Dave Eggers (nar. 1970) patří v současnosti k nejoceňovanějším a nejsledovanějším (veřejností odbornou i laickou) americkým spisovatelům. Ne tak u nás: Argo sice dosti záhy, již v roce 2002, tedy dva roky po publikování originálu, vydalo jeho velký bestseller Srdceryvné dílo ohromujícího génia, autobiografický příběh o tom, jak se po smrti obou rodičů staral o nejmladšího bratra, ozvláštněný mnoha stylovými a jazykovými hříčkami, ale u českých čtenářů kniha zdaleka takový úspěch neměla. A od té doby v češtině Eggersovi nevyšlo nic, až na jaře letošního roku se nakladatelství Plus odvážilo vydat jeden z jeho aktuálních románů Hologram pro krále (a dle záložky tato divize gigantu Albatros Media chystá ještě román Kruh z roku 2013). Mimochodem také ověnčený mnoha superlativy, byť nakonec žádnou velkou literární cenu nezískal (pouze nominaci na National Book Award).

Nadšené recenze v amerických médiích a čelná místa v různých výročních seznamech nejlepších knih roku 2012 možná mohou mít i mimoliterární důvody, protože Hologram pro krále je jedna z nemnoha knih, které dokázaly věrně a sugestivně zachytit rozčarování z vývoje globální ekonomiky, vrcholícího nedávnou táhlou krizí. A zároveň to autor nečiní prvoplánově, ale spíše mimochodem, jako ilustraci nezáviděníhodné situace hlavního hrdiny.

Tím je Alan Clay, padesátník, který se dosud živil obchodováním v onom trochu starosvětském pojetí, tedy že zkoušel Americe i světu prodat výrobky amerických firem, především pak jedné, která vyráběla jízdní kola. Jenže firma postupně výrobu přesunula do Číny a zrušila své závody v USA, později se ukázalo, že ani tento přesun nestačí k tomu, aby dokázala konkurovat levnější (čínské) produkci, a začala propouštět další zaměstnance včetně do té doby dosti úspěšného Alana. Ten se nakonec uchytil u softwarového gigantu Reliant a čtenář jej nachází v Saúdské Arábii, kde se jako vyslanec firmy snaží místnímu králi nabídnout komplexní softwarové řešení pro velikášský projekt nově vznikajícího města, které král buduje na pomyslné zelené louce, zde konkrétně na rozhraní pouště a oceánu.

Alan celé věci moc nerozumí, jeho hlavní nadějí je povšechná známost s jedním královým příbuzným. Ukazuje se, že v Saúdské Arábii vše funguje výrazně pomalejším tempem, než na jaké býval zvyklý, se svým malým týmem se několik týdnů zbytečně scházejí v improvizovaném stanu, aby čekali, zda se objeví král a mohli mu odprezentovat možnosti firmy Reliant. Zpočátku jsou všichni v čele s Alanem dost netrpěliví, postupně však, jak čas běží a král nikde a nic nenasvědčuje tomu, že by se v dohledné době objevil, poleví, respektive se přizpůsobí místnímu vláčnému tempu. Alan se začne kamarádit s místním taxikářem a pustí se do rozpačitých románků s dánskou poradkyní a arabskou lékařkou.

Hologram pro krále samozřejmě touto frustrující výchozí situací připomíná Beckettovo Čekání na Godota či možná ještě více Kafkův Zámek. Situace z těchto knih, obecně vnímané spíše jako alegorické, ovšem usazuje do konkrétního času a prostoru. I ten král se nakonec objeví, což je trochu překvapivé, ale v logice reality globálního byznysu, kdy si ani feudální monarcha nedovolí nechat čekat tým z velké americké firmy úplně zbytečně; obchod se samozřejmě neuskuteční.

Eggers ani na chvilku neuhýbá z reality a civilní ladění románu podtrhuje jeho úsporný až strohý jazyk, v němž převažují jednoduché věty a kratičké repliky v dialozích, jaké jinak používali spíše autoři na hranici sci-fi (a za ní) jako J. G. Ballard nebo P. K. Dick. Pečlivě portrétuje jak svého hlavního hrdinu, vyhořelého byznysmena (byť jeho byznys byl vždycky tak trochu na úrovni obchodního cestujícího), tak také lidi, s nimiž se na místě potkává. Především taxikáře Júsufa, který má problémy se současným manželem své bývalé ženy, nebo Dánku, jež ho zasvětí do místního hřešení (především alkoholického), které je jinak v puritánsky naladěném režimu přísně zakázané. Místní přitom sleduje ne jako zvířata v zoologické, jak tomu občas u západních autorů bývalo, ale jako suverénní osobnosti, které si i v přísném režimu kontrol a příkazů dokážou najít prostor pro docela snesitelný život. Předmětem posměšků a politování je tu převážně Alan – ale zároveň to není žádné sebemrskačské tepání západního způsobu života. Eggers svého hrdinu staví do stavu skličující nejistoty s jeho pracovním i osobním životem, což se nutně odráží i na jeho chování, které je zmatené a občas zkratovité.

Krom toho se Alanovi neustále vracejí vzpomínky na tu úspěšnější část života (opět jak rodinného, tak pracovního), které nelineárně skládají neutěšený obraz současného amerického průmyslu  v situaci, kdy se veškerá výroba přesunula do Číny (a odtud už zase jinam, kde je ještě levněji). Zatímco Číňané v Saúdské Arábii stavějí silnice a mrakodrapy, Američané nabízejí hologram neboli cosi nehmotného, virtuálního. Znovu je to nenásilná a docela vtipná metafora Ameriky, která do světa vysílá všechny ty Googly, Facebooky a Windows, zatímco běžné hmotné věci se už vyrábějí jinde. Vrcholem trpké satiry je smutná historie jedné americké firmy, která vynalezla patent na neprůstřelné sklo a měla vyrábět okna pro symbol americké hrdosti Freedom Tower na Ground Zero; samozřejmě k tomu nedošlo a zakázku získali přes nastrčené firmy zase Číňani. Jakkoliv je zřejmě tento příklad smyšlený, jako modelová situace bude jistě platný a s nějakými obměnami se v USA patrně stal.

Hologram pro krále lze snadno brát jako verzi Kafkova Zámku po téměř sto letech. Je jízlivější, sžíravější a realističtější, ale podobně bezvýchodná, byť možná o něco veselejší; i ten závěr je nějaký nemastný neslaný, jako by ani nebyl. Eggers dokáže zprostředkovat paradoxy globálního byznysu na příkladu jednoho průměrného člověka, s laděním převážně tragikomickým – a vždy velmi poutavě a uvěřitelně.