Český novinář a spisovatel Rudolf Těsnohlídek (1882–1928) proslul zejména svým příběhem o lišce Bystroušce, který inspiroval hudebního skladatele Leoše Janáčka ke složení světoznámé opery. Těsnohlídkův život zásadním způsobem ovlivnila událost, která se stala dávno před tím, než Bystrouška spatřila světlo světa. Na svatební cestě se zabila spisovatelova novomanželka. Její smrt dlouho obestíraly nejasnosti. Co se vlastně ve Vestnes v létě 1905 stalo? Šlo o nešťastnou náhodu, sebevraždu, nebo vraždu? Badatel Ladislav Řezníček se po knihách věnovaných skladateli Edvardu Griegovi či spisovateli Bjørnstjernovi Bjørnsonovi rozhodl pátrat v norských i českých archivech, aby tuto více než sto let starou tragédii objasnil. Na publikaci, již na sklonku roku 2012 vydalo nenápadné nakladatelství ARSCI, spolupracoval s publicistou Miloslavem Martínkem, který se v ní zaměřil na odkazy na norské neštěstí v Těsnohlídkově díle.

Těsnohlídkova norská kalvárie sleduje Rudolfa Těsnohlídka od příchodu na studia do Prahy přes svatební cestu po Norsku a období po Kajině smrti, kdy se dvakrát oženil a pracoval převážně jako žurnalista, až do spisovatelovy sebevraždy v roce 1928. Tato stručná biografie se věnuje jen nejdůležitějším okamžikům jeho života, což je někdy trochu škoda; například o tradici vánočních stromů republiky, kterou Těsnohlídek založil, by se jistě nejeden čtenář rád dozvěděl více. Těžiště knihy ale pochopitelně představuje výše zmíněná norská tragédie a Těsnohlídkův vztah s Jindrou Kopeckou, které podle iniciál říkal Kaja. Seznámili se na studiích v Praze, sdíleli vášeň pro literaturu a brzy se sblížili. Společnými silami přeložili novelu švédské spisovatelky Selmy Lagerlöfové Poklad pana Arna. Láska k severské literatuře později přispěla k jejich rozhodnutí vydat se na svatební cestu do Norska. Novomanželé chtěli mimo jiné navštívit norského spisovatele Alexandra Kiellanda, jehož obdivovali a s nímž se nakonec Těsnohlídek setkal po Kajině smrti sám.

Ráno 25. července 1905 se z pokoje manželů Těsnohlídkových ozval výstřel. Předchozího dne se Těsnohlídkovi ubytovali ve venkovském hotelu ve Vestnes. Kaja si s sebou z Prahy přivezla malý revolver, který nosila na prsou a který osudného rána nabila. Ze zbraně pak vyšel výstřel a způsobil Kaje smrtelné zranění. V pokoji byl v tu dobu i Rudolf, ale stál ke své ženě otočený zády, a tak neviděl, co se stalo. Jeho zármutek se svědkům i policii zdál natolik opravdový, že možnost, že by byl svou ženu zastřelil, úřady zcela vyloučily. Přesto musel Rudolf zůstat v Norsku, kde byla Kaja na místním hřbitově pohřbena, ještě měsíc, než české úřady poskytly všechnu potřebnou dokumentaci. V úvahu kromě nehody připadala pouze sebevražda, jíž mohla Kaja řešit svou bezvýchodnou situaci – měla oboustrannou tuberkulózu plic a tak jako tak by brzy zemřela.

Přínos publikace Těsnohlídkova norská kalvárie je otázkou. Úřední dokumenty popisující průběh vyšetřování a obsahující výpovědi svědků jsou poutavé a vyskytuje se v nich řada zajímavých detailů, ale vesměs jen potvrzují dřívější teorie o nešťastné náhodě či sebevraždě. Popis na obálce knihy tvrdící, že „L. Řezníček (...) objevil v norských archivech vyšetřovací spisy, které vnášejí do letité záhady nové světlo,“ je tedy notně nadnesený. Oddíl Stopy v literatuře, zabírající více než třetinu už tak útlé knihy, zahrnuje vybrané Těsnohlídkovy texty vztahující se k neštěstí – cestopisné črty Romsdal a Město paní z námoří a povídku Rasův syn. Je jen škoda, že tyto texty nejsou nijak komentovány, a tak se literární analýza Těsnohlídkova díla omezuje na citace včleněné do takřka dobrodružného líčení spisovatelova života. Jelikož ale doprovodné texty dosud existovaly pouze v podobě dobových časopiseckých otisků, lze vítat i samotné jejich uveřejnění.

Kniha tedy potěší především zájemce o (stručnou) biografii Rudolfa Těsnohlídka a o hojné ukázky z jeho díla. Dále poskytuje letmý vhled do české společnosti meziválečného období a obšírné popisy putování Norskem počátku 20. století, kdy se z Čech na Sever jezdilo pouze sporadicky. Toto období je o to zajímavější, že právě v roce 1905 rozhodli Norové v referendu o své nezávislosti. Soudobá norská atmosféra plná naděje ostře kontrastuje s Těsnohlídkovou mizérií.