Po několika převážně středověkých filozofických titulech vydalo nakladatelství Academia ve své edici Orient nejvýraznější dílo jednoho z předních islámských teoretiků dvacátého století – Sajjida Qutba. Jeho spis Milníky na cestě, který přeložil a obsáhlou průvodní studií opatřil arabista a islamolog Miloš Mendel, se stal základním ideologickým textem Muslimského bratrstva, politického uskupení, jež je dodnes jednou z klíčových sil politického života nejen v Qutbově rodném Egyptě.

Milníky na cestě sepsal Sajjid Qutb ve vězení v padesátých a šedesátých letech a poprvé vyšly v roce 1964 v Bejrútu. Je to první Qutbovo dílo, v němž otevřeně vyzývá ke svržení bezvěreckého režimu, zničení všech, kteří za ním stojí, a k nastolení islámské společnosti. Ta by žila v souladu s praxí Muhammadovy obce, a stala se tak ideálním vzorem pro celé lidstvo. Celý text se v zásadě točí kolem několika základních pojmů: džihádu, kde je zdůrazňován především tzv. velký džihád, úsilí muslima o sebezdokonalování a bytí co nejposlušnějším věřícím; džáhilíje, bezvěrecké společnosti, stejné, jaká existovala na Arabském poloostrově v době, kdy vystoupil s novým náboženstvím Muhammad. Ta podle autora vládne v současné době po celém světě a je potřeba nahradit ji společností fungující podle vzoru prvních věřících. Velký důraz klade také na šahádu, vyznání víry, a na tawhíd, přiznání Boží jedinečnosti. Právě přidružování k Bohu (sv. Trojice) podrobuje tvrdé kritice, stejně jako zbožšťování rozumu, ateismus nebo i příliš silný emoční vztah k domácím mazlíčkům a prezentaci islámské společnosti „zákeřnými orientalisty“. Možná až překvapivě nenalezneme v textu žádné antisemitské pasáže. Jediná, velmi krátká, kritizuje lichvářskou praxi. Občasné citace Koránu zpravidla uzavírají kapitoly a podtrhují Qutbova tvrzení, případně je dokazují. Součástí Milníků jsou i čtyři kapitoly jeho předchozího díla O odstínech koránského textu. Sajjid Qutb se narodil v roce 1906 v tradiční oblasti Asjútu v Horním Egyptě necelých čtyři sta kilometrů od Káhiry. V dětství jej výrazně formovalo rodinné prostředí: věřící matka a pokrokový otec, jenž trval na tom, aby Sajjid místo tradiční koránské školy, kde se vyučovalo jen psaní a memoroval Korán, navštěvoval moderní madrasu, v níž probíhala výuka podle západního vzoru. Vnitřní rozpor, který v něm výchova zanechala, jej provázel celý život. Od devatenácti let publikoval své rané básně a stal se nadšeným stoupencem „nové školy“, literárního uskupení, jehož cílem byla moderní a zároveň ryze egyptská, národní, realistická literatura. Postupem času se jeho zájem stále více a více stáčel k náboženským otázkám a studiu Koránu. Ve čtyřicátých letech se definitivně rozešel s literárními kruhy a začal se věnovat výhradně šíření islámské výzvy. Ve snaze dostat Qutba zpátky mezi sekularisty mu vláda dokonce nabídla vzdělávací stipendium v USA. A to i přesto, že se v té době (konec padesátých let) ocitl pro své kampaně proti stávající sociálně-ekonomické situaci v zemi a stále intenzivnější vybízení k uplatňování islámské sociální spravedlnosti na seznamu nežádoucích osob. Zkušenost s americkou kulturou však Qutba v jeho názorech jen utvrdila. Přestože měl výrazně vyšší rozpočet než ostatní stipendisté, a žil si tudíž nad poměry, z jeho textů psaných v zahraničí je jasně patrné, jak jej tamější pobyt frustroval a jak silně jej materialismus a kapitalismus znechucoval.

Po návratu do Egypta se v jeho dílech stává klíčovým pojmem džihád, komplexní snaha o nastolení a šíření Božího zjevení. V roce 1951 začíná Qutb spolupracovat s Muslimskými bratry, kteří v té době oznamují obnovení činnosti (v letech 1948–49 byla organizace označena za teroristickou a úředně zakázána). Stále kontroverznější díla nemohl Násirův režim dále tolerovat. V 1954 byl Sajjid Qutb zatčen a odsouzen k patnácti letům nucených prací za „podvracení revoluce“. V rámci amnestie se o deset let později ocitl kvůli zdravotním problémům na svobodě, jen proto, aby byl následující rok opět zatčen a za údajné osnování puče, které dokazovaly vybrané pasáže z Milníků na cestě, 21. srpna 1966 popraven. Úvodní studie se nevěnuje jen životu a dílu Sajjida Qutba. Zasazuje je do výrazně obsáhlejšího historicko-politického rámce, kdy vedle rozboru jeho díla a poměrně detailního životopisu přináší širší pohled na vývoj politické situace v Egyptě dvacátého století a na dějiny Muslimských bratrů. Mendelova studie neočekává od čtenáře žádné hlubší znalosti předkládané problematiky. Naopak může i díky početné bibliografii sloužit jako dobrý odrazový můstek pro následné hlubší studium tématu. I samotný text Milníků hojně doplňují zevrubné poznámky pod čarou, které sice mohou narušovat plynulost čtení, avšak v případě, že používaná terminologie není čtenářovi důvěrně známa, přijdou určitě vhod. Překladatel využil prostoru jedné kratší kapitoly k vysvětlení svého přístupu k překladu textu, kdy se zcela záměrně pokouší o zachování ducha Qutbovy stylistiky a specifik arabštiny (včetně obvykle vynechávaných invokací), byť místy na úkor čtivosti. Zato kupodivu zcela chybí rejstřík.

Milníky, jak píše Mendel ve své studii, zůstávají dodnes nejkultivovanějším programem islámského fundamentalismu nejen v arabském jazykovém prostředí. Žádnou výraznou literární hodnotu Qutbova spisu však český čtenář nemůže očekávat. Repetitivnost témat i citací místy až ubíjí a radikálnější pasáže si vyslouží minimálně pozdvižené obočí. Qutbovy názory jsou však dodnes přitažlivé pro část muslimské společnosti, která vidí v odkazu klasického islámu a reformních proudů 18. a 19. století nástroje pro boj proti autoritářským režimům. Popravou Sajjida Qutba režim nedosáhl jeho vymazání z dějin, naopak mu v nich zajistil pevné místo stejně jako aureolu mučedníka.