Antal Szerb se narodil roku 1901 asimilovaným židovským rodičům a dostal katolickou výchovu. Křest byl jedním z klíčových okamžiků jeho dětství. Roku 1911 ho otec přihlásil na piaristické gymnázium, kde se u chlapce brzy projevil aktivní zájem o literaturu. Zde psal své první verše a novely, později i eseje. Po maturitě (1920) se přihlásil na filozofickou fakultu, kde studoval hungaristiku a germanistiku. Současně se učil též anglicky a francouzsky a v roce 1924 obdržel doktorát. Nebylo mu ani dvacet let, když začal publikovat první verše a kritiky v časopise Nyugat (Západ).

Ve třicátých letech se zabýval převážně současnou západní literaturou a literární teorií. V roce 1932 obdržel své první ocenění – cenu časopisu Erdélyi Helikon za Dějiny maďarské literatury (Magyar irodalomtörténet), které vyšly knižně roku 1934. V roce 1933 se stal prezidentem nově vzniklé Maďarské literární akademie a v letech 1935 a 1937 dostal prestižní literární Baumgartenovu cenu. V roce 1941 publikoval své mistrovské dílo A világirodalom története (Dějiny světové literatury), inspirované dílem Mihálye Babitse Az európai irodalom története (Dějiny evropské literatury) a ovlivněný též historickou filozofií Oswalda Spenglera.

Přestože nejdůležitější svazky esejů Gondolatok a könyvtárban (Myšlenky v knihovně, 1946) a A várazsló eltöri a pálcáját (Kouzelník láme svou hůlku, 1948) byly vydány až posmrtně, už ve třicátých letech bylo zřejmé, že byl Szerb nejvýznamnějším esejistou ze všech přispěvovatelů Nyugatu.

Z jeho děl se během třicátých let z valné většiny vytrácejí efektní historické náměty a na jejich místo se dostávají zázraky a mystická pohroužení a  postupně krystalizuje laskavě ironický, lyricky laděný portrét.

V roce 1934 vydal Szerb první delší prózu, nazvanou A Pendragon legenda (česky nejprve v roce 1946 pod názvem Pendragonská příšera, přel. Arno Kraus, podruhé v roce 1998 pod názvem Pendragonská legenda, přel. Eva Irmanová), která je směsicí ironické detektivky, historického průvodce a esejistického románu. Příběh plný napětí a humoru se odehrává v Anglii a ve Walesu a jistým způsobem předznamenává Ecovo Jméno růže.

Szerbovým nejúspěšnějším románem je bezesporu Utas és holdvilág (Cesta za měsíčního svitu, 1937), silně autobiografický, esejisticky laděný mystický román, odehrávající se v Itálii, v Paříži a Budapešti. „Romantický“ hrdina Mihály (Michal), šestatřicetiletý intelektuál pracující u obchodní společnosti, jede na svatební cestu do Benátek, kde se v něm znovu vzkřísí zasuté vzpomínky na období dospívání. Mihály manželce ze svatební cesty uteče, bloudí po italském venkově a severoitalských malých městech, skrývá se a hledá sám sebe. Líbánky se pro něho změní v symbolickou, osiřelou cestu do vlastního nitra, na níž zápasí s adolescentním rebelismem a s erotizovanou fascinací smrtí. V románu se odráží prvky freudianismu a sexuální a emocionální klaustrofobie společnosti se silnou katolickou a válečnou tradicí.

Od roku 1941 mohl autor (v důsledku diskriminačních antisemitských zákonů) publikovat pouze pod pseudonymem (A. H. Redcliff: VII. Olivér, 1942), nemohl již přednášet na univerzitě, jeho literárně-historická díla byla zakázána, Nyugat byl zrušen. V roce 1944 vydal poslední dílo, historický román A királyné nyaklánca (Královnin náhrdelník), který symbolickými prostředky znovu oživuje proslulý příběh z doby Ludvíka XIV.

V roce 1943 a později v roce 1944 byl Szerb deportován do pracovního tábora ve Fertőrákosi, poté do Balfu, kde byl v roce 1945 ubit k smrti.

Kromě Pendragonské legendy byla do češtiny přeložena povídka Tyran (A zsarnok, 1998, přel. Ana Okrouhlá).