iLiteratura: Román Für den Herrscher aus Übersee je pozoruhodná kniha o létání. I vaše předchozí knihy se věnují podobné tematice, ptákům a létání. Kde se vzala vaše záliba v ornitologii?
Teresa Präauer: Jde o zálibu v poetické ornitologii. Usiluju také o založení katedry poetické ornitologie. Nezáleží mi tolik na ptácích z přírody jako na těch z lexikonu. Moje inspirace čerpá z jazykové skutečnosti: z papírové podoby knih, z obrazů, filmů i z toho, co druzí zahodili. Domnívám se, že psaní nemá žádné hranice. A létání, pokud se oprostíme od kýče, je příznačná metafora – vzhůru do výšin a strmé pády do hloubky.

iLiteratura: Přestože tematika vašich knih je podobná, pracujete s různými technikami – jednou jsou to ilustrace, jindy text. Píšete radši, anebo kreslíte? A proč?
Teresa Präauer: Obojí dělám stejně ráda (a málokdy i nerada), a to již od doby, co jsem se jakžtakž naučila držet tužku. Také jsem si myslela, že se to jednou vyvrbí ve prospěch či neprospěch jedné z obou činností, ale stal se opak: je to čím dál tím propojenější. Jako umínění sourozenci.

iLiteratura: Měla jste možnost ovlivnit i vizuální stránku románu, např. podobu obálky?
Teresa Präauer: Fotku, která je na obálce, jsem našla ve starém fotoalbu. Nejde o nikoho z naší rodiny, je to prostě náhodný nález. Líbilo se mi, jak se na člověka ty děti dívají. A ponožky že mají samou díru.

iLiteratura: Román tvoří tři příběhy, vyprávěné paralelně, po kouscích. Jak jste postupovala při psaní? Napsala jste ty příběhy každý zvlášť a potom je rozstříhala a vytvořila z nich koláž?
Teresa Präauer: Vždy píšu chronologicky, od stránky jedna po stranu sto padesát. Přesto se k mé práci označení koláž docela hodí, řekla bych. Při psaní totiž často mívám v hlavě celé takové obrazy. Nůžkami se dá oddělit, o čem se tvrdí, že patří dohromady. Vyhýbám se například slovním spojením jako „chladnokrevně zabít“. Existují syntaktické dvojice pojmů, které se objevují vždy pohromadě. Já bych chtěla vystřihnout zase každé slovo zvlášť a klást je do jazyka tak, abych užvaněnému tónu v literatuře postavila do cesty aspoň pár překážek. A aby to teď nevyznělo příliš programově, mám k tomu lepidlo, kterým by v mém případě byl asi zvláštní druh humoru nebo tak něco.

iLiteratura: Jak dlouho jste na knize pracovala?
Teresa Präauer: Tak asi dva tři roky.

iLiteratura: Jeden ze zmíněných příběhů je o dětech. Má nějakou autobiografickou motivaci?
Teresa Präauer: Vůbec ne. Ale psát a myslet neautobiograficky možná ani nejde. Jak člověk nalézá svět slovy a jak jej utváří, to pravděpodobně také souvisí s jeho vlastní slabozrakostí.

iLiteratura: A kde jste objevila inspiraci pro příběh tajuplné pilotky, která doprovází ptáky do jejich zimoviště?
Teresa Präauer: Fascinují mě pionýři aviatiky. Jak si vyráběli kostýmy ptáků a v nich se pouštěli z kopce – většinou vstříc smrti. A zajímaly mě také první pilotky z počátku 20. století. Byly to celkem odvážné dámy. Mnohé z nich se pak nechaly politicky zneužít, některé už nikdy nevzlétly, jiné se opravdu radikalizovaly. Ale to v mé knížce nehraje roli. Prolétne to jen jako vzpomínka v hlavách čtenářů, kteří to chtějí mít při četbě na mysli. A tajemná pro mě není žádná z postav, ačkoli se to na záložce píše. Všechny mé postavy jsou poeticky velmi jasně vyhraněné.

iLiteratura: Jazyk vašeho románu působí na některých místech trochu konstruovaně, jako kdybyste pátrala, kam až se dá v jazyce zajít, kde je ona hranice, od které – přeneseně řečeno – následuje let nebo pád, podobně jako při prvních pokusech o létání. K tomu je zapotřebí odvaha a fantazie. Uvažovala jste při psaní nad touto paralelou, nebo je to jen můj výklad?
Teresa Präauer: Odpovím stručně: ano, líbí se mi, jak jste to popsala.

iLiteratura: Moc se mi na knize líbí ty stupňující se úrovně fantazie – nejprve je tu perspektiva dětí, potom vzpomínající dědeček-pábitel a v dalším plánu pilotka, jejíž příběh je málem až příliš: člověk tu řídí přírodu, pilotka doprovází ptáky, jako by cestu sami nezvládli. A přitom je tento příběh tak poeticky a snový. Zamýšlela jste ho i jako určité memento?   
Teresa Präauer: Každý ho čte jinak, může to být i memento, jistě. Tuším, že u Musila se objevuje termín „smysl pro možnost“. Právě takové možnosti mě myslím zajímají.

iLiteratura: Váš román byl oceněn jako nejlepší německy psaný prozaický debut roku 2012. Co to pro vás znamenalo?
Teresa Präauer: Myslím si, že literární cena je prostě taková zkratka. A tato zkratka říká: přečti si tu knihu. To se mi zamlouvá. A kromě toho mi toto ocenění umožnilo, že sama můžu se svou knihou létat. Co dvě stránky, to letenka anebo jízdenka na vlak třeba na nějaké čtení někam.

iLiteratura: Na jakém projektu aktuálně pracujete?
Teresa Präauer: V srpnu 2014, takže už za pár dní, mi vyjde nová kniha: Johnny und Jean, opět v německém nakladatelství Wallstein Verlag. Je o dvou mladících, co se chtějí stát přinejmenším světoznámými umělci. Myslím, že v následujících měsících mě ti dva doženou.