Třetí svazek z prestižní edice Mistrovská díla evropského komiksu se noří do let 1988 a 1989, kdy trilogie Věčná válka vyšla poprvé. Po Incalu to je další příspěvek do této edice ze škatulky sci-fi, tentokrát však jde o meditativní válečnou metaforu, trochu ve stylu Malickova filmu Tenká červená linie (a stejnojmenné literární předlohy Jamese Jonese). Komiks původně vyšel jako román (v roce 1974) a jeho autor, Američan Joe Haldeman, v něm zúročil své zážitky z války ve Vietnamu, kterou prožil na sklonku 60. let jako voják. V roli výtvarníka se představuje Mark van Oppen, známější jako Marvano – jde tedy o trochu netradiční, americko-evropskou spolupráci.

Válčit jinde
Děj příběhu Haldeman posunul do tehdejší nepříliš vzdálené budoucnosti, začíná v roce 2010, kdy jsou lidé díky takzvaným kolapsarovým skokům (pro urychlení kosmické lodi využívají gravitaci hvězd, nebo dokonce galaxií, podobně jako dnešní sondy využívají planety) schopni překonávat na svých cestách vesmírem obrovské vzdálenosti. První díl trilogie se odehrává během jediného desetiletí, další jsou rozprostřeny do celých staletí, čas tu však musíme brát relativně, zcela jiný čas ubíhá na kosmické lodi, a hlavní postavy tak téměř nestárnou.

Název komiksu vychází z válečného konfliktu, který lidé nesmyslně vedou s mimozemskou civilizací, války, která má trvat celá staletí, a přesto se ji hrdinovi příběhu, Williamu Mandellovi, podaří prožít celou. Odvěká lidská touha válčit je tu hnací energií celého konfliktu, který je rozpoután zcela iracionálně a bezdůvodně; strany spolu vůbec nekomunikují. Přenesením válečného konfliktu mimo Zemi autor reflektuje způsob, jakým probíhaly konflikty v době studené války, tedy mimo území hlavních aktérů. Novější komiksová adaptace odráží také kosmický program takzvaných Hvězdných válek, který byl aktuální v době prezidentství Ronalda Reagana, jenž chtěl studenou válku rozšířit i na oběžnou dráhu Země.

Od fašismu k homosexualitě
V prvním díle se autoři zaměřují na výcvik vojáků a první střetnutí s Tauřany, jak se nepřátelské civilizaci podle souhvězdí, kde na ni lidské kosmické lodě narazí, přezdívá. Asi nejpůsobivější je tu pasáž, v níž se vojákům za pomoci „hypnotické postsugesce“ aktivuje „nenávistný komplex“ – tedy nepřekonatelná touha vraždit protivníky. Těžko říct, zda tu autor čerpal z různých psychologicko-farmaceutických pokusů na vojácích ve Vietnamu. Druhý díl se pak odehrává zčásti na cestě vojáků zpět na Zem, zčásti na Zemi a v závěru také na dalším vojenském tažení. Příběh je zde zhuštěn až do nesrozumitelnosti. Haldeman se snaží zachytit především radikální proměnu společnosti na Zemi a následný střet s touto realitou, který vojáci po návratu zažívají.

Tady je zřejmá podobnost s vietnamskými veterány po jejich návratu do Ameriky, kterou mezitím proměnilo hnutí hippies a s ním spojená levicová vlna. Ve Věčné válce je tomu naopak, nová společnost je orwellovská, plně kontrolovaná skrze média, která jsou tvrdě cenzurována. Život před televizní obrazovkou se tu dokonce stává životním stylem. Haldeman se pouští i do kritiky amerického zdravotnictví: to se v komiksu stává pro mnoho lidí, včetně Mandellovy matky, finančně i třídně nedosažitelným. Válečná sci-fi se tak překlápí do dystopie. Ve třetím dílu je Mandella povolán do dalšího, zatím nejvzdálenějšího konfliktu a po jeho návratu na Zem se píše již rok 3177. Tento díl je asi nejakčnější, zároveň ale paradoxně nejméně zábavný. Během dlouhé doby, která na Zemi uplynula, se dále mění společnost: heterosexualita se stala úchylkou, protože vzhledem ke stále se prodlužujícímu věku je třeba lidstvo přeprogramovat na nereproduktivní homosexualitu.

Jako v ábíčku
Marvanova kresba nezapře inspiraci v Moebiovi, je propracovaná a detailní, také je vidět, že Marvanovi jdou mnohem lépe technické podrobnosti než výrazy postav. Zároveň dost připomíná kresbu Františka Kobíka z jeho ábíčkových sci-fi komiksů. Je díky tomu vidět, že jsme i přes komiksovou vyprahlost komunistických dob v 80. letech za Evropou zas tolik nezaostávali. Přidanou hodnotou kompletního vydání je Haldemanův úvod, v němž autor vysvětluje spojitost mezi komiksem a jeho vlastními válečnými zkušenostmi, a závěrečná korespondence mezi Haldemanem a Marvanem z roku 2002, kdy měl vyjít komiks po deseti letech v kompletu. Díky korespondenci se tak dozvídáme i o pozadí vydání knihy a komiksu a problémech, které je potkaly jak v USA, tak v Evropě.

Věčná válka je netradičně pojatý komiksový sci-fi román, který zřejmě příliš nezaujme ty, kteří si od tohoto žánru slibují nekonečné akční scény. Pro svou roztříštěnost způsobenou především nutným krácením předlohy ale možná zklame i náročnějšího čtenáře. Zhuštěnost příběhu je zřejmě i důvod, proč se dá s hlavní postavou těžko soucítit. Ideálním čtenářem bude asi ten, kdo vyrůstal na komiksových seriálech Vzpoura mozků nebo Galaxie a tyto jsou mu už trochu „malé“. Další adaptaci Haldemanova díla, tentokrát filmovou, připravuje na rok 2013 Ridley Scott.