Dobrá zpráva: vychází u nás po nějaké době opět švédská kniha, která na obálce nemá mrtvolu. Místo toho přebal informuje, že Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel (Hundraåringen som klev ut genom fönstret och försvann, 2009) velmi pobavil švédské celebrity a německé recenzenty a že jde o bestseller úspěšný v mnoha zemích. Obojí je pravda, ve Švédsku se skutečně stal nejprodávanější knihou let 2010 a 2011, skvěle na odbyt šel i v Německu a práva již byla (podle švédské Wikipedie) prodána do celkem 35 zemí. Zkrátka všeobecné nadšení, vyvolávající veliká očekávání. A v tom možná spočívá hlavní zádrhel: může takto uvedená kniha vůbec ještě příjemně překvapit?

Stručné shrnutí děje: hlavní hrdina Alan Karlsson má v den svých stých narozenin už plné zuby života v domově důchodců, a tak vyleze oknem do zahrady, zamíří na nádraží a prvním autobusem se vydá neznámo kam. Cestou náhodou přijde ke kufru s tajuplným obsahem, který je důvodem, proč ho začíná pronásledovat trojice rozzlobených zločinců. Pohřešuje ho i personál domova, takže má stařík v patách brzy také policii. Přeje mu však štěstí, díky němuž vždy narazí na přátele, kteří mu pomohou z nepříjemností. Toto celkem napínavé a vtipné vyprávění, plné bláznivých nápadů i absurdních scén, je navíc pravidelně prokládáno kapitolami z Alanovy minulosti. Ukazuje se, že stoletý stařík toho má hodně za sebou...

Ani v tomto románu tedy čtenář není ochuzen o detektivní zápletku. Dokonce se dá říct, že Jonas Jonasson slavné detektivky paroduje, což naznačuje už i samotný název (po Mužích, kteří... a Dívce, která... tu teď pro změnu máme Stoletého staříka). Legraci si dělá ze zločinců stejně jako z vyšetřovatelů, nešetří média, ale ani třeba sociální ústavy, své xenofobní spoluobčany nebo například uprchlé slonice. Zábavný příběh je docela dobře promyšlený, i když zde bijí do očí některé podivuhodné náhody.

To ale ještě není nic proti retrospektivním epizodám! Z nich se dozvídáme, že pyrotechnik-samouk Karlsson se shodou okolností připletl k většině zásadních historických průšvihů 20. století, pokud je rovnou sám nezpůsobil. Měl tu čest setkat se mimo jiné s generálem Frankem, Trumanem, Stalinem, Churchillem, de Gaullem nebo Kim Ir-senem (a pomazlit si jeho nebohého malého synka). Pomohl Američanům a později Sovětům sestrojit atomovou bombu, dělal špiona v Moskvě, pět let strávil v gulagu... a to všechno, aniž by se jakkoli zajímal o politiku. Naopak, nejvíc si v životě přál klid a dostatečný přísun drinků. Jenže věci se prostě vždycky nějak zvrtly.

Alan Karlsson je jakýmsi křížencem Forresta Gumpa, Járy Cimrmana, kapitána Yossariana, barona Prášila a dobrého vojáka Švejka. Čtenářovy sympatie si získává svým selským rozumem a bohorovností, s nimiž přijímá nevyhnutelné a odsuzuje jakoukoli ideologii a fanatismus. Ničím dalším (kromě záliby v alkoholu) ho však bohužel charakterizovat nejde a jeho chování a způsob uvažování se na rozdíl od ostatních zmíněných hrdinů dá někdy těžko chápat. Ale budiž, nemáme tu co do činění s psychologickým románem.

Stoletý stařík nabízí nenáročný, obratně napsaný příběh a čte se snadno a rychle. Ze začátku je to celkem legrace, jenže po pár stech stránkách si jasně uvědomujete, že to všechno už odněkud znáte, že historky a fórky jsou pořád „na jedno brdo“, a především že autor každý vtipný nápad bohužel ždíme až do poslední kapky. Občas se mu vydaří pěkné satirické pošťouchnutí, většinou však míří kamsi do historie a například zesměšňování studené války už v současnosti působí trochu bezzubě. Nejzábavnější kniha, kterou jsem kdy četla, to rozhodně není a ani ostatní nadšené citace z obálky nemůžu potvrdit. Titul však bezpochyby v záplavě severských krimi románů přináší příjemné osvěžení. Spolu s aktuálním českým vydáním vychází také audiokniha, kterou namluvil Martin Stránský; v příštím roce by ve Švédsku měla mít premiéru i filmová verze příběhu, kterou připravuje režisér Felix Herngren.