V nakladatelství Fra tisknou medailon autora hned na první stranu. V případě jejich pozdního debutanta Davida Vody (nar. 1976) se z poznámky čtenář dozvídá o jeho zběhlosti a zálibě v umění výtvarném (absolvoval dějiny umění na UPOL, byl kurátorem, publikuje v Ateliéru), stejně jako v literatuře (redaktor nakladatelství Burian a Tichák a dvouměsíčníku Listy). Dětství trávil v České republice i na Slovensku, což se zásadně promítlo i do knížky; polovina knihy je totiž slovensky, druhá česky.

První oddíl, ten slovenský, se nazývá Verše a tvoří ho převážně milostné básně, český oddíl (Leden) obsahuje pouhých sedmnáct básnických deníkových záznamů. Vedle obou kultivovaných a barvitých (mohu-li v případě slovenštiny soudit) mateřských jazyků Davida Vody ve sbírce prosvítá i němčina, italština, francouzština, španělština, ruština, angličtina a latina. Cizojazyčné pasáže se objevují po špetkách a velmi pozorně – někdy v rýmu nebo v pointě („ešte asi: / zeleň / tvoje krivky / allerheiligen“), se vším vtipem („ihlu k. k. / uchom tschechei“). Angličtina pak někdy působí jako společenské rýpnutí („made in Italia“) a v milostných básních se uplatňuje i český předsudek o erotické slovenštině. Něčím podobným se ve svých knihách předvádí například Pavel Ctibor , u kterého jde ale spíše o doprovodný příznak čardáše nejmožnějších experimentů, anekdot a zážitků. Vodovo nadstandardní jazykové vybavení je tišší a zdrženlivější.

Verše i Leden obsahují texty nejen jazykově velmi rozdílné. Stojí v nich prchlivé, křehké básně z let 2002–2006 proti hutným, náročným básním v próze z ledna 2009. Trvá delší dobu, než se čtenáři zjeví. Hlavním tématem sbírky, bílou nití (dle dominující barvy) propojující oba oddíly a proplétající snad všechny texty, je dialog mezi básníkem a druhou osobou, která je Vodovi dražší sebe sama. Ten druhý (explicitně oslovovaný) hraje prim, na jeho svět je kladen důraz; gramatickou první osobu básník používá jen „pro druhého“, například když se doznává („tu kde som ti pripravil / ďalšie stroskotanie“), anebo v páru či v plurálu („já a ty“, „říkáme v zadním pokoji“). David Voda své vidění často osvěžuje technickými motivy (např. pětistěn), motivy aktuální u něj mají dobré svědomí: „z prvních voleb cáry plakátu (moravské strany)“, „Je po sněhu, po městě rozseto na milion žvýkaček, bílé améby v rozmoklém asfaltu“. Jeho texty se vyznačují působivým střídáním holých a krátkých vět s dlouhými a členitými souvětími a důrazem na adjektiva. Na autorově rukopise je tak znát profese literáta (i díky citátům Mandelštama a Poea) i výtvarníka. Prostor většinou „abstrahuje“, nedořekne, naznačí, vzácněji plasticky vyobrazí slůvkem nebo dvěma: „náves v úpatí“.

Jen na několika místech působí Voda povědomě, např. ve verších „do teba vrásť“ nebo „farby teba“, nakladatelství Fra ale rozhodně přineslo čtenářské obci výrazný a zajímavý talent, na jehož čelo se hned právem snesl laur v podobě zařazení básně Ohne dich do almanachu Nejlepších českých básní 2010 a nominace na letošní Magnesii Literu pro objev roku.