Americká spisovatelka W. G. Wilsonová přináší ve svém románu originální směsici technothrilleru, fantasy, islámské věrouky a politického románu. Alif, neviditelný je stejný jako jeho autorka, zajímavý, odlišný a těžko zařaditelný. Jednatřicetiletá Willow Gwendolyn Wilsonová se krátce po svých dvacátých narozeninách přestěhovala do Káhiry, konvertovala k islámu, vdala se a pracovala jako dopisovatelka pro různé časopisy. Posléze začala psát scénáře ke komiksům, a její série Air (2010) byla dokonce nominována na Eisner Award. Ve stejném roce vydala i příběh svého života The Butterfly Mosque (Motýlí mešita) s podtitulem Cesta mladé Američanky k lásce a islámu. Přestože je Alif její románovou prvotinou, je zřejmé, že autorka není debutantkou v pravém slova smyslu. Román, jenž obdržel World Fantasy Award za rok 2013, nyní vychází v češtině ve zdařilém překladu Michala Prokopa.

Jeho děj se odehrává v současnosti ve fiktivním arabském emirátu. Začíná však před několika sty lety, kdy se perskému mudrci podařilo uvěznit džina a přimět ho, aby mu vyjevil moudrost společenství démonů. Tak se lidstvu dostal do rukou Tisíc a jeden den. Na rozdíl od nám známé Tisíce a jedné noci obsahuje znalosti, jež mohou vnímavému čtenáři umožnit, aby změnil chod celého světa. Hrdinou knihy je třiadvacetiletý hacker, v kybernetickém světě známý jako Alif, který žije se svou indickou matkou. Ta se smířila s rolí druhé manželky, již její muž, dobře situovaný Arab, navštěvuje čím dál méně. Alif ochotně kryje své klienty bez ohledu na jejich náboženské nebo politické přesvědčení – a tak skrývá před státními aparáty saúdskoarabské pornoprůmyslníky, egyptské fundamentalisty i turecké ateisty. Jeho činnost na síti neunikne pozornosti tajné státní policie a především „Božímu pařátu“, entitě, která pase po hackerech. Alifovi nezbývá, než před policií začít prchat společně s Dínou, která je shodou náhod do zběsilého úprku zatažena. Dvojici se dostává do držení jeden z několika vzácných exemplářů Tisíce a jednoho dne. Díky němu se jich ujme ifrít známý jako Vampýr Vikram a závoj mezi světem viditelným a tím džinským, démonickým a běžnému oku neviditelným se pomalu nadzvedne, aby byl nakonec stržen úplně.

V samotném závěru knihy dochází k masovým demonstracím jako vystřiženým ze zpráv o arabském jaru. To však v době, kdy autorka román dokončovala, teprve nabíralo na síle. Sama tvrdí, že Alif vznikl ze vzteku. Z dlouho hromaděného vzteku na to, že nemůže promlouvat skrz jedno médium ke skupinám, které různými způsoby oslovovala (muslimy, čtenáře komiksů a rozhlasové posluchače literárních pořadů), a na to, že mainstreamové sdělovací prostředky zpochybňují roli a význam blogů a sociálních sítí. Sama prý pochybovala, jestli přeci jen není role, již internetu v knize přiřkla, příliš přitažená za vlasy. Události arabského jara její pochybnosti ale plně rozptýlily.

Kromě významné úlohy internetu a nových médií, jež mají na mladou generaci (nejen) na Blízkém východě velký vliv, autorka otevírá i řadu dalších zásadních témat – vztah lidí z různých společenských vrstev, podřadné postavení přistěhovalců v arabských ropných státech, zatýkání, mučení ve věznicích a další praktiky státního aparátu v diktátorských režimech. Zároveň se snaží bourat mýty o ponížených muslimkách, když v postavě Díny přináší nebojácnou, energickou, rozhodnou a inteligentní ženu. Přestože je dcerou liberálních muslimů, z vlastní vůle se ve dvanácti letech rozhodne zahalit si plně obličej a dodržovat veškerá pravidla islámu. Oddanost víře z ní však nečiní pasivního, omezeného jedince. Naopak jí dodává sílu.

„Co se stalo se světlem?“ skuhral NewQuarter. Alif prožíval další nával paniky. „Ty to taky vidíš?“ „Co myslíš tím taky? Co se to sakra děje?“ Dína, jež samým strachem skoro nedýchala, se vydala k vyvráceným dveřím. „Díno!“ zavolal tiše Alif a zalitoval své chvilkové slabosti. „Zůstaň tady!“ Nevšímala si ho. Začala polohlasem recitovat závěrečné verše Koránu. „Rci: ‚Utíkám se v ochranu Pána záře jitřní před zlem Jeho stvoření, před zlem temnoty, když se šíří, před zlem žen, jež do uzlů prskají, před zlem závistníka, když závidí!‘“ Kroky se nakrátko zastavily, ale po chvíli pokračovaly s nadpřirozenou rychlostí."

Potom je tu barvitý svět džinů, máridů, ifrítů a dalších bytostí stvořených dle tradice z bezdýmného ohně, v němž autorka popouští originálním a zábavným způsobem uzdu své fantazii: „,Všechno, co umím, se víceméně týká počítačů – nevím, jak by to mohlo pomoci tomuhle, ehm – Ifrítovi,‘ řekl stín. ,Jsem ifrít. A vzadu mám dva roky starý stolní počítač Dell, už celou věčnost zavirovaný. Obrazovka toho krámu po pěti minutách od zapnutí zčerná. Pokaždé ho musím rebootovat.‘ Alif vycítil, že se mu naskýtá nečekaná příležitost. ,Vy máte v Prázdné čtvrti internet?‘ zeptal se užasle. ,Bratranče, odvětil stín, máme wi-fi.‘“ (str. 280)

Alif, neviditelný je ve své podstatě klasický campbellovský monomýtus se vším všudy. Přestože se drží žánrové výstavby, otevírá autorka před čtenářem okno do světa, který je pro většinu z nás vzdálený, exotický a mnohdy těžko pochopitelný. Homogenně zapracovává do románu prvky denního života od odívání přes typické pokrmy po morální kodex a pravidla chování z něj vyplývající. Jakožto Američanka, jež konvertovala k islámu v dospělosti, představuje Wilsonová „třetí hlas“. Díky její schopnosti skloubit prvky jak východní, tak západní kultury se z Alifa stává kniha, jež umožňuje čtenáři nahlédnout za rámec z médií běžně dostupných zpráv o islámském světě, aniž by ztratila cokoliv ze své čtivosti.