Margit Kaffková (1880–1918) je podle mnohých dodnes nepřekonanou, největší maďarskou spisovatelkou. Třebaže se později ve 20. století objevilo v maďarské literatuře více výrazných a nejen doma oceňovaných autorek – například básnířka Ágnes Nemesová-Nagyová, prozaička Magda Szabóová, jež byla po jistou dobu dokonce nejpřekladanější ze všech představitelů maďarské literatury, či básnířka a prozaička Zsuzsa Rakovszky –, Kaffková zůstane navždy v povědomí jako první velká spisovatelka od počátků maďarské literatury.

Margit Kaffková se narodila 1. června 1880 v Nagykárolyi v župě Szatmár, v dnešním Rumunsku, kde byl její otec generálním prokurátorem. Po jeho smrti ovšem rodina žila velmi skromně, szatmárský klášterní učitelský ústav milosrdných sester vystudovala Margit díky stipendiu. Později vyučovala s krátkou studijní přestávkou v Budapešti literaturu a ekonomii na dívčí měšťance v Miškolci. Spolu se svým prvním manželem přesídlila do Budapešti, kde se jejich manželství po několika letech rozpadlo; později se podruhé provdala. V letech 1910–1915 Kaffková v hlavním městě dále vyučovala, poté se již věnovala výhradně spisovatelské dráze. Její život se předčasně uzavřel 1. prosince 1918, kdy podlehla spolu se svým synkem pandemii španělské chřipky.

Margit Kaffková vystupovala po celou dobu své spisovatelské dráhy současně jako básnířka i prozaička. První práce publikovala počátkem 20. století ještě v Miškolci a svou tvorbou se okamžitě přiřadila po bok představitelů nejvýznamnějšího maďarského literárního periodika své doby, časopisu Nyugat (Západ), vycházejícího od roku 1908. K první generaci tohoto modernistického literárního fóra patřili takoví velikáni maďarské literatury mezinárodního formátu jako například básníci Endre Ady, Mihály Babits, Árpád Tóth či Gyula Juhász nebo prozaici Zsigmond Móricz, Dezső Kosztolányi, Géza Csáth, Gyula Krúdy a Milán Füst.

Ve svém díle Kaffková mistrně zachycuje dva z nejvýznamnějších společenských jevů své doby: krizi a zánik významné společenské vrstvy zvané džentry a postavení ženy, usilující o emancipaci.

Nejvýznamnějším dílem Margit Kaffkové je román z roku 1912 Színek és évek (Barvy a léta, česky 1958, přeložila Magda Reinerová), příběh ženy, pro kterou je v daných společenských podmínkách nemyslitelné a nemožné získat samostatné postavení – na pozadí krize v řadách džentry, nižší šlechtické vrstvy, jež byla až do konce 19. století nejsilnější a – jak se jí posléze stalo také osudným – nereformovatelnou složkou maďarského politického národa. Dodnes ceněným spisovatelčiným dílem je i novela Hangyaboly (Mraveniště, česky 1947, přeložil Milan Navrátil), v níž byly autorce inspirací vlastní zkušenosti a prožitky týkající se přísné a do značné míry pokrytecké klášterní výchovy dívek.

Margit Kaffková je taktéž autorkou mnoha vynikajících povídkových sbírek. V jejích krátkých prózách i básních se zračí značná empatie a citlivost, uplatnění v nich nacházejí také dobové literární tendence a směry – snad nejmarkantněji impresionismus a symbolismus.