Román Rossija – obščij vagon byl poprvé publikován v roce 2006 v časopise Novyj mir a okamžitě vyvolal bouřlivé reakce mezi čtenáři i kritiky. Vzápětí byl, ještě jako časopisecké vydání, nominován na prestižní literární cenu „Nacionaľnyj bestseller“. V roce 2007 vyšel knižně v nakladatelství Limbus Press a dosud byl přeložen do deseti evropských jazyků včetně angličtiny, němčiny, francouzštiny a italštiny.

Hlavním hrdinou románu je dvacetiletý student Nikita, kterého opustila jeho studentská láska, extravagantní levicová anarchistka Asja. Aby na ni zapomněl, vydává se Nikita na pouť vlaky třetí třídy po Rusku a snaží se pochopit, co je to vlastně za zemi. Na své cestě potkává řadu bizarních, tragických i tragikomických postav a zaznamenává jejich osudy, které dohromady dávají pestrý a hutný obraz současného Ruska: žena, jež se protlouká se dvěma dětmi a snaží se je uživit prodejem vlněných ponožek v příměstských vlacích, protože její manžel odmítl opustit vylidněnou hornickou osadu kdesi na Sibiři a raději se tam upíjel k smrti. Dívka z Oděsy, kterou znásilňoval otčím, a tak utekla do Petrohradu, kde však byla znovu znásilněna. Učitel, který se snaží zachránit svoji vesnici, do níž se stahují obyvatelé nedalekého polorozpadlého sanatoria pro pacienty s tuberkulózou, a která se tak pomalu propadá do nákazy, špíny a morálního rozkladu. Mafián, jenž projde duchovním obratem a stane se z něj pop v zapadlé vesnici. Petrohradský filozof Rošin, který poslouchá trans, uctívá Che Guevaru a své studenty infikuje existenciální úzkostí. Stařenka, která utekla z bombardovaného Grozného a teď myje schody v jedné luxusní moskevské novostavbě, aby tam mohla v kumbále přespávat…

Kniha nemá pevný syžet, je spíš sledem jednotlivých epizod a scén (z života s Asjou i bez Asji). Je zalidněná obrovským množstvím postav. Prolínají se tu obrazy z glamourové Moskvy s jejími gay kluby, transvestity a prostituty, dekadentně intelektuálního Petrohradu s undergroundovými literárními večery a filozofickými rozpravami na břehu Něvy s výjevy z bohem zapomenutých a v blátě utopených ruských vesnic. Kniha končí „křížovou cestou“ několika starců z Petrohradu do Moskvy, kteří protestují proti reformě penzí, kvůli níž jejich peníze ztratily skoro veškerou hodnotu, a uzavírá se vizí revolučního výbuchu po vzoru ukrajinské oranžové revoluce.

Anotace od vydavatele:
Mladé spisovatelce Natalii Ključarjovové se hned v prvním románu podařilo to nejsložitější: vytvořit velkolepou literaturu a zároveň se stát hlasem celé země, se vší její bolestí a slzami, rozdrásané, opilé, ale překrásné a silné. Na dvou stech stranách tu vystupuje obrovský počet postav, každá z nich se svou pozoruhodnou minulostí, a celý tento kaleidoskop se slévá do jediného obrazu, tak přesvědčivého, až se z toho člověku ježí vlasy. Ještě předtím, než vyšel knižně, vyvolal román bouři emocí mezi čtenářskou veřejností a na internetu. Pochvalně se o něm vyjádřili tak různé osobnosti jako Marija Arbatovová, Eduard Limonov a Viktor Toporov. Liknavě jej kritizují milovníci jemné plačtivé literatury. Panuje však názor, že román Rossija – obščij vagon, podobně jako román Saňa Zachara Prilepina, je možné považovat za předchůdce budoucí ruské literatury – hrdé, zlé a krásné.

Básnířka, prozaička a žurnalistka Natalja Ključarjovová (1981) se narodila v Permi, studovala v Jaroslavli a od roku 2005 žije a pracuje v Moskvě. V roce 2002 byla nominována v kategorii poezie na literární cenu pro začínající autory Děbjut, její básně vyšly v roce 2006 knižně pod názvem Bílí pionýři (Belyje pionery). V roce 2007 získala literární cenu J. Kazakova za nejlepší povídku roku Jeden den v ráji (Odiň deň v raju). Je autorkou básnické sbírky Bílí pionýři (Belyje pionery, 2006), románů Rusko – vagón třetí třídy (Rossija – obščij vagon, 2007) a SOS! (2009) a souboru povídek Vesnice hlupáků (Derevnja durakov, 2010).