Norský spisovatel Tore Kvæven (*1969), žijící v malé vesničce Sirdal, „kde jsme všichni příbuzní“, jak sám podotýká, debutoval v roce 2011 historickým románem Drsný je zákon mé země, který v roce 2015 vyšel i v češtině v překladu Marie Novotné. V roce 2013 vydal román pro děti Kameljegeren (Lovec velbloudů). V rámci kampaně #ReadNordic navštívil Tore Kvæven Prahu, přičemž přiznal, že se pro něj i jeho manželku jedná o první návštěvu České republiky.

iLiteratura: Nejeden čtenář si jistě při čtení knihy Drsný je zákon mé země položil otázku, zda jste u svého debutu vycházel z nějaké skutečné vikinské cesty do nitra Afriky.
Tore Kvæven: Ne, o žádné takové cestě se doklady nedochovaly. Je doloženo, že vikingové často plenili severoafrické pobřeží, ale že by nějaká loď pronikla tak hluboko na jih, o tom se nikde nepíše. Což ovšem neznamená, že se to stát nemohlo.

iLiteratura: Pracujete teď na nějaké další knize?
Tore Kvæven: Ano, pracuji na své třetí knize. Bude se odehrávat v Grónsku ve 14. století, tehdy tam byly dvě osady založené lidmi z Islandu a Norska. Prvním z náčelníků, kteří založili tyto osady, byl Erik Rudý krátce před rokem 1000 a tyto dvě osady se udržely téměř pět set let. Severní osada koncem 14. století vymřela a jižní osada zhruba o sto let později. Můj příběh se odehrává v severní osadě krátce před tím, než tamní obyvatelé vymřeli. Snažím se zachytit problémy, kterým museli čelit.

iLiteratura: Kdy se na knihu můžeme těšit?
Tore Kvæven: Hned jak se vrátím domů, pošlu první verzi své redaktorce a jsem zvědavý, co mi na to řekne. Takže zatím vůbec není jisté, že kniha vyjde. Samozřejmě doufám, že vyjde, počítám s tím, že budu muset udělat nějaké změny, ale zhruba za rok by snad kniha mohla v Norsku vyjít.

iLiteratura: Jak dlouho vám trvalo napsat první román?
Tore Kvæven: Základní námět jsem vymyslel už jako dítě, pak jsem se k němu různě vracel, rozšiřoval ho, přepracovával ho, kromě toho jsem musel pracovat, takže jsem psal po večerech a o víkendech. Celkem to trvalo 22 let. Kdybych byl spisovatelem na plný úvazek a věnoval se čistě jen psaní osm hodin denně, tak odhaduji, že by mi to zabralo asi dva a půl roku.

iLiteratura: Během práce na prvním románu jste působil jako učitel, pak jste pracoval na úřadě pro ochranu vodních zdrojů, nyní máte ovčí farmu. Je snadnější psát knihy jako učitel, úředník či farmář?
Tore Kvæven: To je tak nastejno, času má člověk stejně málo.

iLiteratura: Dokážete si představit, že byste se někdy k postavám ze svého debutu ještě vrátil?
Tore Kvæven: Je pravda, že několik postav z knihy přežilo, takže prostor by byl, ale tento příběh považuji za uzavřenou kapitolu.

iLiteratura: Různé krátké příběhy jste psal už od mládí, kdo byl vaším prvním čtenářem?
Tore Kvæven: První příběhy mi otiskli v našich místních novinách, jednu povídku publikoval časopis pro motocyklisty, také mi vyšly nějaké reportáže z cest do zahraničí, mimo jiné jsem byl třikrát v Africe, než mi vyšla má první kniha, která se tam z velké části odehrává. Reakcí, ať už pozitivních, nebo negativních, jsem se ovšem s výjimkou textů pro místní noviny nedočkal, ale psal jsem hlavně, protože mě to bavilo.

iLiteratura: Jak byste zhodnotil práci s překladatelkou Marií Novotnou? Vaše kniha obsahuje mnoho staroseverských neologismů a dalších obtížně přeložitelných výrazů.
Tore Kvæven: Českou verzi jako celek ohodnotit samozřejmě nemohu, ale jsem přesvědčen, že překladatelka odvedla skutečně dobrou práci. Během práce na překladu mě i navštívila v Norsku a na řadě věcí jsme spolupracovali.

iLiteratura: Narazil jsem na zmínku, že by vaše kniha měla být zfilmována, můžeme se těšit na filmovou verzi?
Tore Kvæven: Je pravda, že dva norští filmaři koupili práva na mou knihu, ale potom se zapojili do různých jiných projektů. Před dvěma lety jsem ještě jednomu z nich volal a ptal jsem se ho, jak to vypadá, už tehdy mi řekl, že to je tak padesát na padesát, od té doby se nic nestalo, takže nyní s tím spíše nepočítám. Ještě se jim ozvu, ale nějakou pozitivní zprávu už ani nečekám.

iLiteratura: Kvůli knize jste také hodně studoval ságy, naučné práce o vikinské kultuře, oblékání, náboženských představách atd. Bylo pro vás těžké se vcítit do stylu, jakým vikingové uvažovali?
Tore Kvæven: Ano, bylo to těžké. Ale čím více jsem se o to snažil, tím lépe mi pak psaní šlo. Ovšem jistotu, že jsem skutečně dokázal uvažovat jako vikingové, pochopitelně nemám. Využil jsem také pomoci různých lidí, včetně univerzitních profesorů, abych se vyvaroval historických chyb, protože ty snižují kvalitu knihy jako celku.

iLiteratura: Vaše první kniha byla o vikinzích, a i když ji některá knihkupectví nabízela jako vhodnou pro děti od 9 let, četba pro děti to úplně není. Vaše druhá kniha, Lovec velbloudů, naopak byla dětem přímo určená. Co vás k takovéto změně žánru vedlo?
Tore Kvæven: Inspirací pro mě byla díla Astrid Lindgrenové. Hlavním důvodem ale byla snaha zbavit se temných pocitů, které se ve mně nahromadily během psaní mé první knihy. Sice v ní jsou i humorné pasáže, ale řada pasáží je poměrně drsná a tvrdá, stejně tak i v knize, na které pracuji teď a na které jsem začal pracovat krátce po vydání svého debutu. Chtěl jsem se odreagovat knihou vtipnou, v úplně jiném stylu, prostě taková forma psychohygieny. Nicméně si myslím, že psaní historických románů mi přeci jen vyhovuje lépe.