Szilárd Borbély (1964), jeden z nejvýraznějších současných maďarských básníků, ve svých básních od počátku precizně mapoval meze, jaké významům staví jazyk, a tyto hranice se jeho hledáním vyšinuly.

Zvýšenou pozornost literární kritiky i starších kolegů, uznávaných literátů (Péter Esterházy, Péter Nádas), vyvolala jeho třetí sbírka Dlouhý den pryč (1993).

Nyní mu česky vychází sbírka Pompa funebris, za kterou získal dvě prestižní maďarské literární ceny a která se těšila mimořádné přízni literární kritiky. Básnický svět knihy, jejíž organickou částí je zpráva o reálné brutální události - vraždě - která postihla autorovy nejbližší, je vystavěn na formální vázanosti a obsahové variabilitě sekvencí, na větných konstrukcích, rýmech vyvolávajících středověké, barokní a obrozenecké reminiscence, na novém přístupu k sémantickým vztahům. Autor tak vytváří objevnou, neobyčejně působivou poetiku, která posouvá i hranice filozofie bytí. Prostřednictvím motivů z okruhu chasidismu zakresluje osobně vnímanou christologii, a mapuje tak možné cesty poezie po prožitém pekle.