Cestovní kanceláře, které organizují turistické zájezdy do Japonska, dozajista mají z překladů knih kontroverzního japonského autora Rjú Murakamiho (nar. 1952) do cizích jazyků pramalou radost. Jeho provokativní bestsellery si totiž neberou servítky a ukazují současnou japonskou společnost obnaženou až na samou dřeň, se všemi negativními jevy dnešního tokijského „pekla“.

Nejinak je tomu i v psychologickém thrilleru Piercing (Piassingu) z roku 1994, v pořadí již páté Murakamiho próze, která byla přeložena do angličtiny (Bloomsbury, leden 2007, 192 stran; Penguin, březen 2007, 192 stran).

Hlavní hrdina (vlastně antihrdina), devětadvacetiletý grafický designér Masajuki Kawašima, je úspěšný v zaměstnání a má ideální rodinné zázemí. Každé ráno odjíždí do kanceláře a každý večer se vrací do svého bytu na předměstí provoněného čerstvým chlebem. Ale cosi s ním není v pořádku.

S Kawašimou se setkáváme ve ztemnělé ložnici, jak pozoruje svou spící čtyřměsíční dcerku a s baterkou v jedné a se sekáčkem na led ve druhé ruce přemýšlí o tom, zda dokáže překonat podivné nutkání své dítě zabít. Mimochodem, nebylo by to poprvé, kdy by podlehl touze po násilí – kdysi již pobodal mladičkou striptérku, se kterou žil po svém propuštění z ústavu pro děti s problematickým chováním. Celých deset dní se trápí strachem, že se opět neovládne a své malé dcerce opravdu ublíží, až nakonec při čtení novinové zprávy o vraždě prostitutky najde řešení, jak se své noční můry zbavit.

Napětí a přesvědčivé vykreslení tísnivé atmosféry plné pochybností do určité míry pomáhají čtenáři přenést se přes nepříliš věrohodné Kawašimovo rozhodnutí z ničeho nic opustit rodinu i práci pod záminkou týdenního studijního volna, ubytovat se pod falešným jménem v hotelu a objednat si v SM klubu společnici, kterou se rozhodne mučit a zavraždit jako jakousi náhradní oběť, aby se tak zbavil své zvrácené touhy zabít vlastní dceru. Nemůže však tušit, že prostitutka Čiaki Sanadová, rovněž poněkud vyšinutá, která dorazí k němu na hotelový pokoj, trpí depresemi a hodlá spáchat sebevraždu. Mezi oběma schizofreniky začíná bizarní hra na život a na smrt, na kočku a na myš, aniž by bylo zřejmé, kdo je vlastně kočka a kdo myš.

Je jasné, že pouhé napínavé líčení sadistických hrátek na celou knihu nevystačí, a proto se Murakami snaží ve druhé polovině poskytnout jakési vysvětlení, co je vlastně v pozadí zvráceného chování obou hlavních hrdinů – a to pomocí poněkud nedbale načrtnutých příběhů zneužívání v dětství, které mají omluvit jejich šílenství. Kniha je napínavá, šokující, plná sexu, násilí a módního nihilismu, působivě se pohybuje na samé hraně mezi tragédií a černou komedií, ale nedostane se čtenáři až úplně pod kůži. Přesto jde o velice zajímavý pohled na odvrácenou tvář současného Japonska.

© Jan Levora