Když skotský scenárista Mark Millar (spolu s kreslířem Johnem Romitou) v roce 2008 publikoval první sešit série Kick-Ass (český vydavatel pracuje s překladem Nářez jen v podtitulu), nebyla to sice zrovna revoluce, ale rozhodně osvěžení komiksového mainstreamu. V Kick-Ass totiž Millar – podobně jako mnoho jiných komiksů v posledních dvaceti letech – dekonstruuje žánr superhrdinského komiksu a dělá to zase o trochu jinak, než předtím Alan Moore, Frank Miller či Garth Ennis. Do tradičního superhrdinského schématu o průměrném puberťákovi, který se jednoho dne stane postrachem zločinců v ulicích, totiž vnáší velmi realistické, naturalistické a cynické prvky. Ale zároveň zůstává v žánru superhrdinského komiksu, tudíž přes všechny poctivé a uvěřitelné realistické peripetie nakonec končí velkolepou akční řežbou, v níž to ti hodní famózně nandají přesile zlých.

Konkrétně: nevýrazný hubeňour Dave Lizewski si jednoho dne navlékl zelený kostým a vydal se do ulic bojovat se zlem. Dostal sice napráskáno hned od první trojice výrostků, se kterými si začal, a pak ho ještě přejelo auto, to ho však neodradilo a titanové desky, které v jeho hlavě zbyly po několika operacích, mu paradoxně zajistily o něco větší odolnost, než jakou má běžný smrtelník. Osvědčí to v další rvačce s trojicí dospělých portorikánských gangsterů, která skončí alespoň nerozhodně, přičemž jeden z čumilů si vše natočí a po nasazení na YouTube se rachitický superhrdina s přezdívkou Nářez stane hitem. V tu chvíli v prvním díle pomalu končila realistická část a začala  superhrdinská, protože na scéně se objevila dvojice skutečných mistrů bojových umění: desetiletá Mindy, přezdívaná Zabíjačka, a její autoritativní otec. Zejména Mindy je nadpřirozeně nadaná a vycvičená a sama dokáže všemi možnými zbraněmi vyřídit bandu zkušených gangsterů.

Aby se – alespoň v první polovině pokračování – do komiksu vrátil onen mírně sarkastický a groteskní, ale občas velmi drastický realistický příběh o amatérech, kteří věří, že s bizarním převlekem si mohou dovolit víc, Millar Zabíjačku odstranil do spořádané rodiny policejního důstojníka, kterému Mindy slíbí, že bude nevybočující školačkou. Dave alias Nářez se mezitím dostane k partě podobných okostýmovaných nadšenců, kteří se rozhodnou čistit ulice od zločinců. Ale nezahálí také Daveův hlavní protivník, vrstevník Chris, který si dá „záporácké“ jméno Čurák a chystá se srovnat účty s pomocí party najatých padouchů, přičemž má mezi nimi také jednu supermanku, obrovskou a chladnokrevnou ruskou vražedkyni, která si nechává říkat Matka Rus. Po peripetiích, v nichž Millar s Romitou opět své čtenáře ohromí (či vlastně jen uspokojí?) cynickou krutostí, s jakou nechávají trpět a umírat kladné a nevinné postavy včetně malých dětí, dojde k finálnímu střetu, který opět končí tak, jak moderní superhrdinský komiks má; tedy vítězstvím, byť nikoliv zcela uspokojivým.

Svěžest původního nápadu se již samozřejmě opakovat nedá, nicméně i druhý díl přináší několik neotřelých momentů, které vyplývají zejména z toho, jak by se asi mohli chovat obyčejní smrtelníci hrající si na komiksové postavy. Pubertální čtenáři zajásají nad nekompromisně vulgárním jazykem, který se ani v českém překladu neschovává za vynalézavější, ale ve skutečnosti zjemnělé výrazy, jaké se jinak v podobném druhu komiksů obvykle objevují. Kick-Ass 2 je oproti prvnímu dílu odvozenější a předvídatelnější a nadsazených, málo věrohodných scén je v něm podstatně víc. Stále ještě superhrdinské mýty podvrací, ale čím dál krotčeji – bez ohledu na vysokou míru brutality a vulgarity.