Američan Ryan Gattis má za sebou ve svých sedmatřiceti letech pět vydaných knih. Dosud se jednalo spíše o žánrovou literaturu: román Kung Fu High School líčil střet gangů mladistvých na střední škole, dvoudílný román The Big Drop byla noirová krimi v prostředí japonské čtvrti v Los Angeles. K noirovému žánru má dlouho blízko také jeho poslední román Šest dní hněvu, který loni vyšel v USA a jako jediný z Gattisovy tvorby byl přeložen do češtiny, zato velmi rychle – nakladatelství Host jej vydalo hned na začátku tohoto roku. Dějištěm je také Los Angeles, přičemž klíčové je časové určení: odehrává se v šesti dnech po 29. dubnu 1992, tedy dni, kdy soud zprostil viny tři policisty, kteří při zatýkání těžce zranili černocha Rodneyho Kinga. Rozsudek vnímaný zejména černošskou menšinou jako křiklavě nespravedlivý spustil bezprecedentní vlnu pouličních nepokojů. Během následujících šesti dnů byly vyrabovány stovky obchodů, zapáleny desítky objektů a zabito 53 lidí. Ulice se staly bojištěm, policie proti ohromnému množství incidentů neměla čas ani sílu příliš zasahovat, přičemž každý její zásah vyvolával agresivní reakce. Lůza útočila i na hasiče a násilí musela zastavit až armáda.

Gattise nicméně nezajímá epicentrum nepokojů, soustřeďuje se na jižní oblast města, obydlenou zejména hispánskou menšinou, na tamní chudinské čtvrti ovládané gangy sotva dospělých. Začíná monologem kuchaře Ernesta Very, který má po cestě domů tu smůlu, že si ho všimnou tři gangsteři pátrající po jeho mladším bratrovi, agresivním členovi konkurenční party. Ernesta brutálně zbijí, vláčejí autem a nakonec dorazí, přičemž jeho tělo nechají pro výstrahu ležet na silnici. Pomstít ho musí jeho šestnáctiletá sestra, která už ovšem do gangu patří – a s podporou svých kumpánů také odplatu na všech třech vrazích vykoná. Spustí tak válku gangů, kterou nikdo nebrzdí, protože policie má spoustu práce jinde.

Potud základní noirové schéma, které čtenáře rychle vtáhne do děje, postupně však Gattis charakter románu proměňuje – a výsledkem je jakási naturalistická mozaika, ne nepodobná klasickým dílům Émila Zoly. Pomáhá tomu i neobvyklá kompozice, když každou pasáž knihy vypravuje někdo jiný; celkem je těch vypravěčů sedmnáct, od zfetovaného gangstera přes korejského prodavače, který brání svůj obchod, až po obětavou zdravotní sestru, která své úspory věnuje na to, aby pro tělo mrtvého vůbec někdo do nebezpečné čtvrti přijel. Vypravěče před jejich „výstupem“ i po něm vidíme také z perspektivy ostatních, což umožňuje vše vnímat plastičtěji, v souvislostech a vztazích. A děj přitom plyne úžasně dynamicky.

Gattis se zároveň umí do svých postav obdivuhodně vcítit. Základem mu jistě byly rozhovory, které při přípravě knihy vedl se zestárlými a zklidněnými členy tehdejších gangů; to by však samo o sobě nestačilo, musel ještě přidat fabulační um a cit pro rozdílné nálady, kdy nejen mezi vypravěči, ale i u každé jednotlivé postavy přechází od nervní paranoie k ničivé agresi, či naopak ke zklidnění a smíření. Jazyk sice volí u všech vypravěčů víceméně stejný, jen s častějšími hispanismy u některých, přesto je čtenář sugestivně vtažen do uvažování pomstychtivého šéfa gangu i rezignovaného černošského bezdomovce. Doufejme přitom, že překladatelka (má za sebou překlady Angely Carterové a Yana Martella, ale i několik limonád pro nakladatelství Ikar) případné rozdíly ve způsobu vyprávění v češtině nesetřela.

Zpočátku děj táhne akce: válčící gangy na sebe chystají léčky, ten vítězný pak musí (dosti vynalézavým způsobem) zlikvidovat mrtvá těla a odstranit všechny stopy. Nejdramatičtější scény se přitom odehrají už někde za polovinou knihy, pak se děj drolí do drobných individuálních příběhů. I ty mají svou sílu a jejich poklidnější ráz odráží slábnoucí napětí, návrat do normálního života. Přesto se nelze úplně ubránit dojmu, že tempo klesá až příliš, že ta v úvodu nastolená atmosféra neustálého ohrožení všech aktérů někde v poslední třetině knihy nenápadně zmizela a nebyla nahrazena ničím jiným. Natěšený čtenář ještě doufá v nějakou pointu v závěru knihy, ale nedočká se, Gattis jako by své puzzle ukončil posledními dílky někde v rohu obrazu, když už to hlavní je složené a zbývá jen pozadí a vedlejší motivy.

Také proto kniha přestává fungovat jako noirový thriller a stává se spíše sociálněkritickou sondou do prostředí chudých, uražených a ponížených konce 20. století. Gattis zároveň nechává závěr otevřený: nepokoje sice ustaly, válka gangů také skončila, ale připravení jsou noví nažhavení mladí, jejichž nejlákavější perspektivou je kariéra s pistolí pod tričkem.