V knize rozhovorů Petrušky Šustrové s překladateli Služebníci slova (Pulchra, Praha 2008) vypráví Olga Krijtová, že k zájmu o Nizozemí a nizozemštinu ji přivedla kniha Felixe Timmermanse Petr Breugel. „Překládal ji R. J. Vonka, který byl před válkou v Holandsku na našem vyslanectví, psal o Komenském a holandsky jistě znal, i když možná ne zas tolik.“ (Podle bibliografických údajů ji ale přeložil z angličtiny – pozn. E.d.B.) Když později knihu četla v originále, zjistila, že v překladu jsou vložené celé věty: „V Timmermansovi je ,nad jejich vesnicí leželo krásné léto‘, a už to je hezké, ale to Vonkovi nestačilo. On napsal: ,Nad jejich vesnicí leželo krásné léto. Všude bylo plno barev a plno věčné vůně květin a hnoje a másla a červené ředkvičky. Ptáci poletovali nad krajem sem a tam, přilétali z mlčících houfů stožárů a z lesa.‘ A tak to jde ještě dál – asi čtyři řádky jsou úplně přidané.“ Navíc se podle Olgy Krijtové ve Vonkových překladech vyskytují chyby, v nichž se pojí nedostatečná znalost nizozemštiny s povrchním čtením: v jeho verzi Breugela zvedá matka dítě do výšky a povytahuje k tomu krk, kdežto v originále ho zvedá do výše jako číši. Olga Krijtová to přičítá zkratovitému odhadu překladatele, že „kelk“ (číše) bude asi „krk“. Jiná možnost by byla záměna slov „kelk“ a „keel“ (krk). Tohle přehlédnutí ale možná ve skutečnosti padá na vrub anglického překladatele a svědčí spíš o škodlivosti jiného překladatelského hříchu, totiž překládání přes třetí jazyk. Legendárních rozměrů nabylo Vonkovo přehlédnutí v úvodu Multatuliho klasického románu Max Havelaar (bibliografické údaje tohoto vydání z roku 1947 nemám k dispozici – doufejme, že tuto knihu překládal Vonka skutečně přímo z nizozemštiny), kde zaměňuje slova „evenaar“ (rovník) a „eigenaar“ (vlastník), a tak se smaragdový pás ostrovů nynější Indonésie nevine v českém překladu kolem rovníku, ale „okolo boků svého vladaře“.

Ale časy se změnily: čtenáři už nejsou odkázáni na překladatelské pokusy zaměstnanců české ambasády a k překládání přes třetí jazyk také už téměř nedochází. Nizozemsko a Vlámsko překládání z nizozemštiny systematicky podporují prostřednictvím příslušných literárních fondů (NLPVF a VFL) a nedílnou součástí tohoto snažení je i péče o kvalitu překladů. K tomu přispívají např. překladatelské domy (v Amsterodamu a nově v Antverpách). Čeští překladatelé jsou v Amsterodamu pravidelnými hosty. Mají k dispozici celou kolekci slovníků, encyklopedií a dalších odborných publikací, problémy mohou konzultovat přímo s autory nebo s kolegy a dalšími odborníky z okruhu fondu NLPVF. Pobyt v nizozemsky mluvícím prostředí by měl vést ke zdokonalení v jazyce i k bližšímu poznání reálií. Mnohdy je to příležitost vidět na vlastní oči dějiště příběhu, ale i v případě knih odehrávajících se například v bývalé Holandské Indii dělí překladatele od Tropického muzea s rozsáhlou expozicí o životě v koloniích jen několik stanic tramvají. Oproti Vonkovi mají dnešní překladatelé i ve vlastní zemi k dispozici solidní nizozemsko-český slovník (F. Čermák, Z. Hrnčířová), standardní několikadílný nizozemský slovník Van Dale je k dostání i na CD-ROMu, vedle toho tu je samozřejmě internet, kontakty s rodilými mluvčími atd. Jsou tu možnosti dalšího profesního růstu prostřednictvím různých kursů a dílen: v součinnosti s literárními fondy operuje Expertisecentrum Literair Vertalen (dříve Steunpunt Literair Vertalen), které podává informace o nejrůznějších aspektech literárního překládání a organizuje překladatelské dílny (nově i na objednávku a na míru, přímo v té které zemi).

Nezměnily se jen časy, ale i čtenáři. Skupina lidí, kteří ovládají oba jazyky, a jsou tedy schopni kvalitu českých překladů posoudit, stále roste. Nejenom díky katedrám nederlandistiky v ČR, ale i proto, že kontakty mezi ČR a Nizozemskem respektive Belgií jsou stále živější, a tak i obec mluvčích nizozemského jazyka usazených dočasně či dlouhodobě v Českých zemích, z nichž mnozí dříve či později zvládnou i češtinu, je stále početnější. Spoléhat na to, že „to stejně nikdo nepozná“, tedy není radno.

Stoupla úměrně tomu i kvalita překladů? Bohužel ne. Veřejně se o tom nemluví, ale v dvojjazyčných kruzích koluje celá řada nových překladatelských perliček ve Vonkově duchu: nimrod čekající na „jachetní sezónu“ (místo na „loveckou“ – „jachtseizoen“), bruslař vyrážející po amsterodamském Amstelu „až ke Starému kostelu“ (to by byl „Oude kerk,“ jde ale o Ouderkerk a/d Amstel, obec jižně od Amsterodamu – ke Starému kostelu se po Amstelu dostat nedá, navíc jsou Holanďané zvyklí bruslit na velké vzdálenosti: přesun o pár set metrů po městě by jim nestál za zmínku), „kýta z jesetera“ jako označení pro kaviár („kuit“ znamená jednak „lýtko“, jednak „jikry“), „prádlo značky tango“ pro tanga, opařeného chlapce natírají „vápnem a řepkovým olejem“ (ve skutečnosti používají k natírání olejem „witkwast“, t.j. štětku na bílení) atd. Charakter takových chyb svědčí o tom, že nejen překladatel, ale ani redaktor si neklade otázku: „Dává to smysl?“. Chybí tu prostý čtenářský zdravý rozum vnímající text jako celek. Poměrně časté vynechávky (nejen věty, ale někdy i celé odstavce) jsou navíc příznakem toho, že ani překladatel, ani redaktor zřejmě text už neprochází znovu s originálem v ruce. Ukazuje se také, že ani redaktor znalý nizozemštiny překlad nezachrání, když má v jazyce stejné mezery jako překladatel.

Na základě několika nedávno vydaných překladů bych se chtěl pokusit o jakési zmapování a utřídění závažných překladatelských problémů. Vyskytují se na té nejzákladnější úrovni: ve významu slov a obratů – nezabývám se tedy např. stylem, volbou jazykového rejstříku atd. Upozorňuji tu na chyby, kterým by se dalo předejít prostě pečlivější překladatelskou i redaktorskou prací. Jde ostatně vesměs o překlady, jejichž vydání podpořil fond NLPVF. Podmínkou k udělení grantu je, že překladatelovu práci příznivě zhodnotil odborný poradce fondu. Jméno se tak dostane na seznam fondem doporučovaných překladatelů (což by tedy současně měla být záruka kvality). Kdo je jednou na seznamu, má „vystaráno“. Pro srovnání: překladatelé do nizozemštiny to mají se žádostí o grant u „svého“ literárního fondu (Fonds voor de Letteren) těžší: bez ohledu na renomé, překladatelské ceny atd. se k udělení pracovního stipendia hodnotí každý překlad znovu. I mistr tesař se totiž může utnout (nebo usnout na vavřínech) – v tom případě je jeho žádost zamítnuta. Zdá se, že takový systém funguje v praxi lépe než doživotní místo na seznamu ověřených překladatelů NLPVF.

Začnu nejtriviálnější kategorií chyb – pravým vonkovským přehlédnutím. Dochází k němu, když překladatel zanedbává dohledávání a ověřování ve slovníku. Grafická podoba s jiným slovem pak vede např. k tomu, že se v jisté knize nápadně často „mumlá“, protože překladatel tak převádí nejen sloveso „mompelen“ (mumlat), ale i „mijmeren“ (dumat) a „mopperen“ (reptat). Prostitutka se zamýšlí nad svou zkažeností („verdorvenheid“), ale překladateli z toho vychází „narkóza“ („verdoven“ je umrtvovat, ovšem slovo „verdovenheid“ neexistuje). Spadá sem zřejmě i „hapering“ (zadrhnutí, v tomto případě muzikantův kiks) přeložené jako „lapání po dechu“ (lapat po vzduchu je „happen“). „Oblačnost“ se mění na „lidi“ (bewolking/bevolking), „účet“ na „kresbičku“ (rekening/tekening), „pletí“ na „pastviny“ (wieden/weiden), „pozemek“ na „dědictví“ (erf/erfenis), „bruslení“ na „poklady“ (schaatsen/schatten), „otřást se hnusem“ na „zakřičet“ (gegruwd/gegromd? – „vrčet“), „pruzení“ na „kecání“ (zieken/zeiken), „dláto“ na „sekyru“ (beitel/bijl – jde přitom o vysekané kusy z mramorových soch), „zájezdní hostinec“ na „výčnělek“ (uitspanning/uitstulping?), „opozdilci“ na „opuštěné“ (verlate/verlaten vreemdelingen), „past“ na „oheň“ (fuik/fik) atd.

K závažným významovým posunům vede i přibližné odhadování podle kmene např. u slovesa „inbinden“ (v překladu „navazovat“, ve skutečnosti „stáhnout se“) nebo „een missie afleggen“ (v překladu poslání „odložit stranou“, ve skutečnosti naopak „naplnit“). Podobně zavádějící jsou „aantekeningen“ (poznámky) nebo „kanttekeningen“ (glosy, poznámky na okraj) překládané podle kmene „tekening“ jako „nákresy/kresby“, nebo „inspanning“(úsilí) v překladu „napětí“ (spanning). V kombinaci s nepochopením gramatické stavby věty: bledě zhojená jizva (bleek geheeld) se v překladu mění k nepoznání, protože překladatel slovo „bleek“ (bledý) interpretuje jako minulý čas slovesa „blijken“ (ukázat se). Kluk bujně (wild) pobíhající při procházce v dunách tam v překladu honí zvěř (het wild) apod.

Překvapivě početnou skupinu chyb (vzhledem k dlouholeté praxi překladatelů) tvoří prostě nesprávný překlad celkem běžného slova nebo obratu (navíc k nalezení ve slovníku). Seznam by byl sáhodlouhý, proto jen pár nejkřiklavějších příkladů: : „een meisje van zeventien“ (sedmnáctiletá dívka) v překladu „ze sedmnácti dětí“; „hij kon zijn geluk niet op“ (byl štěstím bez sebe) v překladu „neunesl tolik štěstí“; „morsig huis“ (zaneřáděný dům) v překladu „potemnělý“; „waar ze opuit was wist ze niet precies“ (nevěděla přesně, o co jí vlastně jde/co očekává apod.) v překladu „nevěděla přesně, kdy se odpojila“; „de hoopvolle stemming hield aan“ (nálada plná naděje trvala) v překladu „poklesla“; „bleek wegtrekken“ (zblednout) v překladu „zbledli a ustoupili“; „knappe koppen“ („chytré hlavy“ – navíc ve spojení „studenten en knappe koppen“) v překladu „fešáci“; naproti tomu „pienter“ („bystrý“ – jednoznačně pozitivní hodnocení) je v překladu „mazaný“; „ijlen“ (blouznit) v překladu „jako by někdo někam spěchal“; „hij steeg af“ (sesedl z koně) přeloženo jako „ustoupil od okraje“ (že se celá pasáž odehrává na koni, tím v překladu definitivně zaniká); někdo leží „aan zijn kant“ (na své straně postele) – v překladu „na boku“; někdo zasténá (hij steunt) – v překladu se ale „opře o lokty“; někomu se stýská po „mrkvi a růžičkové kapustě“ („penen en spruiten“, ke správnému řešení navádí i označení „wintergroeten“ – „zimní zelenina“) – v překladu se mu ale stýská po „výhoncích a lodyhách“; „ze hebben bekijks“ (niz.-č. slovník: „přitahovat značně pozornost, budit rozruch“) přeloženo jako „mají se tu nač dívat“ (výsledkem je, že následující líčení, jak se dvě prostitutky cpou ve snackbaru, se v překladu náhle netýká dvou protagonistek přitahujících svým zjevem a chováním pozornost, ale jakýchsi náhodných návštěvnic, na které se protagonistky dívají) atd. atp.

Vážné následky mívá i nesprávný překlad časového určení: „een enkele keer“ (zřídka, vzácně, ale víc než jednou!) v překladu důsledně „jednou jedinkrát“; „geef hem eens ongelijk“ („v tom mu musíme dát zapravdu“, příp. „A má recht!“ apod.) v překladu „projednou se mýlil“ (zřejmě pod vlivem slova „eens“ – „jednou“, které tu ale má ryze funkci částice); „draait zich een keer om“ (jednou se ohlédne) v překladu „najednou se obrátí“; „doorgaans“ (zpravidla) v překladu „neustále“, „even“ („na okamžik“ nebo jako částice) se často překládá jako „hned“.

Většina následujících úsloví a ustálených vazeb se uvádí v nizozemsko-českém slovníku, překladatel je ale převádí doslova – zřejmě je ještě nedokáže rozpoznat jakožto ustálené vazby: „op één oor liggen“ (niz.-č. slovník: „ještě spí, ještě je v limbu“) přeloženo jako „leží na jednom uchu“; „kalm aan, dan breekt het lijntje niet“ (niz.-č. slovník: „musíme na to pěkně pomaloučku polehoučku; musíme pěkně pomalu, abychom nenarazili“) přeloženo jako „linie se neprolomí“; „in een notedop“ (niz.-č. slovník: „v kostce“) přeloženo „ve skořápce ořechu“; „knikkebollen“ (niz.-č. slovník: „klimbat“ ) v překladu „komíhá hlavou“. Některé vazby se interpretují v překladu přesně naopak: „de geest geven“ („vypustit duši“) je v překladu „znovu jevit známky života“, „daar zou ik maar een oogje op houden“ („být tebou, dobře ji hlídám“ – jde o fešnou sestru) v překladu „tu bych si někdy rád okouknul“.

Významové posuny, které by měly překladatele/redaktora upoutat, protože vedou k nelogickým řešením: někdo má jizvu na ruce po výbuchu „soudku s prachem“ (ve skutečnosti mu vybuchl „kruithoorn“, tedy plechová násypka, kterou se dřív při nabíjení zbraně přidával střelný prach – soudek by nejspíš utrhl přinejmenším celou ruku); některé dopisy jsou ještě zapečetěné („sommige nog verzegeld“) – v překladu čteme „některé s razítkem“ (odehrává se v 18. století); podobně „promotiebeleid“ admirality (souvisí s povyšováním, hodnostním postupem – také v 18. století) je v překladu „strategie propagace“; „Grote oceaan“ (starší označení Tichého oceánu) v překladu „Indický oceán“ (vnáší zmatek do směru plavby); „reukwater“ nebo „geurwater“ (niz.-č. slovník: voňavka, parfém), kterou v horkých krajích nabízejí pro osvěžení osazenstvu autobusu (později se ukáže souvislost s homosexualitou), se překládá jako „zapáchající voda“, apod.

Mluvený jazyk – odstíny v přímé řeči/vnitřním monologu: „Vooruit, ze zal hem voor zichzelf in bescherming nemen.“ (slovo „vooruit“ tu má význam rozhodnutí po delším váhání, tedy něco jako: „No tak dobře, bude ho chránit před sebou samým.“) – v překladu ale čteme „Tak do toho...“; podobně: „Zeker nooit een negerin gezien. Zeker nooit buitenlanders bij een concert meegemaakt.“ (elyptická vazba se „zeker“ tu naznačuje mírně ironickou reakci na civění, tedy něco jako: „Co je? To jste ještě neviděli černošku? Nezažili jste ještě na koncertě cizince?“), v překladu ale čteme: „Určitě ještě neviděli černošku. Určitě ještě nikdy nezažili na koncertě cizince.“ Hovorové výrazy: „zich drukken“ (ulejvat se) – v překladu „zlobit“; terasy „krijgen een likje verf“ (přetřít/natřít) – přeloženo doslova „dočkají se pár olíznutí štětcem s barvou“. Tuší, čím se živím? říká si prostitutka („in het leven zitten“ – „živit se prostitucí“, i v širším smyslu „být součástí pochybných kruhů/podsvětí“ apod.), v překladu ale čteme „že jsem vůbec naživu“; transvestita, který se rozčiluje nad buzerantským fundamentalismem („flikkerfundamentalisme“ – slovo „flikker“ ve významu „homosexuál, teplouš“ je ostatně prostě v niz.-č. slovníku), mluví v češtině o „jebacím fundamentalismu“; podobně je v niz.-č. slovníku k nalezení „geeltje“ (pětadvacetiguldenová bankovka) – v překladu „padesát guldenů“; „hé, wijffie“ (chlapské pokřikování na ulici na mladé dívky, jinak něžné oslovení osob ženského pohlaví všeho věku – např. i doma, ve škole atd.) - v překladu ale čteme: „Tak co, paninko?“, atd.

Omylů a přehlédnutí se dopouštíme všichni. Neexistuje překlad, který by byl zcela bez vady. Každý překladatel dokáže vyjmenovat několik chyb, za které se ještě po letech červená. Jde tu ale o frekvenci. V překladech, které jsem pročítal, se uvedené chyby vyskytují prakticky na každé stránce.

Petruška Šustrová se v rozhovoru s Olgou Krijtovou upřímně děsí, když slyší o Vonkově překladatelské svévoli, a ptá se: „A tohle jste učila studenty?“ Z odstíněného vysvětlení paní Krijtové, za jakých okolností je přípustné, aby se překladatel rozhodl pro volnější překlad, drobné rozšíření nebo kompenzaci, jako by si někteří její překladatelští odchovanci vzali k srdci jen první větu: „Ano. Říkala jsem jim vždycky, že si mohou dělat, co chtějí (...).“ Pokud taková volnost není podložená důkladnou znalostí jazyka, vcítěním se do autorova stylu, pochopením historických a dalších okolností, vede k velmi přibližnému převyprávění děje (který navíc překladatel místy sám nechápe) vlastními slovy. Autor, čtenáři, ale i náročnější nakladatelé právem očekávají od překladatele víc.

K napsání tohoto textu mě vedly rozhovory se čtenáři českých překladů nizozemské literatury v Nizozemsku i v ČR, laiky i odborníky, Čechy i Nizozemci, bohemisty, nederlandisty, nakladatelskými redaktory, studenty a docenty, kteří současné překlady rozebírají při seminářích atd. Znepokojení nad úrovní překladů zaznívá tedy z nejrůznějších stran. Nebylo mým cílem kritizovat někoho jmenovitě. Jako materiál mi posloužily knižně vydané překlady z posledních let, které vyšly s podporou fondu NLPVF.