Předávání cen Akademie science fiction, fantasy a hororu patří již neodmyslitelně k pražskému Světu knihy. Jejich jubilejní dvacátý ročník – oslavený i reprezentativní antologií, vydanou nakladatelstvím Argo – reflektoval žánrové dění docela věrně, jen se hlasující zapomněli porozhlédnout i mimo žánrová nakladatelství.

Nejlepší dílo (domácího) výtvarníka

Tomáš Kučerovský: Excelsior, gentlemani!
Lubomír Kupčík (Země bez zákona)
Milan Malík (Darwinský výtah)
Milan Malík (Potopená města)
Jana Šouflová (Svitky z londýnského mostu)

V rámci nejlepšího domácího výtvarného díla se konal malý dvojboj – nakladatelství Straky na vrbě s trojicí nominací vs. Milan Malík s nominacemi dvěma. Ale i když si Malík získal obdiv za své práce na knihách Paola Bacigalupiho, tentokrát přece jen favoritem nebyl (mimochodem, z letošních prací by si nominaci zasloužila jeho obálka k Mrtvé šelmě, jakkoliv se jedná o dílo nespadající do fantastiky). Vítězem se nakonec stal Tomáš Kučerovský. Jeho práce pro Straky si už dlouho říkala o ocenění, ale teprve na steampunkové antologii pánů Bronce a Stručovského se to sešlo. Výjev pozdvihující k výšinám, aniž by se však podbízel nějakými přehnanými atrakcemi. Jednoduchá, nekontaktní kompozice, příjemné hřejivé barvy a ty správné steampunkové propriety. Ideální povzbuzovač čtenářovy fantazie.

Nejlepší časopis

Interkom
Pevnost
XB-1

Poctivě přiznávám, že tohle je překvapení. Coby čerstvý zástupce šéfredaktora Pevnosti zde musím pogratulovat XB-1. Ale což, tam také píšu, takže osobně si můžu říct, že to je stejně „doma“. Opět je ovšem třeba zopakovat: tato kategorie je nešťastná. Interkom nelze brát vážně a to, zda vyhraje Pevnost, nebo XB-1 (nikdo další nepřipadá do úvahy), není ani tak otázka toho, který projekt byl v uplynulém roce lepší (zaměření a profilace je natolik odlišná, že jakékoliv srovnání prostě selhává), ale toho, co zrovna hlasující chtějí ocenit. Ve vítězství XB-1 tak vidím další z projevů posílení domácí sci-fi, s níž je časopis primárně ztotožňován, na úkor fantasy. A také vzepětí starších generací, které ocení především skvělé povídky, jež má v XB-1 na starosti Martin Šust. Pevnost navíc svým zaměřením na spíše mladší čtenáře pravděpodobně ztratila část hlasů, které jí prostě odrostly, zatímco nové ještě nedorostly. Každopádně velká gratulace Martinovi Šustovi (protože se vší úctou k Vladovi Ríšovi a Jaroslavu Jiranovi, jejich příspěvek časopisu cenu nevyhrál). Vzhledem k tomu, že je Martin duší i webové podoby XB-1, klobouk dolů.

Nadějný nováček / počin roku / zvláštní cena

Audiovydavatelství Walker a Volf (zprostředkovává českou fantastiku i lidem s vadou zraku)
Galerie Nemesis (za portfolia českých a slovenských ilustrátorů)
Ivan Adamovič (za úspěšné završení projektu Kronik české science fiction)
Uskupení Společenstvo Pevnosti (za prezentaci fantastiky a zajištění velké části programu sekce "Fantastika" na Světu knihy 2014)
Společenstvo Pevnosti (nejlepší povídky časopisu Pevnost z let 2002-2012)

Osobně bych přál cenu Ivanu Adamovičovi, protože jeho kronikářské úsilí nelze vynachválit dostatečně. Z jeho práce může žít hodně dlouho většina serióznějších zájemců o dějiny žánru. Hokejovou terminologií: Ivan odvedl na fantastickém ledě moře černé práce. Bohužel je smutná skutečnost, že jeho Kroniky byly vždy u čtenářů a žel i akademiků až za barvitými antologiemi plnými moderních atrakcí. Ale když už nevyhrál, s cenou pro audionakladatelství Walker a Volf se bez problému smířím. Už pro geniální ztvárnění Kopřivova Asfaltu – za uplynulý rok jsem neslyšel audioknihu, která by tak souzněla s textem a dokázala víc zdůraznit jeho silné stránky. Skvělá práce!

Cena za dlouholetou práci pro SF

Martin Fajkus 
Josef Pecinovský
Richard Podaný
zvláštní cena: Jaroslav Veis

Nečekané. Možná i proto, že jsem v poslední době s panem Pecinovským spolupracoval za Nakladatelství Epocha na některých jeho knihách, a mám tedy v čerstvé paměti nejen status zasloužilého doyena domácí scény, ale také všechny chyby jeho stylu a zakotvenost v určitém duchu doby a tvorby. Osobně jsem si říkal, že letos vyhraje Richard Podaný a o rok později Martin Fajkus, že se to tak nějak prostřídá, protože žádné další aktivní velké jméno prostě nevidím (snad Vašek Pravda – ten je však dokonale „ukrytý“ na svých conech). Ale co, překvapení jsou kořením života.

Alespoň ale po roce opět zatleskejme i vítězi, který nebyl mezi nominovanými. S nádechem černého humoru doufejme, že se pro pana Veise nejedná o polibek smrti. Nic proti zvláštní ceně, jen ji nějak marně hledám ve stanovách. To je… řekněme nešťastné.

Nejlepší překlad

Stanislav Komárek (Bouřková sezóna)
Petr Kotrle (Teranesie)
Robert Pilch (Vycpávač zvířat)
Richard Podaný (Potopená města)
Richard Podaný (Rytíř Sedmi království)

Tak pan Podaný dostal zase cenu za překlad… Osobně bych mu ji přiklepl z nominovaných také – ovšem za Rytíře Sedmi království. Martinův jazyk není v zdánlivě jednoduchých povídkách jednoduchý ani náhodou – je barvitý, vyváženě moderní i archaický a kvazirytířský a vůbec je to šťavnaté čtení. Cenu ale dostala sci-fi pro dospívající od Paola Bacigalupiho. Jak jsem uvedl výše: domácí scifisté vracejí úder i na tomto poli.

Případně bych se nezlobil za ocenění pro Stanislava Komárka, i když překládá „jen“ z polštiny (obecně mám pocit, že tato kategorie je výrazně anglofonní). Zbylé nominované bohužel nemohu posoudit, ale připomenu, že loni se blýskl například i Milan Žáček antologií Černá křídla Cthulhu. Ta bohužel vyšla až na konci roku, což je pro nominace vždy problém.

Nejlepší povídka

Tomáš Bandžuch: Konec věku páry (Excelsior, gentlemani!)
Jan Dobiáš: Igor (Excelsior, gentlemani!)
Vilma Kadlečková: Časový dluh (Na konci apokalypsy)
Julie Nováková: Šeré město (Zpěv kovových velryb)
Marek Slabej: Prach a Mungo (Dotyky budúcnost)

A máme zde obhajobu. Tomáš Bandžuch se začíná stávat hvězdou. A přejme mu to. Z nominací samotných si mimochodem ale můžeme opět potvrdit, že domácí povídka, pokud má mít naději na nějakou reflexi, musí vyjít v antologii. Ideálně velké a vázané antologii (což je škoda zejména pro skvělé sborníky Žoldnéři fantasie). Časopisy i internet jsou v tomto ohledu již zcela marginální. Byl bych rád, kdyby se to změnilo, ale vzhledem k tomu, že domácí povídky nejsou momentálně ani pro jeden z žánrových časopisů prioritou (protože ani pro jeho čtenářstvo), nevidím situaci růžově.

Nejlepší povídková kniha

Ivan Adamovič (ed.): Na konci apokalypsy (Albatros Media – Plus)
Michael Bronec, Martin Stručovský (eds.): Excelsior, gentlemani! (Straky na vrbě)
Martin Fajkus, Tomáš Němec (eds.): Společenstvo Pevnosti (Fantom Print)
Ondřej Jireš (ed.): Klenoty české fantasy (Argo)
S. T. Joshi (ed.): Černá křídla Cthulhu (Laser-books)

Přál jsem to Na konci apokalypsy, potěšily by mě Klenoty, myslel jsem si, že to dostane Společenstvo, a říkal jsem si, že Černá křídla Cthulhu by mohla být tím slavným třetím v řadě. No, nebyla. Letos byla ale konkurence v této kategorii asi nejsilnější v historii. Velké projekty s velkými příběhy v zádech. Excelsior, gentlemani! je tak sice nečekaný, ale rozhodně hodnotný vítěz, který navíc shrnuje jeden velký trend moderní fantastiky – steampunk. Oceňme na něm ale především odvahu postavit takto výpravnou antologii na v podstatě neznámých jménech nebo jménech na vzestupu (viz Bandžuch).

Nejlepší původní česká nebo slovenská kniha

Jan Hlávka, Jana Vybíralová: Tenký led (Brokilon)
Vilma Kadlečková: Mycelium 3 – Pád do temnot (Argo)
Vilma Kadelčková: Mycelium 4 – Vidění (Argo)
Štěpán Kopřiva: Aktivní kovy (Crew)
Jana Šouflová: Svitky z londýnského mostu (Straky na vrbě)

Nu, Mycelium zapustilo kořeny. Vilma Kadlečková nijak neslevila z kvality, takže její sága by klidně mohla příští rok završit hattrick. Proč ne? Pořád platí, že Mycelium je prototyp díla, které je předurčeno vyhrávat ceny. V podstatě jediné negativum je, že je to pořád stejně dobré, a pro některé tedy již mírně monotónní. Letos navíc byla konkurence poněkud slabší. Ne snad proto, že by se jednalo o špatné knihy, ale… Aktivní kovy jsou prezentovány jako hříčka (z hlediska výstavby děje a autorské autocenzury jsou ovšem nezaplatitelné). Svitky z londýnského mostu jsou milá kniha pro staromilce, ale nic víc. A druhý díl Algoru je stejně jako první kniha série Jana Hlávky a Jany Vybíralové prostě a jednoduše skvělá oddechovka, která nechce nabízet komplikované extrapolace či nějaké hrátky s významy. Osobně se ale těším, jak si poslední Mycelium poradí s letošní štědrou nabídkou domácích space oper (vzhledem ke vkusu Akademie především s trilogií Julie Novákové).

To je vše, co se dá k nominovaným dílům říct. Ovšem že mezi nimi chybí Stančíkův Mlýn na mumie a Altschulova metoda od Chaima Cigana (neboli Karola Sidona), to je prostě smutné. Ukazuje se, že fantastika se sice už slovy Zdeňka Rampase emancipovala, ale (my) hlasující ještě tak úplně ne a podobná hraniční díla zůstávají přehlížena a bez boje přenechávána mainstreamu.

Nejlepší SF

Ivan Adamovič (ed.): Na konci apokalypsy (Albatros Media - Plus)
Paolo Bacigalupi: Potopená města (Albatros Media - Plus)
Nick Harkaway: Andělíčkář (Argo)
George R. R. Martin, Gardner Dozois, Daniel Abraham: Hon na lovce (Laser-books)
Andy Weir: Marťan (Ikar)

Pokud by někoho zarazila přítomnost Marťana, jehož české vydání má vročení 2015, pak připomínáme, že Akademie je stále česko-slovenská, a pro Marťana bylo tedy možno hlasovat na základě slovenského vydání, jež vyšlo už v roce 2014.

Zajímavý vítěz, u kterého se s trochou nadsázky asi aplikovala vylučovací metoda. Na konci apokalypsy? Vždyť je to kronika, fuj! Potopená města? Sice drsné a Bacigalupi, ale pořád pro děcka… Andělíčkář? Bože, to je moc stylové, to by si o nás mysleli, že se nějak povyšujeme. Marťan? Je to slovensky, ta nominace stačí. Hon… no vida, sice je to průměr, ale je to dospělé a je tam Martin i ten nový šikula Abraham. Sláva Honu na lovce! Sláva mu!

Ano, pokud mám u některé letošní ceny tendence otáčet oči v sloup, tak zde. Osobně se mi Hon na lovce líbil. Ale to je také vše. Tradiční „scifíčko“, které je zajímavé především tou sestavou autorů. Do dějin žánru zajímavá poznámka na okraj, rozhodně ne aspirant na vlastní kapitolu (ano, za ty považuji z nominovaných Adamoviče a s výhradami Bacigalupiho).

Nejlepší fantasy a horor

Ondřej Jireš (ed.): Klenoty české fantasy (Argo)
George R. R. Martin: Rytíř Sedmi království (Argo)
Mark E. Pocha (ed.): Na hroby (Hydra)
Anthony Ryan: Píseň krve (Host)
Andrzej Sapkowski: Bouřková sezóna (Leonardo)

Letošní sestava byla silnější než ta loňská (o trochu), ale v podstatě to bylo jasné: ironik Sapkowski, nebo řezník Martin. Třetí možnost nebyla. Nakonec vyhrál Martin. A nebyla to jen konfrontace fenoménu devadesátek a současnosti, ale především důsledek toho, že Martin byl koncentrovaný a ve formě, kdežto Sapkowski rozverný a přelétavý, takže jeho ctitelé si spíše vybíjeli energii v hádkách, jestli se jim to „jako teda líbilo, nebo jako teda ne“…

Za zmínku stojí ale rozhodnutí nakladatelství Host vydávat dospělou fantasy. Ryanova Píseň krve je parádní žánrové čtení a je jen dobře, že se fantasy dostala do dalšího mainstreamového nakladatelského domu.

Nejlepší nakladatelstvít

Argo
Brokilon
Fantom Print
Laser-books
Triton

Další letošní obhajoba. A zasloužená. Poměr kvalita/kvantita je dlouhodobě u Arga nejlepší. Loni zabodovalo především Jirešovými Klenoty a pak Andělíčkářem. Osobně pak oceňuji vytrvalost, s níž věří knihám Michaela J. Sullivana, a čich na malé perly. A samozřejmě mají v Argu Mycelium. Dovolím si tvrdit, že ani letos nebude lepšího nakladatelství.

Kniha roku

Andy Weir: Marťan (Ikar)

Hlasovat se mohlo pro jakýkoliv titul, který se objevil výše v nominacích. Skutečnost, že vyhrála kniha, která není vítězem ve své domovské kategorii, mě však dlouhodobě netěší. Vnímám to jednak tak, že se jedná ne o nejprestižnější cenu, ale o cenu útěchy, a jednak tak, že se během roku nenašla kniha, která by prostě obci vypálila zrak a kterou by si „vetkla“ ve štít. Snad příště.

Obecně ovšem platí, že letošní ocenění a nominace neobsahují takové děsivé záseky jako loni. V rámci sledovaného posílení „dospělé“ science fiction dokonce klidně prohlásím, že vše dává perfektní smysl, byť s sebou neslo vyzdvižení v podstatě nijak nevybočujících nebo „údržbových“ děl. Dodám ale, že budu zvědavě sledovat, jestli se fantasy podaří vrátit úder. Minimálně nové knihy Stevena Eriksona, Patricka Rothfusse, Daniela Abrahama nebo i Neila Gaimana slibují, že by tomu tak být mohlo. Zda s sebou ponese nárůst konkurence v rámci této kategorii i posílení fantasy prvků v kategoriích dalších, to se dozvíme zhruba za rok.