Adriaan van Dis (1946), rodák z přímořského městečka Bergen, studoval nizozemštinu a afrikánštinu (jazyk jihoafrických potomků holandských kolonistů). Vedle redakční práce (léta byl šéfredaktorem sobotní přílohy význačného deníku NRC Handelsblad, později spolupracoval jako redaktor s literárním časopisem De Gids) se v 80. letech proslavil svým televizním literárním pořadem „Hier is… Adriaan van Dis“, kde každý týden představoval publiku několik místních i zahraničních spisovatelů, jejichž knihy ho v záplavě novinek zaujaly. Pamětníci dosud s nostalgií vzpomínají na zasvěcené rozhovory, které tento zosobněný kultivovaný intelektuál bez problémů vedl v několika světových jazycích. Bylo známo, že jeho pořad – podobně jako německá varianta Reicha-Ranického - má silný a bezprostřední vliv na počet prodaných výtisků. Příznačné pro pozici literatury v Nizozemsku ostatně je, že pár pozdějších pokusů o literární televizní pořad pokaždé ztroskotalo. Na obrazovku se pak ještě vrátil v druhé polovině 90. let, kdy uváděl celovečerní pořady sestavené podle osobního výběru jednoho hosta. Jeho poněkud afektovaná výslovnost se od té doby stala předmětem dobráckého parodování.

Jako spisovatel debutoval v roce 1983 novelou Nathan Sid. V autobiograficky laděném příběhu, psaném sice ve třetí osobě, ale líčeném očima malého kluka, který se s dětskou bezelstností a bez patosu vyrovnává se složitostmi okolního světa, popisuje van Dis vlastní dětství v rodině poválečných repatriantů z Nizozemské Indie (nyní Indonésie). Dům obývaný několika „indickými“ rodinami sice stojí v ryze severoholandské scenérii písečných dun, ale vznáší se v něm „indická“ atmosféra. Nathan, který se narodil už v Holandsku a nesdílí s rodiči a sestrami jejich traumatické zážitky z japonské okupace ani nostalgii po tropickém ráji, se tam cítí jako věčný vetřelec.

Na tuto prvotinu později navázal románem Indické duny (Indische duinen, 1994), kde svůj složitý vztah k tvrdému otci, sklízejícímu svým „indickým“ přízvukem i neholandskou prchlivostí výsměch okolí, líčí dospělýma očima. Bezelstný vypravěč z jeho prvotiny se vrací v románu Rodinné zatížení (Familieziek, 2002).

Další větev jeho tvorby tvoří črty z cest po dalekých zemích, přičemž v próze Na válečné stezce v Japonsku (Op oorlogspad in Japan, 2000), kde líčí svou návštěvu této země a složité pocity člověka, pro jehož blízké Japonci byli a jsou synonymem krutých dozorců internačních táborů, se autobiografická a cestopisná stránka slučují.

V autobiograficky laděném románu Dvojí láska (Dubbelliefde, 1999) zůstává Indie i otec pro změnu stranou (zemřel ostatně, když bylo autorovi kolem deseti let) a van Dis se soustřeďuje na zmatky studenta v Amsterodamu, hledajícího svou (sexuální i jinou) identitu. Píše kultivovaně, poutavě, a tak jakkoliv k jeho literárnímu úspěchu bezesporu přispívá i televizní kariéra, čtenářskou přízeň si zaslouží.
 

Bibliografie (průřez):
1983 Nathan Sid, novela
1994 Indische duinen (Indické duny), román
1999 Dubbelliefde: geschiedenis van een jongeman (Dvojí láska: historie mladého muže), román
2000 Op oorlogspad in Japan (Na válečné stezce v Japonsku), novela
2002 Familieziek (Rodinné zatížení), román
2007 De wandelaar (Chodec), román
2010 Tikkop, román

Aktuální bibliografie 

© Magda de Bruin-Hüblová