Na Ukrajině se každý rok předává tak neuvěřitelné množství literárních cen, že je již nemožné většinu z nich brát vážně. Například letošní ceny Fóra vydavatelů (lvovského tzv. mezinárodního knižního veletrhu) měli členové narychlo sestavené komise vybírat ze seznamu 350 knih, který dostali tři dny před udílením. Je tedy jasné, že ukrajinské literární ceny, kterých je navíc každým rokem víc a víc, degradovaly a ocenění nemají pražádný význam. Existuje jen několik cen, které lze považovat za seriózní, u nichž je jistota, že je vybírala adekvátní komise složená z odborníků, kteří knihy skutečně přečetli a dané věci rozumějí. Jednou z těchto cen je Koronacija slova (Korunovace slova), již sponzoruje značka Korona, výrobce cukrovinek (patří do holdingu Kraft Foods). Letošním laureátem se stal již celkem známý volyňský autor Volodymyr Lys se svojí poslední knihou Stolitťa Jakova (Století Jakuba).

Jde opravdu o knihu vymykající se průměrné současné ukrajinské próze. Autor si zřejmě pod současnou módní vlnou románových kronik vybral za hrdinu příběhu obyčejného volyňského venkovana Jakuba, jenž se má za několik týdnů dožít stovky. Jakub prožil téměř celé 20. století a kus 21. a má zobrazovat historii Ukrajiny (alespoň té západní), která se na něm do slova a do písmene podepsala. Teprve v posledním roce či dvou se ukrajinští autoři pouštějí výrazněji do témat zpracovávajících vlastní historii, a to především 20. století. To znamenalo pro Ukrajinu snad nejhorší dějinné období, kdy došlo hned k několika uměle vyvolaným hladomorům, mnoha válkám (na území Ukrajiny probíhaly boje mezi NKVD a UPA do pozdních 50. let 20. st.), likvidaci inteligence, rozkulačování, deportacím, vraždám, obecnému úpadku atd. Historická, ale i rodinná či osobní paměť měla být zcela vymazána a nahrazena bolševickou. Jak tento dějinný proud semlel jednoho zcela obyčejného vesničana? To je příběh Lysova Stolitťa Jakova. Začíná sice trochu prvoplánově; stařičký Jakub nalézá na své zahradě mladou narkomanku Olenu, o niž se začíná starat a která se ho občas zeptá na jeho život. Sice poté zmizí a pro další děj již nehraje žádnou roli, ale Jakub dále vzpomíná a čtenář se dovídá o jeho první lásce, sousedovic dcerce, která si však musela vzít bohatšího muže, o své službě v polské armádě, kam tehdy tato část Ukrajiny patřila, o dalších láskách, o návratu a založení rodiny s bývalou polskou snad šlechtičnou, o další válce, Němcích, bolševicích, koncentráku, UPA, čistkách, vyvraždění rodiny, všeobjímajících lžích…

Lys má příběh zcela rozplánován a mnoho událostí čtenář předpokládá a často dopředu tuší či přímo ví, jak bude děj pokračovat či kterým směrem se ubírat. Začátek a konec knihy jsou dosti rozvleklé a týkají se převážně Jakubových pocitů, hlavní příběh však zaujme, a to jak dialogy často ve volyňském nářečí, polštině či ruštině, tak samotnou stavbou syžetu. Zpočátku vesnický mladík řeší odvěký problém rozporu chudoby a bohatství, ale pouze v rámci vlastní vsi, tradic a zvyků, které dějinné události nechávají na pokoji. Jakmile však nastane 2. světová válka, příchod nejdříve Němců, pak Poláků, pak opět Němců a nakonec Rudé armády, následuje kolektivizace a celkový rozklad společnosti, inscenované procesy, život Jakuba, coby pasivního elementu zobrazujícího osud Ukrajiny, nabývá tragických rozměrů. Jakub se nikdy nesnažil stát hrdinou, v žádné z armád, v níž musel sloužit, ani v každodenním životě, vše se na něj samo valilo, aniž by on mohl jakkoli zasáhnout, cokoli změnit, což jej nakonec přivedlo k jakémusi fatalismu, přestože skrze něj občas probleskne závan vlastní vůle a schopnosti se vzepřít. Tak je již stařičký Jakub schopen zabít mafiána, jenž si přijel pro Olenu. A tento „hřích“, stejně jako další zabití v souvislosti s UPA po válce, tíží Jakubovo svědomí. To se potácí mezi těmito vlastními hříchy, kterých se však nemusel vůbec dopustit, kdyby jeho osud vždy odněkud svrchu nedeterminovaly „velké události“.

Některé části mohl autor více rozpracovat, údobí po válce přelétl jakousi mlhou, takže čtenář neměl příliš možnost se do těchto částí dostatečně ponořit, zatímco jiné události, osobnější, jsou naopak někdy přespříliš rozvleklé a nikde neústí, nic na ně nenavazuje, pro další děj nemají hlubší význam.

Přese všechna negativa, která naštěstí nepřevažují a patří spíše do standardní nedopracovanosti, s níž se potýká 99 procent současných ukrajinských autorů, se jedná o knihu pozoruhodnou, která rozhodně stojí za přečtení a která poodkrývá některé dějinné události, o nichž sami Ukrajinci nemají většinou ani zdání. Bohužel, znalost vlastní historie nepatří mezi silné stránky obyvatel Ukrajiny. Ti se stále potácejí podobně jako Jakub v dilematu: sdělit, co vím, předat dál, anebo to nechat být a „nezatěžovat“ mladé, kterých se tak dávné události snad už ani netýkají?