Prvořadou literární událostí minulého roku na maďarské literární scéně bylo vydání nového díla Pétera Nádase (1942) s názvem Párhuzamos történetek (Paralelní příběhy). Jedná se o trilogii o celkovém rozsahu přes 1500 stran, složenou z částí A néma tartomány (Němá država), Az éjszaka legmélyén (Za noci nejhlubší) a A szabadság lélegzete (Dech svobody).

Mottem monumentálního díla je zlomek z Parmenida: „...je společné pro mne, odkudkoli já počnu, neb znovu se zase tam vrátím.“ V duchu tohoto citátu autor rozvíjí obrovské množství na sobě nezávislých, paralelních příběhů, jež přesto splývají v ucelený, komplexní obraz či spíše svět přesahující hranice konkrétního textu, jehož podstatu nám snad trochu přiblíží autorova následující slova: „Smyslové založení člověka, erotika člověka mě zajímají nejen proto, že jsou daností, nýbrž také proto, že jsou maskou, prostředkem přetvářky a nástrojem věcí, jež mají jak s láskou, včetně té mateřské, tak s rozmnožováním jen pramálo společného.”

S pozoruhodnou prozaickou tvorbou Pétera Nádase se mohli čeští čtenáři setkat například prostřednictvím překladu jeho stěžejního díla Kniha pamětí (Emlékiratok könyve; česky 1999) z roku 1986.