Třísetstránkový román nesoucí název Jiné životy Hynka Harra je knižní debut českého bohemisty a slovenisty Jakuba Dotlačila, žijícího nyní s rodinou v Nizozemí, kde vyučuje lingvistiku na univerzitě v Groningenu, a nutno říci, že se jedná o prvotinu poměrně ambiciózní, a přitom vcelku zdařilou. Autor čtenáře svého příběhu o podivuhodném dobrodružství pražského učitele matematiky provede Prahou i Berlínem šedesátých let 19. století a zavede je mezi spiritisty a parapsychology, české vlastence, pruské dělníky i rakouské vojáky.

Hlavním hrdinou románu je český učitel Hynek Harr, jehož jedinou starostí dosud bylo, jak získat lásku slečny Lízy a přízeň jejích rodičů. Poté, co se náhodně seznámí se členy První české parapsychologické společnosti, se však jeho život začne ubírat docela jiným směrem – objevuje v sobě telepatické nadání a stává se důležitou figurou ve hře pruské a rakouské diplomacie, která nakonec vyústí ve válečný konflikt. Dotlačil se ukazuje být zdatným prozaikem, který si dokáže zdárně poradit s vylíčením historického prostředí, výstavbou zajímavé zápletky i ztvárněním dramatických scén. Přestože jeho popis dobové Prahy pracuje spíše s obecně známými reáliemi či fakty a vyhýbá se barvitějším, pro dnešního čtenáře překvapivějším detailům (výjimkou je třeba zmínka o nedostatku mincí v rakouském mocnářství), je třeba ocenit autorovu poctivou přípravu, kterou dokládá i závěrečný přehled jím využitých pramenů.

Z hlediska čtenářského požitku je možná na škodu, že se autor do svého příběhu více neponořil a ve svém vyprávění se zcela neoprostil od současné perspektivy. Historické kulisy a události líčí jazykem v podstatě dnešním a nadto stylově poměrně neutrálním (ojedinělé archaické výrazy typu „anobrž“ pak v tomto kontextu vyznívají spíše nepatřičně) a do svého románu vkládá nejeden komentář týkající se věcí příštích, spadajících mimo časový rámec příběhu, což s sebou ve výsledku přináší patrně nezamýšlený zcizovací efekt. Nejasný je také motiv Dotlačilovy volby termínu „theosof“ pro označení člověka oplývajícího jistým specifickým nadáním parapsychologické povahy – vzhledem k tomu, že se jedná o ryze autorskou licenci, zdálo by se vhodnějším užití jiného pojmu bez nepatřičných konotací (v pásmu vypravěče přitom nalezneme zmínku o tom, „jak jen za pár let význam tohohle slova posune madame Blavatská“).

Kladně je třeba naopak ohodnotit neotřelou zápletku, kterou autor při její naprosté fikčnosti spřádá velmi nápaditě a dovedně (ovšem odehrávat se tento příběh na konci 19. století, byla by již situace poněkud jiná a román by mohl čtenáře svádět k hledání reálných předobrazů popisovaných okultních spolků a jejich členů). Celému příběhu lze snad vytknout jen přespříliš komplikovaný závěr a také snahu překlenout na posledních stranách poměrně velké časové období, za kterou zjevně stojí autorova ambice nastínit alespoň v krátkosti další vývoj českých dějin a především zachytit proměnu Prahy na přelomu 19. a 20. století.

Za poněkud nešťastnou shodu okolností lze považovat fakt, že Dotlačilova kniha vychází nedlouho po románu Mlýn na mumie z pera velezkušeného spisovatele Petra Stančíka. Za jeho taktéž historickou, ba dokonce podobně situovanou (Praha v předvečer prusko-rakouské války) a nadto stylisticky i dějově vpravdě opulentní prózou totiž Jiné životy Hynka Harra pokulhávají co do intenzity zachycené dobové atmosféry, míry přítomného humoru a barvitosti jazykové i motivické. Takové poměřování je sice nabíledni, ale též značně nespravedlivé. Kniha Jakuba Dotlačila rozhodně představuje nadmíru slibný prozaický debut a můžeme jen doufat, že se autorovi podaří na tuto zdařilou prvotinu navázat.