Hannu Raittila
Jedním z hlavních témat Rattilových próz je nesmiřitelný konflikt starého a nového, potažmo střet kultur, náboženství, zvyklostí a mentalit.
Hannu Raittila se narodil 23. 11. 1956 v Helsinkách. Vystudoval dějiny a filozofii na Helsinské univerzitě. Po studiích pracoval několik let jako rozhlasový redaktor, od roku 1993 se věnuje soustavné tvorbě a je spisovatelem z povolání.
Jedním z hlavních témat Rattilových próz je nesmiřitelný konflikt starého a nového, potažmo střet kultur, náboženství, zvyklostí a mentalit: už ve svém prvním románu Ei minulta mitään puutu (Nic mi nechybí) z roku 1998 nechává zmizet v mazlavém bahně obří stanový tábor severofinské náboženské sekty; jeho druhý román, Canal Grande (2001) je svéráznou alegorií rozkladu staleté západní kultury, potápějící se spolu s městem do vod Jaderského moře, a zároveň ojedinělým vyprávěním o Finsku a Finech, o jejich chybějících dějinách a technologickém rozmachu řízeném gigantem jménem Nokia; a podobný motiv konečně nalezneme i v jeho třetím a zatím posledním románu Atlantis (2003), v němž se bohatý podnikatel pokouší vytvořit z karelskofinské vsi, která kdysi zmizela včetně svých tradic a movitého majetku do šestimetrové hlubiny přehradního jezera, unikátní zábavní park, kam chce přilákat turisty. Kromě zmíněných románů je autorem pěti povídkových sbírek, dvou divadelních her, několika rozhlasových a televizních her a pravidelně píše články a sloupky do novin a časopisů.