„Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách.“ Máme-li věřit samotnému Stephenu Kingovi, byla tato slova napsána dlouho předtím, než se z jejich autora stal slavný (nebo alespoň publikující) spisovatel. A dokonce v tom kdysi hrál roli i kouzelný papír... jak z příběhů Stephena Kinga! Legenda kolem vzniku Temné věže, která byla i nadále přiživována nejrůznějšími poznámkami pod čarou v dalších knihách (například historka o vydírání spojeném s jedním plyšákem v předmluvách k původním vydáním Zelené míle), ukazuje, že King skutečně vnímá příběh o pouti k místu, které je svorníkem všech možných světů, jako „svého Pána prstenů“, středobod vlastní tvorby.

Je to poměrně paradoxní situace, protože pro čtenáře navyklé na romány jako Nezbytné věci či Řbitov zvířátek mohou být knihy Temné věže docela tvrdým oříškem. Jejich jazyk i obraznost jsou zcela odlišné od typického hororového Kinga a žánrový rozsah je zcela neomezený. Western, postapokalyptické sci-fi, fantasy, časovky, melodrama etc. Přitom ale dříve nebo později v Temné věži narazíme na vše, co dělá Kinga Kingem – včetně jeho samotného coby jedné z postav.

Zajímavé také je, jakým způsobem jednotlivé knihy série vznikaly. První čtyři svazky byly publikovány v letech 1982 až 1997, poslední tři pak v rychlém sledu v letech 2003–2004, kdy se King vzpamatovával z těžké nehody, při níž mále přišel o život. Překvapivá rychlost, s níž Temnou věž dokončil, dávala tušit strach, že zrovna toto dílo by nedokončil, a nesla s sebou i řadu problémů – například rozpory v postavách. Nakonec byl však konec série... rozhodně uspokojivý.

Sám King se ovšem do svého oblíbeného „světa, který se hnul“ vracel i nadále. Například „vloženým“ románem Závan klíčovou dírkou (odehrávajícím se po čtvrtém svazku série, nazvaném Čaroděj a sklo). A součástí těchto návratů byla i komiksová série, která začala vycházet v roce 2007 v nakladatelství Marvel.

Pro fanoušky nabízela jako lákadlo dovyprávění v knihách pouze naznačených událostí z Rolandovy minulosti, ovšem první svazek nazvaný Zrození pistolníka je především těžká sázka na jistotu mainstreamového molocha – což musíme u Temné věže, která vždy vybočovala v podstatě v jakémkoliv kontextu (žánrovém, autorském, publikačním...) považovat za dost závažný problém.

Scénář vlastně do značné míry otrocky převypravuje události převzaté částečně z knihy Pistolník (Rolandova zkouška dospělosti) a hlavně pak z Čaroděje a skla (Roland je spolu s hrstkou přátel „uklizen“ mimo dosah nepřátel a narazí nejen na závažné spiknutí, ale i na osudovou lásku). Pro komiksové médium se jedná zdánlivě o logickou volbu, protože tak vzniká klasická „origin story“. Zádrhel však spočívá v oné doslovnosti, kdy oproti knihám nenarazíme vlastně na žádnou novou scénu a i veškeré texty nabízejí jen minimální odchylky... To ale znamená, že o zrození pistolníka se vypráví stejně jako v knihách, kdy se jednalo hlavně o ohlédnutí již zestárlého a svými životními zkušenostmi notně poznamenaného Rolanda, které velkou část své působivosti čerpalo ze základů, jež ustavily knihy Pistolník, Tři vyvolení a Pustiny.

V komiksové verzi tato nadstavba chybí, a zůstává tak v zásadě průměrný příběh o dospívajícím chlapci, který se musí stát hrdinou a zaplatit za to tragickou cenu. Místy působivost příběhu vylepší kresba – například hned v úvodní pasáži s nástupem Rolanda a rozpadajícími se kostmi v poušti. Většinou je však i kresba pouze ilustrativní a nenápaditá, jakkoliv se snaží hrát si se stíny, z nichž postavy vystupují nebo se do nich naopak noří. Pomoci by mohla i atmosféra jako ze spaghetti westernů, kterou ovšem narušuje pro mainstream typická „líbivost“ ve vyvedení většiny hlavních postav.

Temná věž se tak při převodu do komiksového média dobrovolně vzdala části své výlučnosti, nepředvídatelnosti i působivosti. Do značné míry se jedná o podobný příběh jako v případě komiksové adaptace slavné fantasy Hra o trůny – tam byl ovšem výsledek o to bolestivější, že jako scenárista byl pod vykastrovanou malovánkou podepsán Daniel Abraham, jehož knihy se dočkaly recenzí i zde na iLiteratuře. U Temné věže je v kolonce scenárista veden především Peter David, jinak odborník na X-Meny či Star Trek, rozhodně však ne autor, který by si mohl dovolit prosadit v Marvelu u podobného projektu nějaký silnější osobní vklad.

Pravda, samotnému Kingovi to evidentně stačilo, ale mistr hororu už bohužel mnohokrát ukázal, že v jiných médiích je jeho úsudek přinejlepším problematický. Temná věž – Zrození pistolníka tak zůstává především vizuálně líbivým doplňkem ke knihám. Pravda, přejatý příběh dokáže i tak ukrátit dlouhou chvíli a celkově se provedením jistě jedná o jeden z těch lepších komiksů na našem trhu, ale stejně jako u zmíněné Hry o trůny se to vzhledem k postavení předlohy jeví jako málo. A pokud v dalších svazcích, kde nebudou původní Kingovy knihy tak autoritativním zdrojem všeho bytí, nedojde k zásadnímu zlepšení, bude se jednat o projekt, který nenabízí žádný důvod – krom ušetření času –, proč mu dát přednost před opakovaným čtením původních knih.