Začínající autorku Zuzanu Kultánovou (1986) mohou čtenáři znát především z řady literárních platforem jako literární kritičku a publicistku. Psaní článků tematizujících tituly jiných autorů jí zřejmě dobře posloužilo k utřídění si myšlenek pro vznik knihy vlastní: letos totiž tato mladá spisovatelka vydala svoji prvotinu, kterou lze označit za velmi zdařilou nejen díky zajímavé fabuli zakládající se na skutečných událostech, ale také díky tomu, jak se autorka tato fakta rozhodla nápaditě zpracovat. Její novela představuje neotřele pojatou sondu do duše hlavního hrdiny, kterého však za hrdinu v obecně užívaném slova smyslu rozhodně považovat nelze.

Při čtení této netradiční biografie se přeneseme do šedesátých let devatenáctého století, abychom se seznámili s bizarní figurou jménem Augustin Zimmermann, mlynářským tovaryšem, alkoholikem a životním ztroskotancem, který nemá rád nic a nikoho. Čtenáře čeká poměrně nelehká výzva: bude se muset připravit na to, že s touto nesympatickou postavou prožije bezmála dvě stě stran. Zimmermann se mu totiž stane nejen průvodcem po nejzatuchlejších koutech Prahy, ale také vyjeví ty nejzatuchlejší části své a vlastně i lidské existence.

Zimmermannův temný charakter se přirozeně nejvíce odráží v jeho každodenním chování k okolí, které je tak stále konfrontováno s pomalu, ale jistě tikající náloží skrz naskrz zakomplexované psychiky. Svoji deziluzi si Augustin často vybíjí na své ženě, která je, spolu s jeho dětmi, projevům jeho choré mysli vystavena snad nejvíce. Kromě fyzického a psychického terorizování nejbližšího okolí tráví tento vyšinutý jedinec čas potloukáním se po Praze a pitím na sekeru. Přespává pak na zemi ve vlastních výkalech, zatímco jeho děti jsou této bezútěšné scéně nuceny přihlížet. Vzhledem k permanentní bezútěšné finanční situaci je Zimmermann s rodinou neustále nucen kočovat Prahou za lepšími zítřky – od Viničných Hor přes Karlín a bídný Josefov až po poslední místo, které osud rodiny Zimmermannových připomíná – Olšanské hřbitovy.

Ke zvláštnímu opisu Zimmermannova duševního světa a jeho celkové osobnosti značnou měrou přispívá především způsob, jakým autorka tuto tragickou postavu staré Prahy osobitě dokresluje. Zimmermann totiž v knize několikrát prochází jakousi prazvláštní totemizací, kdy se jednou stává „hladovým zubatým psem“, podruhé zase „otrhanou krůtou“, čtenář si však nemůže být stoprocentně jist, odehrávají-li se tyto metamorfózy ve světě snovém, či v tom reálném. Co se týká dalších obsahových obohacení Zuzany Kultánové, zcela jistě zaujme i postupně se rozvíjející zápletka s „kyprou mlynářkou“. Tato na první pohled bezvýznamná imaginace bláznivého muže však dostává v průběhu čtení nečekané kontury…

Z čeho však ono neštěstí Zimmermanovy rodiny vlastně pramení? Dle slov samotného hlavního hrdiny za vše může především špatná doba, v níž stroje nahrazují poctivou lidskou sílu. Ve skutečnosti však není úplně snadné svádět Zimmermannovu celoživotní smůlu na průmyslovou revoluci – je totiž vysoce pravděpodobné, že i kdyby k ní nedošlo, Zimmermann by si tak jako tak našel jiné odůvodnění svého neštěstí. Pokládá se totiž za člověka veskrze nepochopeného a ze svých životních ztroskotání obviňuje například židovského kamaráda, kterému došla trpělivost s věčným půjčováním peněz, svoji ženu, která je dle něho úplně k ničemu, či nepřejícné lidi v okolí, kvůli nimž zkrachoval jeho obchod. Sám několikrát chtěl začít být, jak říkával, „příkladným člověkem“, ale nikdy mu to nevyšlo. Nešťastná událost z Zimmermannova dětství s otcovou heligonkou pak může dokládat, že zlo mu bylo pravděpodobně dáno již do vínku a nebylo přiváto párou průmyslové revoluce. A tak se Augustin Zimmermann, jakožto hlava rodiny, žene zvolna do záhuby a bere s sebou ženu i děti. „Byli to bezčasí lidé, kteří se vlečou stejným tempem světem od počátku věků.“

Celá novela, s nadsázkou řečeno, připomíná svým hyperbolickým charakterem natlakovaný hrnec, u něhož čtenář s napětím očekává, kdy – a v jaké podobě – dojde k neodvratné explozi. V knize existuje jedno pravidlo: kdykoliv se Zimmermann nadchl pro něco nového, ať už to bylo další stěhování, či otevření krupařství, nikdy to neskončilo šťastně. Když se proto tento nešťastník rozhodne ve své nezáviděníhodné finanční situaci koupit si oblek a vydat se na Vítkov, naneštěstí ne sám, není to předzvěstí ničeho dobrého…