O tzv. alternativních nebo kontrafaktuálních dějinách píší teologové (alternativní dějiny jsou odlišné scénáře, které má Bůh ve své vševědoucnosti dopředu připravené a lidé si z nich svými rozhodnutími více či méně vědomě vybírají) nebo literární vědci (L. Doležel), ale především zůstávají doménou spisovatelů a historiků.

Z anglosaských zemí se tento žánr postupně dostává i na východ, a tak příznačně ve stejném roce, kdy počítače českých historiků vyprodukovaly první knihu tohoto žánru s názvem Co kdyby to dopadlo jinak?, v Rakousku vydal archeolog a historik Reinhard Pohanka knihu o alternativních dějinách Rakouska. Kniha rozvíjí možné scénáře historického vývoje následující po hypotetickém vítězství Germánů nad Markem Aureliem, po vítězství Čechů na Moravském poli (kvůli přehnaným ambicím by v Pohankově verzi Přemyslovci vymřeli už roku 1286) nebo úmrtí Marie Terezie v dětském věku - na vídeňské Ringstrasse by pak rozhodně žádný pomník Marie Terezie nestál (odsud název knihy).

Jelikož se Pohankova kniha se z větší části týká rakouské monarchie, v mnoha kapitolách se s prací českých historiků tematicky překrývá. Zcela se s nimi rozchází vlastně jen při vymýšlení scénářů následného vývoje v případě, že protestanté vyhráli bitvě na Bílé hoře, nebo byl Fridrich Falcký českými pány donucen vzdát se českého trůnu a opustit Čechy, takže by k bitvě vůbec nedošlo (I. Čornejová). Čornejová realisticky konstatuje, že ani v tom nejvíce fiktivním a virtuálním světě, ve kterém by se čeští vzbouřenci sami pokorně navrátili k Ferdinandovi, nelze předpokládat, že by tento bigotní člověk dokázal projevit shovívavost vůči nekatolíkům. Pohanka oproti tomu sice nechává Habsburka vojensky ovládnout české země, ale poté by podle něj Ferdinand v Čechách povolil nekatolická náboženství.

Pokud by se tento málo pravděpodobný Pohankův sen promítnutý do minulosti opravdu splnil, následky by podle něj byly dalekosáhlé: Ferdinand by nejen mohl zabránit krvavé třicetileté válce, ale zcela jinak se mohl vyvíjet vztah Čechů k rakouské monarchii a ta nemusela roku 1918 zaniknout.

Ve více bodech se Pohanka s českými historiky naopak shoduje: například v tom, že pokud by Turci roku 1529 anebo 1683 (v Pohankově knize) nebo pouze roku 1683 ve stati V. Vlnase ovládli Vídeň, jejich panství by bylo jen krátkodobé. Častější ovšem je, když se podobně jako v Kinoautomatu k témuž výsledku dochází na základě odlišných vstupních událostí: Praha se u Pohanky stává výstavním hlavním městem roku 1529, u Vlnase až roku 1683 (u Pohanky je Vídeň dobyta zpět tak rychle, že na změnu metropole není čas). Jestliže k rozdělení rakouské monarchie (po příkladu dělení Polska) mezi Německo a Rusko dochází u L. Velka po neúspěchu atentátu na Františka Ferdinanda v Sarajevu, podobný scénář předvídá Pohanka v případě vítězství revoluce v roce 1848 a vzniku samostatných republik Česka, Maďarska a Rakouska. A také třetí světová válka propuká u českých historiků (dokonce opakovaně) za jiných okolností než u Pohanky: u něj jde o výsledek rozpadu západního světa po roce 1914 na totalitární blok vedený Německem a blok demokratický, do nějž patří jen Spojené státy a Velká Británie.

Naštěstí Pohanka většinou uvádí hned několik možných alternativ: v případě optimistického scénáře by přišla doba dlouhé prosperity, rakouská monarchie by se změnila ve spolkový stát a Německo by se demokratizovalo. Z hospodářského rozkvětu by měl prospěch také umělecký malíř A. Hitler: ve Vídni by si otevřel malý obchod s upomínkovými předměty, kde by prodával i své vlastní akvarely.