Daniel Pennac patří již více než tři desetiletí k předním francouzským autorům. Ze svých literárních začátků spojených s detektivním románem promítá i do své aktuální tvorby dva základní principy: neotřelou zápletku a striktně logické vyústění děje. Vychází navíc ze zkušeností učitele na druhém stupni, kterým dlouhá léta byl. Tyto zkušenosti jej přivedly k problematice čtenářství dospívajících. Autorův dnes již klasický esej Jako román (česky 2004) odhaluje, jak současná škola (nejen ta česká!) ubíjí v mladých lidech představivost a doslova jim znechucuje literaturu i samotný akt čtení. V tomto eseji, stejně jako v celé tvorbě, Pennac nemoralizuje, ale nabízí řešení. Obdobně si počíná i v próze ze školního prostředí Kamo, nápad století.

Cyklus čtyř krátkých příběhů o chlapci jménem Kamo, jehož první díl s názvem Nápad století vychází v umělecké edici Modrý slon nakladatelství Meander, zobrazuje každodenní svět školáků jedné lidové pařížské čtvrti. Vypravěčem je Kamův spolužák a přítel, žák páté třídy, který žije v harmonické rodině typických pařížských intelektuálů. Kamo, jenž naopak pochází z neúplné rodiny, představuje nepřebernou studnici nejrůznějších nápadů, které občas nedopadají právě nejlépe. Jako například když požádá milovaného učitele, aby třídu připravil na přechod na druhý stupeň, kde se žáci budou setkávat s nejrůznějšími typy učitelů. Zdánlivě bláznivá prosba ovšem přeroste v problém kolosálních rozměrů. Třída si se zděšením klade otázku: jestliže se teď pan učitel Margerell na každý předmět mění v nějakou jinou osobnost, kam zmizel Margerell původní?

V Čechách přinejmenším od dob Jaroslava Žáka panuje tendence zobrazovat učitele jako figurky postižené nejrůznějšími psychickými úchylkami. Francouzská tradice takovým zjednodušením netrpí. Pan učitel Margerell je učitel, jakého by si přály všechny děti. V jeho podání jsou všechny předměty alespoň snesitelné, a když se posadí na katedru, aby žákům něco povyprávěl, všichni poslouchají se zatajeným dechem. Zároveň však postava učitele netrpí zploštěním a není zobrazena jen ve své „pedagogické“ podobě. Pennakův Margerell vede po vyučování vlastní život, který jeho žákům, stejně jako čtenářům, samozřejmě není dostupný, ale nakonec poslouží jako klíč k rozluštění záhady.

Ústředním motivem příběhu jsou ovšem děti a jejich náhled na svět. I když už Margerellův případ začíná vypadat beznadějně, na konci příběhu si dětský recipient spolu s hlavními hrdiny může oddechnout. Záhada náhlého rozpadu osobnosti se vysvětlí a Kamův nápad se nakonec přece jen ukáže jako nápad století. Nejenže pomohl páťákům připravit se na důležitou změnu, ale změnil k lepšímu život i panu učiteli. V závěru knihy si tak dětský čtenář uvědomí, že svět dospělých, který mu často může připadat stejně záhadný jako románová proměna oblíbeného učitele, má své zákonitosti, jejichž logika není nesrozumitelná, jen do ní bude muset dorůst.

Inteligentní ilustrace Tadeáše Kotrby, jež doprovázejí české vydání, podtrhují celkové vyznění příběhu. Jsou dynamické a příběh dokreslují. Zároveň jejich střízlivost (jde o jednoduché kresby tuší) již připravuje dětského čtenáře na četbu bez ilustrací.

Svou tematikou, formou i rozsahem by kniha (stejně jako ve Francii) mohla sloužit ke společné školní četbě, při které by děti, vedle zážitku ze společně prožívaného, mohly nenásilně pochytit základní problematiku práce s literárním textem. Jediným vážným nedostatkem recepce knihy by tedy mohl být nedostatek nadšených pedagogů.