Básník, prozaik, dramatik a publicista László Darvasi se narodil roku 1962 ve městě Törökszentmiklós ve středním Maďarsku. V roce 1986 absolvoval Vysokou školu pedagogickou Gyuly Juhásze v Szegedu.

Spolupracuje s četnými literárními a kulturními periodiky: v letech 1990-1998 působil jako redaktor szegedského kulturního časopisu Pompeji, od roku 1993 je stálým spolupracovníkem nejvýznamnějšího literárně-politického týdeníku Élet és Irodalom (Život a literatura), v němž publikuje pod pseudonymem Ernő Szív, odkazujícím k mistrovi žánru literární črty a fejetonu meziválečného období, Ernő Szépovi (1884-1953).

László Darvasi debutoval roku 1991 básnickou sbírkou Horger Antal Párizsban (Antal Horger v Paříži), z četných dalších prací bychom mohli jmenovat povídkové sbírky A veinhageni rózsabokrok (1993, Růže z Veinhagenu), A Borgognoni-féle szomorúság (1994, Borgognonský smutek), A lojangi kutyavadászok (2002, Lovci psů z Lojangu), výbor A világ legboldogabb zenekara (2005, Nejšťastnější kapela na světě) či román A könnymutatványosok legendája (1999, Legenda o plačících kejklířích), odehrávající se v době turecké nadvlády v 16. a 17. století.

Darvasiho oblíbeným žánrem je beze sporu povídka. Jeho prózy, jejichž námětem bývá někdy určitá historická, jindy poněkud symbolická výjimečná událost s až mystickým nádechem, se zpravidla odehrávají v minulosti nebo na blíže neurčeném místě a v nespecifikované době a jejich hrdiny bývají tajemstvím opředené postavy z nejrůznějších legend i obyčejní, často bezejmenní lidé. Podivuhodné náměty a záhadná prostředí slouží autorovi jako východisko k popisu obecnějších a dobře srozumitelných situací, lidských pocitů a stavů, a jeho povídky se tak postupně mění v smutně a temně laděné příběhy, v jejichž středu často stojí osamění, vyloučení ze společnosti, neporozumění, zklamání či vnitřní prázdnota. Jazyk jeho próz se pohybuje na pomezí beletrie a publicistického stylu.

László Darvasi, jenž patří k nejznámějším představitelům střední generace současných maďarských literátů, je nositelem několika významných ocenění, například ceny Tibora Déryho (1993), Ernő Szépa (1994) či Attily Józsefa (1998). V roce 1994 získal také ocenění Kniha roku.