Do ruštiny byl letos poprvé přeložen cestovní deník, do něhož si anglický profesor matematiky Charles Lutwidge Dodgson v roce 1867 zaznamenával dojmy z cesty po Evropě, především však po Rusku (The Russian Journal). Ruští recenzenti nyní lišácky naznačují, že právě tato cesta musela mít zásadní vliv na podobu díla, které pak šťastný navrátilec napsal pod pseudonymem Lewis Carroll. Alenčina říše divů má v sobě cosi ruského, spekuluje například kritik Michail Edelštejn (Russkij žurnal), „vzpomínáte na ono místo, kde musíte ze všech sil utíkat, aby všechno zůstalo na svých místech, a když se chcete někam dostat, je lepší jít na druhou stranu?“.

Carroll je zaujat ruštinou, zaníceně a značně nepřesně si přepisuje co nejsložitější slova; jeho pozorování dění nese znaky lásky k tajemnu, lépe řečeno, k absurdnu. Například noc v Nižním Novgorodu: „Pročež jsme se vydali do hostince Smernovaya (nebo tak nějak), což je podnik přímo lupičský, v každém případě však nejlepší ve městě. Jídlo bylo velmi dobré, všechno ostatní – ­velmi špatné. Jisté zadostiučinění jsme pocítili, když se ukázalo, že se o nás živě zajímá šest nebo sedm číšníků v bílých opásaných košilích a bílých kalhotách, kteří se seřadili a okouzleně hleděli na srocení podivných tvorů, kteří polykali předloženou potravu… Čas od času je přepadalo špatné svědomí: vzpomněli si, že se tím přece jen prohřešují proti pravidlům povolání, k němuž byli předurčeni osudem; v takové chvíli se všichni hromadně přesunuli do zadní části místnosti a hledali útěchu ve velké komodě, v níž podle všeho nebylo nic jiného než vidličky a nože. Když jsme o něco požádali, nejdříve se po sobě vyděšeně podívali a když si ujasnili, kdo z nich nejlépe žádosti porozuměl, všichni následovali vyvolence, jenž situaci řešil vždy stejným způsobem, nahlížením do komody."