Nobelova cena za literaturu 2014
Modiano, Patrick

Nobelova cena za literaturu 2014

Nobelovu cenu za literaturu letos získal Patrick Modiano. Po právu.

Patrick Modiano (*1947) se řadí k předním francouzským prozaikům, je také nositel prestižní Goncourtovy ceny. Z asi tří desítek románů, které vydal francouzsky, v českých překladech vyšly: Rodný list (Odeon, 1982), Ulice temných krámků (Mladá fronta, 1983), Takoví hodní hoši, Mládí (Svoboda, 1986), Dora Bruderová (Barrister & Principal, 2007).

Modiano zpracovává lidské příběhy osudově poznamenané historickými událostmi, přičemž se zaměřuje především na období německé okupace, ale i padesátá a šedesátá léta ve Francii, období války v Alžírsku. Jeho oblíbenou tematikou je exotika každodennosti a banálnosti, o níž referuje většinou pohledem zvědavého, skeptického vypravěče, který se přes všechno úsilí nikdy nedobere pravdy o osudech a událostech, jež ho trápí a často pronásledují. Romány se s železnou pravidelností odehrávají v Paříži: Modiano popisuje obskurní i bohaté čtvrti, smutné osudy Židů za okupace, ale i zahálčivou zlatou mládež a její svět. Pochybné, ztracené, nešťastné existence se pohybují bez jasného cíle, přežívají kdovíjak, někdy je okolnosti donutí k nízkým činům...

Porota významné světové ceny letos vybrala autora z evropské kolébky kultury, jenž jako by promlouval z časů, kdy lidé knihy potřebovali, protože přinášely odpovědi na jejich otázky. Modiano neprodukuje bestsellery ani se nechová jako mediální hvězda. „Nobelovka“ s ním ocenila to dobré, co francouzská literatura v posledním půlstoletí nabízí – a je v tom do jisté míry specifická: tradiční románový příběh s důrazem na to, jak je podaný. Nikoli román pro konzumní čtení, ale takový, co vybízí k přemýšlení.

Některé další tituly:

Du plus loin de l’oubli (Gallimard, 1996)
Vypravěč vzpomíná na dobu, kdy mu bylo dvacet, v šedesátých letech: jeho milá zmizí. Objeví ji po patnácti letech, ale jen na jeden večer, pak mu zase zmizí. A ještě jednou...
Román nijak nevybočuje ani námětem, ani jeho zpracováním z modianovského rámce: exotiku a kouzlo hledá v banálních, každodenních příbězích a osudech ztroskotanců, šmelinářů, šejdířů. Poněkud detektivní zápletka se odehrává ve známých kulisách, v Paříži, tentokrát v šedesátých letech, ale i později, mezi hotýlky, kavárnami, v metru... Poutá čtenáře nedořečenými a nevysvětlenými kusými zprávami o všem, co s románovými hrdiny bylo a je.
Postarší muž skládá dohromady útržky vzpomínek na minulých třicet let: muž bez domova s náhodně či podvodně získanými penězi, sešitkem obsahujícím vlastnoruční soupis pařížských domů, které mají zadní východ, se setkává se sobě podobnými věčnými cestovateli bez zavazadel a závazků, s nimiž se pustí kousek cesty, aniž by pomyslil na zítřek. Tajemná Thérese, kterou před lety znal jako Jacqueline, chodí stále oděna do šedé a hnědé, potahuje z neodmyslitelné cigarety a zanechává za sebou prázdné lahvičky od éteru. Ačkoli vypravěč a Jacqueline spolu hlavně ukradli v Londýně kufr, vypadá to, že tu šlo i o lásku... Kritika knihu považuje za zcela přirozené navázání na předešlou tvorbu. Modiano je natolik zavedený autor, že o jeho nové knize se sluší napsat.

Dora Bruder (Gallimard, 1997)
Vypravěč se snaží dopátrat osudu židovské dívky, o níž má jen útržkovité informace. Dohaduje se, jak to bylo s jejím útěkem od jeptišek, jak přežívala sama v okupované Paříži, stopa vede až do koncentračního tábora...

Des inconnues (Gallimard, 1999)
Ve třech povídkách, které tvoří tento svazek, jsou vypravěčkami ženy: tři dívky, jejichž jméno ani původ neznáme, všem je mezi šestnácti a dvaceti lety a všechny poznaly, co je útěk, vykořenění, samota, obtíže. První chtěla být manekýnkou – neúspěšně; přijede do Paříže a žije tu od jedné oslavy ke druhé, mládí jí odchází a život připadá jako nekončící útěk. Druhá, již rodiče opustili, strávila dětství v penzionátu. Rozhodne se utéci, zaměstnají ji bohatí zahaleči, žijící mezi Ženevou a Lausanne. V kufříku si vozí revolver po svém mrtvém otci, její deziluze ústí v zločin. Ta poslední odjede z Paříže do Londýna, pak se vrátí do rodného města, kde hlídá atelier mladého rakouského malíře v jeho nepřítomnosti, potkává profesora filozofie, stoupence sekty, kam také vstoupí. Jednotlivé osudy nejsou nijak zvlášť extravagantní, avšak jsou neobyčejně ovlivňované shodou náhod. Dívky je prožívají naplno. Jsou volné a zároveň zranitelné, jsou to snadné kořisti svůdců, neboť touží po velké lásce: jejich maličké životy mají obrovské trhliny. Modianovy texty obsahují poutavý příběh, avšak i tisíce otázek více či méně s ním svázaných.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

eugen,

Pro mne je udělení Nobelovy ceny Modianovi zklamáním, protože jeho dílo (dostupné v českém jazyce) zdá si mi zcela konvenční, a to z hlediska stylistického i myšlenkového. Není tak důležité, že autor přemýšlí o v příbězích osudových v rámci dějinných událostí, ale to JAK o nich přemýšlí

Tomáš,

Je to zvláštní ,ale jméno nositele Nobelovy ceny P.Modiano mi naprosto nic neříká.Nic jsem od něj nečetl a nikdy jsem o něm neslyšel, až nyní Čeští překladatelé z francouzštiny jeho knihy nijak zvlášť nehodnotí až na jednu překladatelku.Zřejmě jde o kompromis poroty ,která cenu uděluje.Náměty knih jsou podobné jak u A.Lustiga,asi nejsem dost vzděláný a proto je nečtu.A taková je většina lidí.Problémy současnosti jsou velmi závažné a  je možné hledat příčiny v minulosti sto let vzdálené, kde je počátek neštěstí a pokračuje ve II světové válce a realita se vrací,jen v jiné podobě a v jiném prostředí.U moci jsou politici,kteří nemají žádný prožitek útlaku nebo nedostatku a tak se pouštějí do dobrodružství stejně jako před sto lety rukovalo milióny mladých mužů do Velké války.

Oto Horák,

Mohu-li parafrázovat, zprávu o udělení Nobelovy ceny Modianovi jsem vnímal jako dvě zprávy dobré a jednu špatnou. První dobrá zpráva se týká samozřejmě samotného Modiana, jehož tvorba - jakkoli ji znám velmi nedostatečně - je mi sympatická jak tematicky tak formálně. Druhá dobrá zpráva se týká mediálně favorizovaných a protežovaných spisovatelů Haruki Murakamiho a Joyce Carol Oatesové, kteří si Nobelovu cenu dle mého názoru nezaslouží a opět ostrouhali. (Oatesová by měla na cenu nárok jen tehdy, pokud by se posuzovala kvantita tvorby...) A ta špatná zpráva je to, že nyní již s pravděpodobností blížící se jistotě Nobelovu cenu nedostane devadesátiletý Michel Tournier, jenž by si ji zasloužil a jemuž bych ji ze všech současných francouzských spisovatelů nejvíc přál.

Mruk,

Osobně jsem si oddech.

Mruk,

Já si zas oddechl, že Jovanka to odsouhlasila!

keltík,

osobně si myslím,že jeho nejlepší kniha je "Ulice temných krámků"..a mrzí mě že je v česku prakticky opomíjený a nedoceněný...byl jsem překvapen,že na České Wikipedii,není o něm ani zmínka..a na i na jiných literárních stránkách,téměř taky nic qaž mě to udivuje...pouze na tomto portálu,jsem se o něm aspoň něco dozvěděl..palec nahoru

Anonym,

Je smutné, že od roku 1986 nevyšla žádná jeho kniha v českém jazyce. Osobně mne to velmi mrzí.