Román Bergersdorf je věnován „všem nevinným obětem politického násilí v Čechách a na Moravě". Děj začíná v předvečer německé okupace takzvané Rest-Tschechei 13. března 1939 ve vesnici Bergersdorf, dnes Kamenná, v německy mluvící enklávě na Jihlavsku. Převážně Němci obydlená vesnice očekává příchod wehrmachtu s velkými nadějemi. Ve třicátém osmém jako by na ně Říše zapomněla, ale od teď se mělo postavení německé menšiny v Čechách a na Moravě zlepšit. Na oslavu příchodu německých vojáků obyvatelé vyvěsí vlajky s hákovým křížem a připraví hostinu. Do Jihlavy má přijet dokonce Hitler, a tak se vesničané vystrojí do slavnostních krojů a shromáždí se na jihlavském náměstí. Vůdce však nepřijede, protože byl odhalen připravovaný atentát. V kraji začne zatýkání, v Jihlavě je vypálena synagoga. Ústředními postavami se stává rodina bergersdorfského starosty Hondla. Wenzel Hondl je sice proti radikalizaci německých obyvatel vůči českým sousedům a proti horlivému vstupování mladých mužů do SS a wehrmachtu, avšak pod nátlakem okolností se s novou mocí sám zaplete a do SS vstoupí též. Bergersdorf se stane vzorovou vesnicí SS, kterou si oblíbí především generál Gottlob Berger. Protože se v prvních letech okupace sedlákům daří poměrně dobře, přehlížejí podivné zákazy nebo omezování návštěv kostela, který pro ně byl dosud neoddělitelnou součástí života. Teprve když mnoho mladých mužů narukuje do války, kde padnou, začnou si obyvatelé uvědomovat zrůdnost celého systému. Svědectví starostova synovce Franze o koncentračním táboře v Rize jednoznačně potvrdí krátkozrakost, se kterou sedláci okupanty vítali. Hondl se pokusí promluvit o děsivých zprávách s generálem Bergerem. Ale když ten vše popře, je starostovi zřejmé, že rozhodnutí přiklonit se na stranu Hitlera nebylo správné: „Chtěli jsme se osvobodit od Čechů a místo toho jsme padli do rukou Hitlerovi." Na konci války se němečtí obyvatelé stanou terčem násilí a brutální msty revolučních gard, jejichž motivací je především kořist po vyhnaných sedlácích. Svůj domov v Bergersdorfu musí většina Němců opustit a mnoho mužů, mezi nimi i starosta Hondl, je umučeno k smrti a jejich těla ukryta do hromadného hrobu na louce Budínka nedaleko Dobronína, jehož stopy byly zahlazeny tak, že ho česká policie odhalí až v roce 2010.

Na příkladu vesnice Bergersdorf jsou tak v knize vylíčeny poslední roky společného soužití Čechů a Němců. Autorka vzhledem k závažnosti událostí nedávné historie volí formu dokumentárního románu, ve kterém se opírá o autentické zdroje, jež doplňuje fiktivními rozhovory a příběhy, „jak se asi mohly odehrát“. Tato kombinace je pro čtenáře velmi příznivá, neboť autorka tímto postupem spojuje jednotlivé části mozaiky, které vytvořily dějiny, a čtenáři předkládá návrh, jak by mohl vypadat obraz celistvý. Vzhledem k tomu, že se literatura faktu stává v poslední době stále oblíbenější a beletrie poněkud ustupuje do pozadí, je dokumentární román jako průnik obou žánrů přitažlivý pro obě skupiny čtenářů.

Přestože jsou fakta doplněna o fikci, zůstává líčení nezaujaté a velmi věrohodné. Stejně tak autorka dokazuje, že téma protektorátu a období následujícího těsně po druhé světové válce je stále aktuální a může obohatit diskusi na téma Benešových dekretů a následného vyhoštění německého obyvatelstva, které si stále zaslouží hlubokou reflexi jak v české, tak v německé společnosti. Herma Kennelová líčí příběhy obyčejných lidí, kteří se stali součástí hrůzného politického režimu a později i jeho oběťmi. Stejně jako v jiných svých dílech i v Bergersdorfu klade autorka důraz na humanismus člověka, který se octne v soukolí politických dějin.