Tři současné osobnosti české kultury jsou „protagonisty“ zajímavě koncipované publikace Svatavy Urbanové. Ve všech případech byla mottem pro jejich výběr proslulost přesahující hranice naší republiky i jejich paralelní sounáležitost s českým prostředím, projevovaná výrazem vyjádření či bytostnými návraty trvalého nebo opakovaného charakteru.

Základem pro vznik díla byly autorčiny předchozí časopisecké studie a pasáže z knižních monografií, motivací pro jeho podobu pak byly především přednášky určené nečeským studentům a posluchačům. Soubor předkládá autorka v české a španělské, ne zcela identické verzi, knihu pak doplňuje anglicky psané obsáhlé resumé. Několikajazyčnost tak koresponduje nejen s fungováním předmětných uměleckých děl v několika zemích světa, ale i se skutečností, že část současné literatury pro děti svou sdělností zemské hranice překračuje.

Mnohaletý mezinárodní odborný zájem o dílo Květy Pacovské, Petra Síse a  Ivy Procházkové souvisí s jeho ohlasem následujícím četná prestižní ocenění a je podmíněn vydáním knih ve více jazycích, nezbytnou roli hraje ovšem i jejich vlídné přijetí adresáty. Ilustrátorskou práci a artefakty Květy Pacovské představila Svatava Urbanová chronologicky, především však v zastaveních u takzvaných paradoxů autorky, k nimž náleží zejména větší známost její tvůrčí činnosti ve světě než doma („V současnosti se české děti s jejím dílem neseznamují“). Právě v cizině získala Pacovská toužebný prostor pro tvorbu hravou, optimistickou, barevnou, experimentálně se otevírající malým i velkým recipientům k dotykovému kontaktu a k vnímání všemi smysly i k vyjádření vážnějších tónů, vybízejících k hledání souvislostí, významů, k poznávání.

„Zeď, která rozdělovala dlouhá léta Berlín i celou Evropu, je naštěstí už jen vzpomínkou“, vyznává Petr Sís s dovětkem, že její podstata by neměla být zapomenuta. Právě tato zeď, za níž Petr Sís vyrůstal, motivovala vznik knihy Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou . Je jí věnována druhá kapitola knihy, jež byla částečně publikována ve sborníku referátů z prešovské univerzitní konference příznačně nazvaném Fenomén zla v súčasnom umení pre deti a mládež. Výrazně autobiografický příběh výtvarníka a spisovatele, vyprávěný slovy, ilustracemi, komiksy, deníkovými zápisky a reprodukcemi různých artefaktů, je zprávou o naší nedávné minulosti i varováním před stavěním reálných i pomyslných zdí nových. Urbanová sdělně postihla proces vzniku knihy i důvody její jiné podoby pro české a americké příjemce, vyzvedla její vrstevnatost, skrze niž autor oslovuje s vědomím  různých dosahů věkově a národnostně různorodé publikum, domýšlela její podíl na způsobu a hloubce recipientského vnímání estetického rozměru díla v souvislostech s  jeho výchovným a poznávacím poselstvím, účinným vzhledem k autorsky intimnímu rozměru knihy a lidskosti příběhů v ní uložených.

Vzhledem k tomu, že i spisovatelka Iva Procházková žila dlouho mimo domov, „patřilo“ její dílo mnoho let hlavně zahraničním, především německým čtenářům. Portrét autorky předkládá Svatava Urbanová v přehledové studii, jež ovšem není výčtem, ale analýzou děl, postihující profil spisovatelky z hlediska východisek lidských i tvůrčích: vyzdvihuje prolnutost dětského a dospělého aspektu v jejích knihách, zpodobnění složitosti křižovatek na dětské cestě k pochopení a navýšení vlastní identity, formální a myšlenkové návraty k věčně platným archetypům, do nichž Procházková promítá filozofické, morální, ekologické a další obecně platné hodnoty a problémy současného života bez didaktického vykřičníku, zato s přítomným emocionálním, proto funkčním čtenářským prožitkem. Logickým pokračováním kapitoly o Ivě Procházkové je oddíl věnovaný mezinárodnímu projektu, na němž participovalo pět evropských autorů včetně Procházkové a jehož výstupem byla příběhová kniha Konec kouzelného talismanu. Cíl projektu manifestovat skrze dětskou knihu myšlenku tolerance spisovatelé naplnili, „dveře do světa i k sobě navzájem pootevřeli“, mostu mezi národy (srovnej poslání IBBY) postavili konstrukci. Urbanová vše s porozuměním oceňuje, ale odhaluje i úskalí, jimž při snaze respektovat odlišnosti vlastních zájmů a tvůrčích východisek čelili autoři, a naznačuje tak náročnost hledání cest k pochopení a přijetí různých typů jinakosti v reálném světě.

Publikace nastiňuje netradiční cesty a možnosti představování literatury pro děti a mládež s českými kořeny v mezinárodním měřítku. Tkví nejen v reprezentativnosti výběru autorů knih a artefaktů, v jazykové vícečetnosti, ale i v propojení s ilustracemi, jimiž na připojeném CD-ROMU dokumentuje Svatava Urbanová rozsah a možnosti mnohonárodního fungování autorského obrázkového vyprávění.

Slovo pohyb asociuje neklid, změnu a ve spojení s uměleckým vyjádřením znamená směřování k opozitu ke konvenčnosti. Právě tyto pohyby v části českého literárního a obrázkového tvoření zaznamenala Svatava Urbanová s cílem jejich literárněvědné reflexe i popularizace pro širší veřejnost.