techniky, které ale v rámci celku nemají hlubšího smyslu. Pro srovnání může posloužit opět William Faulkner: ten například na kapitolách nadepsaných jmény postav a vyprávěných právě těmito postavami vystavěl mistrovský modernistický, kubistický román Když jsem umírala. V něm patnáct různých vypravěčů v devětapadesáti kapitolách vypráví příběh groteskní odysei a úspěšně tak vytváří intersubjektivní obraz života moderní – tj. v kontextu díla především technologicky modernizované – doby, přičemž je tímto způsobem vyprávění dekonstruován jedinec jakožto moderní subjekt.

Jednota příběhu a/nebo formy jistě není sama o sobě ctností. Je však nutné, aby rozkolísanost měla nějaký smysl. Vnitřní monolog může sice podtrhnout emocionální intenzitu, avšak Harry v něm nic zásadního nesděluje – stejně tak by mohl být odvyprávěn odosobněným vypravěčem, který rovněž umožňuje vhled do myšlení postav. Kapitola vyprávěná Albertem je pak vrchol nahodilosti. Celková fragmentárnost románu může být považována za odraz své doby: Hemingway se řadí k tzv. „ztracené generaci“ autorů, kteří byli ovlivněni zážitky první světové války, a jeho román je zasazen v době velké hospodářské krize a prohibice v USA. Všechny tyto události ve své době přispěly k pocitu, že tradiční společenské hodnoty přestaly platit a život ve své nahodilosti a krutosti ztratil na smyslu a nabyl na absurdnosti. Mít a nemít obsahuje vše, co od Hemingwaye může čtenář čekat, včetně věčného problému se zobrazením žen: i zde jsou ženy buď jen od toho, aby pěly chválu na úžasné muže, nebo aby je podváděly s jinými úžasnými muži. Typického Hemingwaye však čtenář najde i v jeho jiných a lepších románech.